2 Cmo 59/2024-117 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalované osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku téhož soudu ze dne 15.11.2023, č. j. 55 Cm 15/2023-88, který v této věci činí 15 908 Kč. Vzal za prokázáno, že jediným pravidelným příjmem žalované je příjem ze samostatné výdělečné činnosti, který za rok 2022 činil po odečtení daně z příjmů 247 114 Kč. Měla také jednorázový příjem od rodičů 250 000 Kč. Nevlastní žádný významný majetek. Zůstatky na účtech činí celkem 20 000 Kč. , právnická osoba, . dluží z důvodu úvěru 462 880 Kč s měsíční splátkou 9 632 Kč a z kreditní karty 50 000 Kč s měsíční splátkou 3 623,42 Kč. Městské části , adresa, dluží na nájemném 85 652 Kč s měsíční splátkou ve výši 4 728 Kč. Výdaje na sociální pojištění činí 3 852 Kč, na zdravotním pojištění 2 968 Kč, na místní poplatky 1 300 Kč a na nájemném 21 262 Kč. Nakolik, Anonymizováno, žalovaná uváděla, že žije ve společné domácnosti se zletilou dcerou, o kterou se stará bez nároku na výživné, nepovažoval to soud prvního stupně za osvědčené. Uvedl, že příjmy žalované představují měsíčně částku 20 592 Kč, což nepokrývá ani její závazky a ani nutné výdaje na životní potřeby. Nepovažoval tedy poměry žalované za plně osvědčené, a proto nebylo možné uzavřít, že její poměry odůvodňují přiznání navrhovaného osvobození od soudních poplatků.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná a navrhla jeho změnu tak, že bude osvobození přiznáno v plném rozsahu, anebo alespoň částečně. Vytýká předně soudu, že neuvážil možnost částečného osvobození od soudních poplatků. Uvedla dále, že soud nesprávně a neúplně posoudil její poměry. Předně nesouhlasí s tím, jak soud interpretuje průměrnou výši jejích příjmů, když nezohlednil příjmy od jejích rodičů a výnos z prodeje automobilu. Domnívá se rovněž, že doložila, že dcera s ní žije ve společné domácnosti a že je na ní finančně závislá z důvodu studia. Napadené usnesení považuje za necitlivé k jejím poměrům, nespravedlivé a diskriminační. Soud v něm opakuje důvody, které vyjádřil již v rozsudku ze dne 15.11.2023, č. j. 55 Cm 15/2023-88, třebaže předložila aktualizované údaje.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně. Některé ovšem bylo nutné zpřesnit.4. Z obsahu spisu vyplývá, že poměry žalované byly v této věci zkoumány již jednou. Žalovaná v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému soudem prvního stupně v této věci se také domáhala, aby jí bylo povoleno plnění ve splátkách. Je samozřejmé, že posuzování toho, zda je reálné postupně splatit dluh v přiměřené době, a posuzování předpokladů pro přiznání úlevy na soudních poplatcích jsou věci odlišné povahy, přece však i okolnosti dosvědčené v jedné souvislosti mohou být využity i za jiných okolností. Jde o okolnosti, který vyšly v tomto řízení najevo a nelze je proto povinout.5. Již v souvislosti s projednáváním námitek žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu byl předložen evidenční list k bytu, který žalovaná obývá, ze dne 15.12.2022, který je potvrzený Úřadem Městské části Praha 2. Z toho vyplývá, že stejný byt se žalovanou obývá již od 1.1.2003 rovněž její dcera , Anonymizováno, .6. Z přiznání žalované k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021 vyplývá, že její příjmy za rok 2021 ze samostatné výdělečné činnosti činily 181 176 Kč. Skutečné výdaje s touto činností spojené nejsou patrné, když je žalovaná uplatňuje paušální procentní sazbou. Daňová povinnost jí nevznikla. Uplatnila naproti tomu daňový bonus 15 204 Kč spočívající v daňovém zvýhodnění na vyživované dítě. Z obdobného přiznání za rok 2022 vyplývají příjmy žalované ve výši 392 942 Kč. Výdaje jsou opět uplatněny jen paušální procentní sazbou. Daňová povinnost žalované opět nevznikla. Daňový bonus byl uplatněn ve výši 11 349 Kč opět z důvodu daňového zvýhodnění na vyživované dítě.7. Již v řízení o námitkách bylo předloženo také potvrzení, že žalovaná obdržela za prodej automobilu dne 31.3.2023 částku 77 500 Kč.8. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovanou uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.9. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl by i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani v nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.10. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalované, jak je uplatněna již v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, kterým byl tento rozkaz ponechán v platnosti, není zjevně nesmyslná a nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaná skutečně v odvolacím řízení uspěje. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.11. Co se týká poměrů účastníka, je nepochybné, že žalovaná nedisponuje žádným významným majetkem. Ohledně příjmů a výdajů je nutné konstatovat, že z daňových přiznání je patrné, že příjmy žalované spíše rostou, než že klesají. Při tom je nutno vycházet z jejích příjmů, a nikoliv z daňového základu, tedy z toho, zda hospodaření poplatníka soudního poplatku je výdělečné anebo prodělečné. Nelze o nic opřít názor, že zákonné poplatkové povinnosti stíhají jen ty podnikající osoby, které dosahují zisku. Naopak v případě podnikajících osob, a sama žalovaná prezentuje v námitkách úvěr zajištěný spornou směnkou jako úvěr pro podnikání, jsou výdaje spojené se soudními poplatky typickou nákladovou položkou a jako výdaj ovlivňují celkový výsledek hospodaření poplatníka soudního poplatku. Tím méně lze v posuzované souvislosti vycházet ze základu daně z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti. Daň není zde možné uvažovat, když žalovaná měla zatím nulovou daňovou povinnost, a naopak uplatňuje daňové bonusy. Potom průměrný měsíční příjem žalované za rok 2022 činil 32 745 Kč.12. Soud prvního uvažoval s platbou 250 000 Kč od rodičů žalované, nikoliv však jako s příjmem pravidelným. Z ničeho zatím nevyplynulo, a nebylo to ani tvrzeno, že v případě podpory od rodičů žalované by šlo o součást příjmů pravidelných. Na tom se nic nezměnilo ani v rámci tohoto odvolacího řízení. Soud sice neuvažoval s příjmem 77 500 Kč za prodej automobilu, to však byl příjem jen zcela náhodný a zjevně neopakovatelný. Proto nebylo chybou k tomuto příjmu nepřihlížet.13. Nesprávně soud prvního stupně zhodnotil předložené doklady týkající se dcery žalované. Již v rámci námitkového řízení bylo osvědčeno, že tato dcera žije dlouhodobě se žalovanou ve společné domácnosti. Není žádné opory pro závěr, že by se tato okolnost měla v době zcela nedávné změnit. Je pravdou, že studium již zletilé dcery bylo žalovanou jen tvrzeno, ale přímo potvrzené není. Protože však je nepochybné, že daňové zvýhodnění na vyživované dítě lze získat, co se týká zletilých dětí, jen v případě, že řádně studují, což je nutné finanční správě doložit, zvláště je-li s tím dokonce spojen požadavek na přiznání daňového bonusu, je takto nepřímo prokázáno, že zletilá dcera žalované je na žalovanou odkázána finančně právě z důvodu jejího řádného studia.14. Třebaže příjmy žalované ze samostatné výdělečné činnosti jsou vyšší, než kolik uvažoval soud prvního stupně, je i tak značný nepoměr mezi těmito příjmy a výdaji žalované, nehledě na splátky jejích závazků. Jen nájemné pokrývá zhruba dvě třetiny pravidelných příjmů žalované. Výdaje za pojistné a poplatky představují přibližně 8 000 Kč. Na úhradu výdajů na nutné životní potřeby žalované a její dcery tedy zbývá velmi málo a na splátky dlužných částek prakticky vůbec nic. Daňové bonusy z tohoto pohledu měsíčních příjmů a výdajů žalované nehrají žádnou významnou úlohu. Za rok 2022 nešlo ani o 1 000 Kč měsíčně. Potud je nutné se soudem prvního stupně souhlasit.15. Je ovšem třeba uvážit, že zjištěná výše závazků žalované, co se splátek jejích dluhů dotýká, ještě neznamená, že jsou tyto závazky také žalovanou uspokojovány a případně v jakém rozsahu se tak děje. Ostatně nelze najít oporu pro závěr, že tyto závazky žalované mohly by mít přednos