2 Cmo 178/2023-115 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem akcií emitovaných společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , Adresa žalobkyně, (dále jen společnost), a to 13 kusů kmenových akcií s číselným označením 04-16 na jméno v listinné podobě, ve jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 000 Kč a 50 kusů kmenových akcií na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 Kč s číselným označením 051-100 (výrok I.), určil že žalovaný je výlučným vlastníkem těchto akcií (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 0 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok III.).2. Z odůvodnění se podává, že rozhodl o návrhu žalobkyně z 8.10.2021, jímž se domáhala určení, že je vlastníkem výše uvedených akcií a zároveň o vzájemném návrhu žalovaného, který byl podán spolu s vyjádřením ve věci samé.3. Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem akcií na základě smlouvy o prodeji a koupi akcií z 6.1.2016 uzavřené mezi ní jako kupujícím a Radkem Masným jako prodávajícím, kdy tyto jí byly předány. Akcie nabyla v dobré víře. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán tím, že žalovaný se na valných hromadách společnosti prezentuje jako jediný akcionář, činí rozhodnutí v působnosti valné hromady a ona je nucena platnost rozhodnutí valných hromad napadat. Pokud bude postaveno najisto, že je akcionářkou společnosti, odpadne důvod pro vedení sporů na vyslovení neplatnosti valných hromad. Akcie č. 1-3 byly smlouvou o prodeji akcií z 18.9.2009 převedeny , právnická osoba, na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , reg. č. FL-0002.080.614-7 (dále jen Caraf) a z ní smlouvou z 3.2.2015 na , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Vzájemným návrhem se domáhal určení, že vlastníkem sporných akcií je on a je tak jediným akcionářem společnosti. Své vlastnické právo odvozuje od kupních smluv uzavřených s 1. , právnická osoba, a 2. společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., dále jen , Anonymizováno, . S původním vlastníkem , právnická osoba, (manželem žalobkyně) uzavřel dne 10.6.2010 kupní smlouvu o koupi cenných papírů, na jejímž základě se stal vlastníkem 50% akcií. , právnická osoba, ve smlouvě deklaroval, že je vlastníkem 100% akcií. Uzavření smlouvy tak nemohl předcházet převod akcií ve prospěch společnosti , Anonymizováno, , jak žalobkyně uvádí ve vztahu k akciím, jež měl mít ve vlastnictví , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Všechny akcie společnosti (100 ks kmenových akcií společnosti vydaných v listinné podobě na majitele ve jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 Kč a 28 ks kmenových akcií společnosti vydaných v listinné podobě na majitele ve jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 000 Kč) byly na základě smlouvy o zástavě akcií z 4.2.2008 uzavřené mezi , Anonymizováno, a , právnická osoba, (jako jediným akcionářem), uloženy v advokátní úschově , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Pokynem z 10.6.2010 , právnická osoba, a , Anonymizováno, vyzvali , tituly před jménem, , Anonymizováno, k vydání akcií. Do té doby nemohlo být , právnická osoba, s akciemi nakládáno a nemohlo dojít k jejich převodu na Caraf. K převodu akcií na žalobkyni nemohlo dne 6.1.2016 dojít, vzhledem k tomu, že , právnická osoba, jako předseda představenstva společnosti dne 12.4.2013 potvrdil, že jediným akcionářem společnosti je žalovaný. Od té doby žalovaný s akciemi nenakládal.5. Soud ve věci jednal a rozhodl při jednání dne 14.9.2023 bez přítomnosti žalobkyně, která se k jednání bez omluvy nedostavila, předvolání k jednání převzala dne 25.4.2023 (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).6. Při svém rozhodování vyšel z toho, že je nesporné, že žalovaný je vlastníkem 12 kusů kmenových akcií č. 17-28 o jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 000 Kč a 50 kusů kmenových akcií č. 001-050 o jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 Kč. Ve vztahu ke společnosti vyšel z údajů zapsaných v obchodním rejstříku. Uzavřel, že smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 4.2.2008 uzavřenou mezi , Anonymizováno, a , právnická osoba, byly zastaveny akcie společnosti výše uvedené zajišťující splatnost úvěru poskytnutého Gold společnosti. V této smlouvě , právnická osoba, deklaruje vlastnictví specifikovaných akcií. Ty byly uloženy v advokátní úschově , tituly před jménem, , Anonymizováno, , který je převzal. Smlouvou kupní z 10.6.2010 uzavřenou mezi , právnická osoba, jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím došlo k převodu 50% akcií za cenu 1 000 000 Kč. Na základě společného pokynu prodávajícího a kupujícího z 10.6.2010 došlo k vydání akcií. V rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod č. j. KSOS 22 INS 3067-A-5 z 12.4.2013 dlužník (společnost) ústy svého předsedy představenstva , právnická osoba, prohlásila, že jejím jediným akcionářem je žalovaný, který vlastní 100 ks výše uvedených akcií.7. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán tím, že na jeho základě se předejde dalším sporům o neplatnosti, resp. nicotnosti, usnesení valných hromad společnosti. Odkázal přitom na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky.8. Vzhledem k tomu, že k založení společnosti a převodu sporných akcií mělo dojít do konce roku 2013 postupoval dle zák. č. 513/1991 Sb. a zák. č. 591/1992 Sb.9. Vzal za prokázané (smlouvou z 10.6.2010 a výpisem z obchodního rejstříku, prohlášením , právnická osoba, z 12.4.2013) že došlo k převodu akcií mezi žalovaným a , právnická osoba, , které v době převodu měly podobu listinných akcií na majitele a nacházely se od roku 2008 v advokátní úschově , tituly před jménem, , Anonymizováno, . Sám , právnická osoba, uvedl, že jediným akcionářem společnosti je žalovaný.10. Žalobkyně prokazovala jí tvrzené vlastnictví sporných akcií pouze kopiemi listin, jejichž pravost a pravdivost byla v řízení zpochybněna, bylo tak na ní, aby prokázala pravost listin. Vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavila, nemohla být o povinnosti prokázat pravost listin poučena podle § 118a o. s. ř. Nesplnila tak povinnost tvrzení a důkazní, kdy jinými důkazy byl prokázán opak.11. Soud proto návrh žalobkyně zamítl, a naopak vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného a jej určil jako vlastníka sporných akcií.12. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný měl ve věci úspěch, náhrady nákladů řízení se vzdal a jejich výše proto byla určena nulou.13. Žalobkyně ve včas podaném odvolání proti napadenému rozsudku navrhla jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla procesní pochybení soudu prvního stupně spočívající v nedoručení protinávrhu, kterým se žalovaný domáhá určení, že je vlastníkem sporným akcií. Soud neprovedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání jejích tvrzení (spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 42 Cm 52/2019) a neodůvodnil, z jakých důvodů tak učinil. Přitom v rámci zmíněného řízení byla řešena otázka vlastnického práva ke sporným akciím jako otázka předběžná a tamní soud dospěl k opačným závěrům než soud prvoinstanční. Dále namítla, že soud neprovedl důkaz kopiemi sporných akcií procesně správným způsobem, resp. neprovedl jej vůbec. Nelze tak učinit závěr ve vztahu k danému důkazu. V rámci řízení před Krajským soudem v Ostravě žalobkyně předložila originály sporných akcií. Pokud by byl proveden důkaz tímto spisem, soud by toto zjistil. Určení vlastnictví ke sporným akciím se žalovaný domáhá opakovaně, např. v řízení o umoření listin vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 36 U 2/2014 tvrdil, že je vlastníkem 14 kusů akcií, a to č. 15-28, jež žádal umořit. Soud návrh zamítl, neboť mu byly předloženy originály akcií č. 15-16. Následně vedl žalovaný neúspěšně další soudní řízení, kde se nepřímo prokazovalo vlastnictví sporných akcií (usnesení Krajského soudu , adresa, z 1.12.2021, čj. 42 Cm 52/2019-141 ve spojení s usnesením Vrchního soudu Olomouc ze dne 15.6.2022, č. j. 8 Cmo 38/2022 a usnesením Nejvyššího soudu z 28.8.2023, č. j. 27 Cdo 3437/2022-249). Soud určil žalovaného jako vlastníka sporných akcií, aniž je tento soudu předložil (byť jen v kopii), aniž bylo zjištěno, zda byly akcie na žalovaného rubopisovány. Rovněž přehlédl, že kupní smlouva o převodu akcií z 10.6.2010, z níž dovozuje žalovaný své vlastnické právo, je absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., pro neurčitost předmětu plnění, není v ní totiž zřejmá identifikace převáděných akcií, kdy předmětem převodu je „50% akcií“. Nelze ani dovodit, že akcie, jejichž určení vlastnictví je předmětem řízení, tvoří právě 50% akcií společnosti. Soud se rovněž nevypořádal s dalšími tvrzeními a důkazy uvedenými žalobě ohledně nezávaznosti rozhodčího nálezu z 29.6.2018 vůči žalobkyni, neučinil zjištění z důkazu – usnesení Policie ČR z 12.2.2021.14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (podle § 212 a násl. o. s. ř.), vyšel