2 Cmo 84/2024-184 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 6.5.2022 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 150 000 Kč se 8,25 % p. a. úrokem z prodlení z této částky od 22.9.2020 do zaplacení z titulu vrácení opce. Žalobce uvedl, že uzavřel s žalovanou příslušnou mandátní a opční smlouvu s tím, že ke dni 22.8.2018 odstoupil od mandátní smlouvy. V důsledku této skutečnosti mu vzniklo právo na vyplacení hodnoty opce ve výši 150 000 Kč.2. Žalovaná v odporu ze dne 20.6.2022 proti vydanému platebnímu rozkazu uvedla, že odstoupení žalobce od mandátní smlouvy ke dni 22.8.2024 činí sporným, když žalovaná sama od smlouvy odstoupila pro její podstatné porušení a to dopisem ze dne 13.8.2018 převzatým žalobcem dne 28.8.2018. Žalovaná však považuje odstoupení žalobce od smlouvy za neurčité, neboť z jeho obsahu není zřejmé, jakým jednáním porušila žalovaná předmětnou smlouvu. Z toho důvodu žalobci nevznikl nárok na vyplacení výplaty opce. Následně uvedla, že právo na výplatu žalobci nevzniklo ani z důvodu porušení konkurenční doložky.3. Napadeným rozsudkem bylo ve výroku I. žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověno a ve výroku II. byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 150 764 Kč. Soud prvního stupně ve svém rozsudku dospěl k závěru, že mezi účastníky sporu byla dne 2.1.2013 uzavřena mandátní smlouva a současně opční smlouva, na jejímž základě se žalobce zavázal žalované zaplatit úplatu ve výši 157 500 Kč s tím, že v případě odstoupení od smlouvy by nabyvatel opce měl právo na vypořádání hodnoty opce. Soud má za prokázané, že žalobce zaslal výše uvedené finanční prostředky na účet žalované a žalovaná se zavázala poskytovat žalobci podporu formou informačních systémů příslušné specifikace a nezbytné informace k výkonu sjednané činnosti. Žalobce se rovněž zavázal po dobu 24 měsíců po zániku smlouvy nevykonávat shodnou činnost, jakou vykonával u žalované na území všech vyšších samosprávných celků ČR, ve kterých měl místo podnikání nebo ve kterých vykonával tuto činnost. Za předpokladu dodržení konkurenční doložky nemusely být v mezidobí obdržené partnerské bonusy v případě odstoupení od smlouvy žalobcem vráceny žalované. Mezi účastníky nebylo sporným, že žalobce obdržel partnerské bonusy v celkové výši 67 500 Kč. Soud prvního stupně měl za prokázané, že na základě dopisu doručeného dne 22.8.2018 žalobce odstoupil od smlouvy z důvodu zablokování přístupu do interních informačních systémů žalované ( od 10.8.2018), zablokování přístupu k pracovní e-mailové adrese (od 16.8.2018), nevyplácením provizí mandatáře a v důsledku oslovení jemu podřízených poradců s nabídkou jejich přechodu do nové struktury s tím, že žalovaná rovněž vypověděla smlouvu žalobci dopisem doručeným dne 28.8.2018, což mělo za následek zánik smlouvy. Žalobce uzavíral smlouvy v , adresa, , přičemž v , Anonymizováno, uzavřel celkem 4 smlouvy a to prostřednictvím call centra žalované sídlící v Brně. Ke dni 30.11.2018 měl žalobce v registru ČNB adresu evidovanou v , adresa, , ke dni 22.8.2022 měl adresu evidovanou dle živnostenského listu v Brně. K tvrzení žalované ohledně neurčitého odstoupení žalobce od smlouvy soud prvního stupně dovodil, že minimálně dva důvody byly konkrétní a žalovaná se k nim také vyjadřovala a zablokování k e-mailu ani nerozporovala, přičemž k odstoupení od smlouvy postačí i porušení jedné smluvní povinnosti. Jako „neurčitý důvod“ pro odstoupení od smlouvy soud považoval oslovení dalších poradců a jejich „přechod“ do jiné struktury. Jako nedůvodné z hlediska podstatného porušení smlouvy soud rovněž posoudil „prodlení s výplatou provize“, aniž následně zkoumal, zda žalobci na takovou provizi vznikl nárok. Naopak za podstatné porušení smlouvy ( čl. III bod 3, čl. V bod b1) soud prvního stupně dovodil zablokování přístupu do interních systémů žalované včetně firemního e-mailu, což představuje zcela zásadní omezení pro vlastní výkon pracovní činnosti žalobce. Tuto skutečnost žalovaná nerozporovala, nicméně nepovažovala toto omezení v přístupu za podstatné porušení smlouvy s tím, že k tomuto kroku byla oprávněna. Soud dospěl k závěru, že ani k výzva k odstranění protiprávního stavu by ničeho nezměnila. Z hlediska posouzení nároku ve vztahu ke konkurenční doložce soud prvního stupně dovodil její platnost i po zániku mandátní smlouvy v důsledku jejího odstoupení. I když konkurenční doložka byla sjednána na dobu 2 let, byla omezena na vyšší územně samosprávné celky, kdy z přehledu smluv bylo zřejmé, v jakých lokalitách žalobce vykonával svou činnost. Z tohoto důvodu soud prvního stupně vyhodnotil sjednanou doložku jako spravedlivě přiměřenou, vzájemně vyváženou a ve svém důsledku za platnou. Z tohoto důvodu žalobci ničeho nebránilo po skončení spolupráce s žalovanou pokračovat v této obdobné činnosti se společností , právnická osoba, . Omezení žalobce vyplývající z konkurenční doložky bylo vyváženo finančním protiplněním v podobě partnerského bonusu ve výši 67 500 Kč. Z pohledu tvrzeného porušení konkurenční doložky soud uvedl, že 4 smlouvy uzavřené (telefonicky) prostřednictvím brněnského call centra nepředstavují porušení smlouvy, neboť není vůbec zřejmé, zda tyto smlouvy žalobce sjednával na území Jihomoravského kraje, a zda tedy na území tohoto územního samosprávného celku vykonával činnost. Z tohoto důvodu žalobce (po skončení smlouvy) i přes trvání konkurenční doložky mohl na území Jihomoravského kraje vykonávat svou činnost. Žalovaná přitom ohledně jiného porušení konkurenční doložky ničeho dalšího konkrétního netvrdila. Žalobce ve shodě s § 12 odst. 3 písm. a) zák. č.38/2004 Sb. i v období po odstoupení od mandátní smlouvy měl adresu bydliště v , adresa, na rozdíl adresy sídla registrovanou v živnostenském rejstříku, kterou změnil na brněnskou adresu. S ohledem na výše uvedené nemohla proto žalovaná z výše uvedených zápisů dovodit, že sídlem žalobce k jeho podnikání je , adresa, . Soud prvního stupně uplatněnému návrhu žalobce v plném rozsahu vyhověl z důvodu porušení podmínek smlouvy ze strany žalované, které se naopak nepodařilo prokázat porušení konkurenční doložky žalobcem.4. Žalovaná napadla rozsudek včasným blanketním odvoláním, které doplnila písemným podáním ze dne 18.4.2024, ve kterém zejména uvedla, že důvodem pro zablokování žalobce k přístupu do interního systému byly informace, že žalobce a další osoby z jeho okolí organizují mezi spolupracovníky žalované masivní nábor do konkurenční společnosti , právnická osoba, . Zablokování přístupu vyjadřovalo obrannou reakci žalované, přičemž zde jiný relevantní důvod neexistoval. Současně se zablokováním účtu odeslala žalovaná žalobci výpověď smlouvy s výčtem výpovědních důvodů s účinností ke dni jejího doručení. Skutečnost, že si žalobce převzal výpověď žalované až dne 28.8.2018, představuje záměrné jednání žalobce, aniž žalovaná může nést odpovědnost za takové jednání. Pokud si žalobce zásilku od žalované nevyzvedl z důvodu jeho pobytu na dovolené, pak ani nemohl v rámci dovolené vykonávat činnost dle mandátní smlouvy. Soud prvního stupně vůbec nezkoumal, zda žalobce v době zablokování přístupu k informacím vůbec nějakou činnost vykonával, a zda samotné zablokování přístupu mělo na žalobce nějaký dopad. Žalovaná se ztotožnila s názorem soudu prvního stupně, že konkurenční doložka obsažená v „manažerském dodatku“ mandátní smlouvy je platná a účinná s tím, že žalobce doložku vnímal za platnou. Žalovaný vytýká soudu prvního stupně, že ohledně 4 obchodů sjednaných prostřednictvím call centra v Brně (bez angažovanosti žalobce) se ztotožnil s jeho skutkovým tvrzením, aniž k tomu poskytl příslušné důkazy. I v takovém případě se jedná o obchody zprostředkované žalobcem v regionu Jihomoravského kraje, za které nese odpovědnost. Soud prvního stupně rovněž pochybil, pokud nevyzval společnost , právnická osoba, . k předložení sjednaných produktových smluv, jejichž údaje bylo možné anonymizovat za účelem ochrany obchodního tajemství. Žalovaná se neztotožnila se závěrem soudu, že sídlo žalobce vyplývá z údajů v živnostenském rejstříku, a lze proto ignorovat údaje v registru ČNB, do kterého dle § 12 odst. 3 písm. a) zák. č. 38/2004 Sb. byl žalobce povinen zapsat místo podnikání s tím, že žalobce vykonává svou činnost jako vedoucí skupiny prostřednictvím svých poradců de facto na celém území státu. U podnikatele hraje primární roli místo podnikání, přičemž jeho bydliště se zapisuje pouze tehdy, když žádné jiné sídlo nemá. Neexistuje proto důvod, aby žalobce do registru ČNB nezapsal sídlo podnikání. Žalovaná přitom jednala v důvěře v zápis do registru ČNB dle § 12 odst. 6 cit. zák. Pokud žalobce přesunul místo podnikání z , adresa, , jedná se z jeho strany o účelové jednání ve snaze eliminovat dopady konkurenční doložky. Své sídlo obdobně přesunuli také další bývalí spolupracovníci žalované, kteří v současné době spolupracují se společností , právnická osoba, .5. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 10.6.2024 k odvolání žalované, jež doplnil na jednání dne 13.6.2024, zejména uvedl, že ž