2 Cmo 30/2024-619 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soud prvého stupně ponechal vůči žalovanému 2) v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 19. 7. 2018, č. j. 38 Cm 33/2018-45 (výrok I. rozsudku). Žalovaného 1) zavázal k zaplacení částky 1 487 000 Kč s 6% úrokem z této částky ročně od 1. 12. 2017 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 4 956,67 Kč (výrok II. rozsudku). Rozhodl o povinnosti žalovaného 1) k náhradě nákladů řízení do vydání směnečného platebního rozkazu ve výši 127 596 Kč žalobkyni (výrok III. rozsudku). Rozhodl, že povinnosti uložené žalovanému 1) ve výrocích II. a III. je žalovaný 1) povinen zaplatit společně a nerozdílně s povinnostmi uloženými žalovanému 2) ve směnečném platebním rozkazu ze dne 19. 7. 2018, č. j. 38 Cm 33/2018-45 (výrok IV. rozsudku) a v neposlední řadě rozhodl o povinnosti žalovaného 1) a 2) k náhradě nákladů vzniklých po vydání směnečného platebního rozkazu žalobkyni, a to společně a nerozdílně ve výši 79 315,50 Kč (výrok V. rozsudku).2. V odůvodnění uvedl, že žalobou se žalobkyně domáhala vydání směnečného platebního rozkazu, kterým by bylo rozhodnuto o společné a nerozdílné povinnosti žalovaného 1) a 2) k zaplacení částky 1 487 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. Směnečnou pohledávku dokládala směnkou vlastní vystavenou dne 24. 1. 2017 žalovaným 1) jako výstavcem na částku 1 500 000 Kč se splatností 30. 11. 2017. Žalovaný 2) podepsal směnku jako směnečný rukojmí. Původní majitel směnky , právnická osoba, převedl směnku rubopisem na žalobkyni. Na směnku byla uhrazena pouze částka ve výši 2 000 Kč (10. 4. 2017) a částka 11 000 Kč (8. 6. 2017).3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 19. 7. 2018, č. j. 38 Cm 33/2018-45. Žalovanému 2) byl směnečný platební rozkaz doručen do vlastních rukou. Žalovanému 1) se doručení do vlastních rukou nezdařilo, a proto byl směnečný platební rozkaz vůči němu usnesením soudu ze dne 12. 9. 2018, č. j. 38 Cm 33/2018-58, zrušen.4. Ve včas podaných námitkách žalovaný 2) uplatnil námitku pravosti směnky s tím, že směnku nikdy nepodepsala osoba oprávněná za něj jednat (žalovaný 1). Uplatnil námitku pravosti podpisu směnky avalem, pravosti podpisu směnky výstavcem. Pokud by byla pravost podpisů prokázána, uplatnil žalovaný 2) námitku pravosti podpisu směnečné listiny jako celku. Připustil, že žalobkyně mohla mít k dispozici listinu s podpisem žalovaného 1) či 2), avšak listina byla pozměněna. Dále uvedl, že směnka nemá kauzu, když žalovanému 2) není známo, že by snad žalovanému 1) byla poskytnuta finanční částka odpovídající směnečné částce. Uplatnil i námitku pravosti listin, kterými by měla být kauza směnky prokázána. Poukázal na předtištěné údaje na směnce a vyplněný údaj o směnečné sumě s tím, že žalobkyně neprokazuje dohodu o vyplňovacím právu. Pokud jde o kauzální námitky, má za to, že mu jako avalovi přísluší, když směnka byla indosována po uplynutí lhůty k protestu a takový indosament má účinky obyčejného postupu. Žalovaný 2) vyslovil přesvědčení, že žalobkyně jednala ke škodě obou žalovaných při nabývání směnky. Původní majitel směnky , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, jednatele žalobkyně jsou obchodními partnery. Žalovanému 2) nebylo postoupení pohledávky oznámeno, žalobkyně tak nemá aktivní legitimaci k vedení sporu, stejně tak mu nebyla doručena předžalobní výzva. Navrhl zrušení směnečného platebního rozkazu s tím, že mu bude přiznána náhrada nákladů řízení.5. Žalovaný 1) v podaném vyjádření k žalobě uplatnil obdobné argumenty. Uplatnil námitku pravosti směnky - pravost podpisu avala, pravost podpisu výstavce, pravost směnečné listiny jako celku. Uplatnil námitku nedostatku kauzy. Listiny, které ji mají prokazovat nejsou pravé, není prokázána dohoda o vyplňovacím právu. Snášel argumenty pro přípustnost námitek, sporoval doručení předžalobní výzvy a dále i to, že mu nebylo postoupení pohledávky oznámeno.6. Po rozsáhlém dokazovaní dospěl soud prvního stupně k skutkovým zjištěním, která v odůvodnění rozsudku přehledně shrnul.7. Po právní stránce vycházel z čl. I. § 75 a následující zákona ZSŠ a § 1103 odst. 2 o. z.8. Předně uvedl, že směnka v řízení předložená splňuje veškeré náležitosti, jak jsou vyžadovány podle čl. I. § 75 ZSŠ, žalobce tím prokázal, že je věřitelem směnečné pohledávky, když rubopis obsažený na směnce má všechny náležitosti podle čl. I. § 11 ZSŠ a žalobkyni svědčí nepřetržitá řada rubopisů dle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ. Žalovaný 1) je přímým dlužníkem ze směnky a žalovaný 2) se zavázal jako směnečný rukojmí splňující všechny náležitosti podle čl. I § 30 ZSŠ.9. Kauzální námitky žalovaným přísluší, když směnka byla vystavena bez protestu, převedena byla po uplynutí lhůty k protestu (čl. I. § 44 odst. 3 ZSŠ) a rubopis tak má účinky obyčejného postupu. S ohledem na splatnost směnky tak žalovaným zůstaly kauzální námitky zachovány. V řízení měl soud prvního stupně za prokázáno, že obsahem směnečné dohody bylo zajištění dluhu žalovaného 1) na zaplacení 1,5 mil. Kč z titulu zápůjčky, kterou uzavřel , adresa, a žalovaný 1) podle § 2390 a násl. o. z. Zápůjčka byla předávána postupně v 7 splátkách v měsíci lednu 2017, přičemž jako reálný kontrakt byla uzavřena okamžikem předání předmětu zápůjčky. , právnická osoba, vystupoval v celé transakci jako pouhý prostředník. Úroky u zápůjčky mohou být sjednány fakultativně, nejsou podstatnou náležitostí smlouvy. V tomto případě byla sjednána jako odměna za poskytnutou částku provize z obchodu žalovaného 1). V případě, že by nebyl obchod ze strany žalovaného 1) uskutečněn, byl žalovaný 1) povinen částku vrátit zpět. Listina - Smlouva o zápůjčce ze dne 24. 1. 2017 má v tomto případě pouze funkci potvrzení o předání této částky. Na uvedené nemá žádný vliv, z jakého zdroje měl , adresa, finanční prostředky, když stěžejní je, že je měl k dispozici.10. Z obsahu důkazů, zejména z obsahu směnečné smlouvy, soud uzavřel, že směnka v řízení předložená je směnkou zajišťovací, když měla zajistit závazek žalovaného 1) vůči , adresa, (třetí osobě) z titulu smlouvy o zápůjčce. Obsahem směnečné smlouvy může být i zajištění pohledávky třetí osoby, tedy osoby odlišné od remitenta. V takovém případě kauza zajišťovací směnky bude spočívat nikoliv ve vztazích mezi dlužníkem a remitentem, nýbrž ve vztazích mezi dlužníkem a věřitelem kauzálního vztahu. , adresa, uhradil žalovaný 1) toliko 13 000 Kč.11. Soud přihlédl i tomu, že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 2. 2018 byla pohledávka , právnická osoba, ve výši 1 487 000 Kč postoupena v souladu s § 1879 o. z. na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému 1) a žalovanému 2) oznámeno 6. 6. 2018. Ze všech uvedených důvodů rozhodl soud prvního stupně shora uvedeným způsobem, když rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 140 a § 142 o. s. ř.12. Proti rozsudku se oba žalovaní ve lhůtě stanovené zákonem odvolali (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V úvodu podaného odvolání shrnují skutkový stav projednávané věci, ze kterého soud prvního stupně vyšel. Rozhodnutí vnímají jako překvapivé. Odkazují na trestní řízení (, právnická osoba, 6 To 4/2021), ve které byla projednávána případná trestněprávní odpovědnost F. Svobody a J. Nováčka v souvislosti s předmětnými listinami (smlouva o zápůjčce, směnka vlastní). Soudy dovodily, že nebylo prokázáno, že by žalovaný 1) převzal finanční hotovost, jak i v tomto řízení tvrdí žalobkyně. Rozhodující soud na základě stejných okolností dospěl však k opačnému závěru. Účastníci nebyli ani poučeni o tom, že soud nebude vycházet z písemné smlouvy o zápůjčce, ale bude vycházet z uzavřené ústní smlouvy, kterou ani jedna ze stran netvrdila. Závěr o uzavření ústní smlouvy o zápůjčce učinil soud prvního stupně na základě nedostatečných podkladů. Zřejmě vycházel z výpovědi , adresa, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, a dále z listin - smlouva o zápůjčce a uznání dluhu ze dne 12. 12. 2017. Žalovaní, s odkazem na probíhající trestní řízení, obsah svědeckých výpovědí zpochybňují. Závěr o uzavření a realizaci smlouvy o zápůjčce učinil tak soud pouze na základě tvrzení dotčené strany, aniž by se blíže zabýval prokazováním konkrétního obsahu takové smlouvy. V této souvislosti žalovaní poukazují na svou námitku možného posouzení tvrzené dohody , adresa, a žalovaného 1) jako smlouvy o tichém společenství, či jiné inominátní smlouvy. Pokud jde o věrohodnost , adresa, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , poukazují žalovaní na verzi o skrývání finančních prostředků ve fázi rozvodu před manželkou , adresa, a zpochybňují tuto verzi jako nelogickou. Soud se nevypořádal s tvrzením žalovaného, že samotná směnka je listinou, ke které nelze přihlížet pro nedostatek vážné vůle. Soud patrně vyšel ze závěru, že úmyslem stran (žalovaného 1) a , adresa, ), který směnku vyhotovil, bylo vytvořit jí ve prospěch , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Ten o její existenci vůbec nevěděl, u podpisu nebyl, neměl ji v držení (dostal ji od , adresa, ) a sám potvrdil, že k jejímu vystavení na jeho jméno, došlo ze stejných důvodů, jako u smlouvy o zápůjčce. Ze směnky neměl mít , pr