2 Cmo 80/2024-331 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně vedlejšímu účastníkovi osvobození od soudních poplatků, co se týká řízení o jeho dovolání proti výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 6 Cmo 146/2021-169. Dále neustanovil vedlejšímu účastníku zástupce pro dovolací řízení. Uvedeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ze dne 29. 5. 2020, č. j. 74 Cm 146/2019-86, kterým soud prvního stupně určil, že žalobkyně je členkou žalovaného. Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal vedlejší účastník na straně žalovaného dovolání a zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 17. 8. 2022, č. j. 74 Cm 146/2019-195 soud prvního stupně návrhu na osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů nevyhověl. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, č. j. 6 Cmo 154/2022-249. Když následně soud prvního stupně vyzval vedlejšího účastníka k zaplacení soudního poplatku, který činí , částka, , podal vedlejší účastník opětovný návrh na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů.2. Soud prvního stupně poukázal na to, že vedlejší účastník svá podání označuje jednou jako dovolání jindy jako žádost o obnovu řízení. Proto jej vyzval, aby svoje podání upřesnil tak, aby bylo zřejmé, co vedlejší účastník těmito podáními sleduje. Nicméně soud prvního stupně dospěl k závěru, že vedlejší účastník uvedenými podáními brojí pouze proti výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze, nakolik jím byl (část II. výroku) zavázán k úhradě nákladů řízení. Protože dovolání pouze do výroku o náhradě nákladů řízení není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, konstatoval soud prvního stupně, že dovolání je zjevně bezúspěšným uplatněním práva, a proto chybí základní předpoklad pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. V důsledku toho nelze vyhovět ani návrhu vedlejšího účastníka na ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolal vedlejší účastník na straně žalovaného. Toto jeho podání datované dnem 3. 4. 2024, je opět označené jako dovolání. Vyjadřuje jím nesouhlas s napadeným usnesením soudu prvního stupně, které považuje za zásah do lidských práv a lidské důstojnosti. Poukazuje na to, že na schůzi konané dne 31. 1. 2019 všichni členové družstva hlasovali pro zrušení členství žalobkyně v žalovaném družstvu. Proto navrhuje, aby soud členství žalobkyně v žalovaném bytovém družstvu zrušil.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům. Vyhodnotil přitom podle § 41 odst. 2 o. s. ř. výše uvedené podání vedlejšího účastníka ze dne 3. 4. 2024 jako odvolání proti napadenému usnesení soudu prvního stupně a takto jej také projednal.5. První reakcí vedlejšího účastníka na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 6 Cmo 146/2021-169 je jeho podání ze dne 21. 4. 2022, které označuje jako nesouhlas s posledně uvedeným rozsudkem. Z tohoto podání nelze žádným způsobem dovodit, že tento nesouhlas se dotýká jen některé části rozsudku Vrchního soudu v Praze.6. Dvě následující podání doručená soudu prvního stupně shodně dne 25. 4. 2022 jsou označená jako „Dovolání: obnoven nový proces“ a „Dovolání: aneb znovu obnoven nový proces“. Obě se však týkají jen návrhu na osvobození od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů.7. Usnesením ze dne 17. 8. 2022, č. j. 74 Cm 146/2019-195 soud prvního stupně těmto návrhům vedlejšího účastníka nevyhověl. Vrchní soud v Praze již zmíněným usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 6 Cmo 154/2022-249 toto usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Obě tato usnesení se podrobně zabývají poměry vedlejšího účastníka. Možnou důvodností anebo případnou zřejmou bezdůvodností dovolání žalovaného se nezabývají. Obě usnesení při tom v odůvodnění správně a úplně citují předpis § 138 odst. 1 o. s. ř. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 8. 2022 hovoří o vedlejším účastníkem podaném dovolání, aniž by blíže specifikoval, o jaké podání se jedná. Ani usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023 neuvádí, které podání vedlejšího účastníka považuje za dovolání, o jehož zpoplatnění se má jednat.8. Z obsahu spisu vyplývá, že vedlejší účastník na straně žalovaného učinil poté, co byl vydán rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022 celou řadu podání, která označuje rozmanitým způsobem, obdobně jako v případech citovaných shora. Ze žádného z těchto podání však nelze dovodit, že podání ze dne 21. 4. 2022 bylo zamýšlené jen jako obrana proti výroku o náhradě nákladů řízení v odvolacím rozsudku anebo že by vedlejší účastník svoji obranu následně omezil jen na výrok o náhradě nákladů řízení. V některých takových podáních vedlejší účastník vyjadřuje také nesouhlas s tím, že má žalobkyni nahradit náklady řízení. Nikdy však s tím, že se brání jen výroku o náhradě nákladů řízení.9. Protože rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 6 Cmo 146/2021-169 byl vedlejšímu účastníku na straně žalovaného doručen dne 25. 3. 2022, mohou být včasným dovoláním vedlejšího účastníka jen již zmíněné podání datované dnem 21. 4. 2022, také již zmíněné nedatované podání doručené soudu prvního stupně dne 25. 4. 2022 a pak již jen podání doručené soudu prvního stupně dne 23. 5. 2022 a datované dnem 24. 5. 2022. Z těchto podání pouze podání datované dnem 21. 4. 2022 je jednoznačnou obranou proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022. Toto podání, jak již bylo výše zmíněno, neomezuje obranu jen na některou část napadeného rozsudku. Protože nebylo zjištěné, že by vedlejší účastník později svoji obranu omezil, muselo by se jednat o podání s obsahem zpětvzetí části návrhu, i když by tak nemuselo být označené, je vedlejším účastníkem i nadále napaden celý rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022. Nelze tedy uzavřít, že vedlejší účastník se brání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022 jen v rozsahu výroku o náhradě nákladů řízení. Ostatně i v projednávaném odvolání se výslovně domáhá, aby členství žalobkyně v žalovaném bytovém družstvu bylo soudem zrušeno, tedy opět jednoznačně brojí i proti odvolacímu rozhodnutí o meritu tohoto sporu, a tedy o členství žalobkyně v žalovaném bytovém družstvu.10. Dovolání vedlejšího účastníka tedy není zjevně bezúspěšné z důvodu, na kterém postavil soud prvního stupně napadené usnesení. Ostatně v předcházejícím usnesení ze dne 17. 8. 2022 soud prvního stupně zjevně považoval předpoklad, že se nejedná o zjevně bezúspěšné uplatnění práva, za splněný, jinak by neměl důvodu se podrobně zabývat poměry vedlejšího účastníka. Obdobně se k věci nepochybně stavěl i Vrchní soud v Praze v následném usnesení ze dne 26. 4. 2023. Okolnost, že o této otázce obě posledně uvedená usnesení zcela mlčí, to potvrzuje. Při tom od vydání obou těchto usnesení se ohledně tohoto problému nic podstatného v tomto řízení nezměnilo. Nesouhlas vedlejšího účastníka s celým rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 6 Cmo 146/2021-169 i nadále trvá.11. Vedlejší účastník je zjevně osobou nedostatečně orientovanou v právu. Jeho podání, vesměs se jedná o rukopisná podání, proto jen nahodile používají termíny z oblasti procesního i hmotného práva. Jsou jednotlivě i v celém jejich kontextu dosti nesystematická a argumentace, o kterou svoji obranu proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022 vedlejší účastník opírá, se tedy vyjevuje z těchto podání jen po částech. Nelze ovšem říci, že je zjevně nemožná anebo nesmyslná. Nelze jistě v tuto chvíli říci s jistotou, že odvolání bude úspěšné, nelze to však ani kategoricky vyloučit. Proto není možné postavit negativní rozhodnutí o opětovném návrhu vedlejšího účastníka na osvobození od soudních poplatků a o také opětovném návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů na zjevné bezdůvodnosti dovolání vedlejšího účastníka.12. Jelikož žádné jiné okolnosti významné pro posouzení, zda lze vedlejšímu účastníku přiznat osvobození od soudních poplatků a zda splňuje podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů, nebyly soudem prvního stupně v souvislosti s opětovnými návrhy vedlejšího účastníka na straně žalovaného posuzovány nelze tyto zcela originálně posuzovat v tomto odvolacím řízení s ohledem na ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř.13. Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.