5 Cmo 117/2023-204 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem shora uvedeného čísla a data soud v bodě I. výroku rozhodl takto: „Směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č.j. 37 Cm 166/2023-13 ze dne 10.2.2014 se v rozsahu, v němž bylo žalovanému uloženo uhradit žalobci 550 000 Kč spolu s 6% ročním úrokem z částky 50 000 Kč od 6.12.2011 do 27.2.2012, s 6% ročním úrokem z částky 550 000 Kč od 28.2.2012 do zaplacení a náklady řízení ve výši 96 053,20 Kč, zrušuje.“ V bodě II. výroku soud rozhodl takto: „Směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č.j. 37 Cm 166/2013-13 ze dne 10.2.2014 se v rozsahu, v němž bylo žalovanému uloženo uhradit žalobci 450 000 Kč spolu s 6% ročním úrokem z částky 1 000 000 Kč od 1.1.2011 do 5.12.2011, s 6 % ročním úrokem z částky 950 000 Kč od 6.12.2011 do 27.2.2012, s 6% ročním úrokem z částky 450 000 Kč od 28.2.2012 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 3 333,33 Kč, ponechává v platnosti.“ V bodě III. Výroku soud rozhodl takto: „Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů námitkového řízení částku ve výši 5 897,50 Kč, a to k rukám , tituly před jménem, , Anonymizováno, .“2. Proti rozsudku se oba účastníci řízení včas odvolali, rozsudek byl odvoláním napaden v plném rozsahu.3. V průběhu odvolacího řízení, aniž ve věci proběhlo jednání před odvolacím soudem, vzal žalobce svou žalobu v plném rozsahu zpět, a to vzhledem k tomu, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 28.6.2021, č.j. KSLB 82 INS 31273/2015-B-45 bylo insolvenčním soudem vzato na vědomí splnění oddlužení žalovaného a výrokem IV. byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Pokud jde o náklady řízení, má žalobce za to, že nezavinil zastavení řízení, a proto by měl soud při rozhodování o náhradě nákladů uplatnit § 146 odst. 2 o.s.ř., dle kterého byl-li vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného, je povinen nahradit náklady žalovaný. V předmětné věci byla žaloba podána nepochybně důvodně, sám žalovaný pohledávku žalobce, jež je předmětem řízení, uznal v insolvenčním řízení v plné výši, stejně tak byla pohledávka co do jistiny uznána insolvenčním správcem. V rámci oddlužení byl žalobce uspokojen v rozsahu cca 30%, ve zbývajícím rozsahu pohledávek zahrnutých do oddlužení byl žalovaný osvobozen. Žalobce žádá o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku a žádá přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 156 892 Kč, jak jsou tyto náklady v předmětném podání vyčísleny. Odkazuje v dané souvislosti na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3028/17, dle něhož se na pohledávku na náhradu nákladů řízení osvobození nemůže vztahovat.4. Žalovaný proti zpětvzetí žaloby neměl námitek, pokud jde o náklady řízení, v tomto směru uvedl: „Navrhuji, aby si každá strana zaplatila svoje výlohy sama, neboť žalobce vedl souběžně téměř stejné spory, přitom je mohl sloučit do sporu jednoho. Tím zbytečně zvyšoval svoje i moje náklady.“5. Žalovaný se tedy v podstatě náhrady nákladů řízení vzdal.6. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 31273/2015-B-45 ze dne 28. června 2021 v insolvenční věci dlužníků , Jméno žalovaného, , narozen , Datum narození žalovaného, , , Anonymizováno, , IČO , IČO, , oba bytem , Adresa žalovaného, , bylo v bodě I. výroku rozhodnuto takto: „ Insolvenční soud bere na vědomí splnění oddlužení dlužníků.“ V bodě IV. výroku bylo rozhodnuto takto: „ Insolvenční soud osvobozuje dlužníky od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měli vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu.“7. Odvolací soud v souladu s ust. § 222a odst. 1/ o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil / zrušil též v řízení vydaný směnečný platební rozkaz / a řízení za souhlasu žalovaného zastavil.8. Pokud jde o otázku nákladů řízení, tak Nejvyšší soud ČR učinil v usnesení sp. zn. 29 ICdo 155/2017 z 30. 5. 2019 závěr, že řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, nelze (nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 147 a § 148 odst. 2 o. s. ř.) dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení.9. Z odůvodnění uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR se rovněž podávají tyto teze a závěry: „Nejvyšší soud již vyložil, že příslušenství pohledávky (byť vzniká později, tj. až právní mocí soudního rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení) nemůže mít z hlediska možnosti uspokojení pohledávky (jistiny) a jejího případného exekučního vymožení jiné (lepší) pořadí než pohledávka (jistina) samotná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2015, uveřejněné pod číslem 83/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“10. Dále Nejvyšší soud uvedl, že „ i když je o náhradě nákladů řízení rozhodováno až poté, co bylo dlužníkovi přiznáno osvobození od placení zbytků dluhů, se tento závěr nevyhnutelně musí projevit tím, že dlužníka nelze zavázat k placení nákladů řízení, neboť i na tuto část příslušenství pohledávky dopadají účinky přiznaného osvobození, tedy že tato pohledávka se stala naturální obligací, kterou nelze věřiteli přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněný pod číslem 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i kdyby byl dlužník, jemuž bylo přiznáno osvobození od placení zbytků dluhů, zavázán hradit náklady řízení, nebylo by možné danou pohledávku coby naturální obligaci vymáhat soudním výkonem rozhodnutí či exekucí.“11. A pro úplnost lze ještě uvést, že podle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 5406/2007 platí, že dojde-li k uplatnění pohledávky u soudu, považuje se nárok na náhradu nákladů řízení za příslušenství uplatněné pohledávky.12. Pokud jde o aktuální právní úpravu, danou ustanovením § 513 zákona č. 89/2012 Sb., tak zde se praví: příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.13. V poměrech dané věci lze tedy v otázce úhrady nákladů řízení uzavřít, že v řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, nelze dlužníka /žalovaného/ po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení.14. Aniž by se odvolací soud pro účely rozhodování o nákladech řízení v poměrech dané věci výslovně zabýval dalšími procesními hledisky, zejména hlediskem procesního úspěchu účastníků / poměrem tohoto úspěchu , respektive procesním zaviněním / když žalovaný byl od hrazení nákladů řízení bodem IV. výroku shora citovaného usnesení osvobozen, a sám se náhrady nákladů výslovně vzdal, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. / § 146 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. /15. Pokud jde o požadavek na částečné vrácení soudního poplatku z podaného odvolání, v tomto směru je nutno se obrátit na soud prvního stupně, kde byl soudní poplatek uhrazen.