2 Cmo 34/2024-589 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze 13.9.2023, č. j. 76 Cm 130/2020-542, který v této věci činí 2 000 Kč. Vzal za prokázáno, že v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod spisovou značkou KSPH 68 INS , č. účtu, bylo žalovanému a jeho manželce povoleno oddlužení. Má více věřitelů. Insolvenční dlužníci platí minimální splátku ve výši 3 267 Kč. Žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 8 363 Kč. Je veden v evidenci uchazečů o práci. Manželka je starobní důchodkyní. Nevlastní žádné nemovitosti. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že žalovaný provedl dne 1.9.2023 platbu z jeho účtu u , právnická osoba, .2. Soud konstatoval, že jeho zjištění je v rozporu s tvrzením žalovaného, že nepoužívá bankovní účet. Doložil okolnosti týkající se insolvenčního řízení. Netvrdil a ani neprokázal, jaké má výdaje, zejména pokud se jedná o nájem bytu a s tím spojené výdaje za energie. Má přiznanou invaliditu jen prvního stupně a je tedy schopen ekonomických aktivit. Soud proto nepovažoval poměry žalovaného za zcela osvědčené. Přihlédl rovněž k nízké výši předmětného soudního poplatku.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že z invalidního důchodu hradí měsíčně částku 3 267 Kč na náklady insolvenčního řízení. Trvá také na tom, že nepoužívá bankovní účet. Platba z 1.9.2023, na kterou soud poukazuje, byla provedena z účtu syna žalovaného, nikoliv z účtu žalovaného samotného. I s ohledem na zdravotní problémy je žalovaný od roku 2021 bez zaměstnání a po uhrazení nákladů insolvenčního řízení mu zbývá asi 5 000 Kč na jeho životní potřeby. Proto i soudní poplatek 2 000 Kč je pro žalovaného problémem. Doplňujícím usnesením ke shora uvedenému rozsudku byla žalovanému uložena povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 19 205 Kč. To by mělo být zohledněno. Žalovaný přispívá na náklady bydlení měsíčně částkou 2 500 Kč.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně.6. V rámci odvolacího řízení žalovaný doložil, že platba ze dne 1.9.2023 byla provedena z účtu Zdeňka Tschunko, narozeného 9.7.1993, který je synem žalovaného, a nikoliv z účtu patřícího žalovanému. Podle smluvních dokladů k tomuto účtu má uvedený syn žalovaného stejné bydliště jako žalovaný.7. V rámci tohoto odvolacího řízení bylo rovněž předloženo čestné prohlášení uvedeného syna žalovaného ze dne 7.2.2024, ve kterém tento prohlašuje, že mu žalovaný přispívá měsíčně částkou 2 500 Kč na náklady bydlení.8. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.9. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.10. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak byla uplatněna již před soudem prvního stupně a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým bylo vyhověno žalobě podané v této věci, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že byly osvědčeny příjmy žalovaného z invalidního důchodu. Bylo též osvědčené, že je v evidenci úřadu práce. Jen v rovině tvrzení zůstaly příjmy jeho manželky.11. Nejen výpisem z katastru nemovitostí, nýbrž i zjištěným úpadkem žalovaného je osvědčeno, že žalovaný nevlastní žádný významný majetek.12. Co se týká účtu u , právnická osoba, . bylo v rámci odvolacího řízení osvědčeno, že nejde o účet žalovaného, nýbrž o účet jeho syna, který má stejné jméno jako žalovaný. Až v rámci tohoto odvolacího řízení bylo také osvědčeno, že žalovaný bydlí u tohoto syna.13. Zdravotní stav žalovaného jistě není dobrý, jak je patrné z přiznaného invalidního důchodu. Povaha těchto zdravotních obtíží ovšem patrná není a nelze tedy ani posoudit, nakolik tento zdravotní stav ovlivňuje poměry žalovaného. Při tom soud prvního stupně případně poukázal na to, že žalovanému je přiznána jen invalidita nejnižšího stupně.14. Běžnou výši výdajů na nezbytné životní náklady si celkem každý dokáže představit, a tedy není nutné v souvislosti s návrhy na přiznání úlevy na soudních poplatcích je zvláště dokládat. Výjimku představují v této souvislosti výdaje spojené s uspokojením nezbytné životní potřeby, kterou je potřeba bydlení. Možných způsobů uspokojení této potřeby je značné množství s tím, že velmi rozdílné jsou i dopady do poměrů jednotlivých poplatníků soudních poplatků. Proto bylo nepochybně chybou žalovaného, že otázky spojené s jeho bydlením soudu prvního stupně nijak neobjasnil a soud na to zcela případně v napadeném usnesení reagoval. To bylo napraveno až v rámci odvolacího řízení.15. Ve světle zejména toho, co vyšlo najevo v tomto odvolacím řízení, lze uzavřít, že žalovaný splňuje i druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků, a to i při vědomí, že v této věci vskutku nejde o soudní poplatek nijak vysoký. Při tom sama okolnost, že byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno mu oddlužení, sama o sobě významná není. Úpadců je mnohem více, než kolik bylo by možné považovat za žádoucí, přesto je zákonodárce obecně od poplatkové povinnosti nezprostil. Ani z hlediska toho, co vyšlo o poměrech žalovaného najevo a ani z hlediska jeho účasti v insolvenčním řízení ovšem nelze považovat jeho poměry za zcela výjimečné. Přichází proto v úvahu jen částečné osvobození od soudních poplatků. Přiznává se mu proto částečné osvobození od předmětného soudního poplatku v rozsahu, nakolik jeho výše přesahuje částku 500 Kč.16. Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. při současném použití § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. změněno v tomto smyslu.