5 Cmo 119/2024-32 — Vrchní soud v Praze

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 284 760 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 2. 7. 2023 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 43 943,50 Kč (výrok II.). Zcela tak vyhověl žalobě došlé soudu prvního stupně dne 26. 4. 2024, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částečně neuhrazené jmenovité hodnoty dluhopisů č. 541 485 až 556 484. Rozsudek byl vydán jako rozsudek pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 1 a 3 o. s. ř.Proti rozsudku podala žalovaná v zákonem stanovené lhůtě odvolání, které postrádalo jakékoli odůvodnění.Podle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. v odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Podle ustanovení § 209, věta první o. s. ř. se předseda senátu soudu prvního stupně postará o odstranění případných vad ve včas podaném odvolání (§ 43 o. s. ř.).V daném případě odvolání žalované neobsahovalo náležitosti požadované ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř., a proto ji soud prvního stupně vyzval usnesením ze dne 10. 9. 2024, č. j. 20 Cm 89/2024-29, k odstranění jeho vad tak, že žalované uložil uvést, v jakém rozsahu rozsudek napadá, v čem je spatřována jeho nesprávnost nebo nesprávnost postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se žalovaná jako odvolatelka domáhá (odvolací návrh). Lhůta k odstranění vad odvolání byla žalované stanovena v délce deseti dnů ode dne doručení usnesení. Žalovaná byla současně poučena o tom, že odvolání bude odvolacím soudem odmítnuto v případě neodstranění jeho vad ve stanovené lhůtě. Na toto usnesení, které bylo zástupci žalované doručeno dne 9. 10. 2024, žalovaná žádným způsobem nereagovala a vady odvolání neodstranila ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu.Odvolání žalované tak postrádá zákonné náležitosti řádného odvolání, v důsledku čehož ho nelze považovat za podklad způsobilý pro přezkoumání napadeného rozsudku, neboť neuvedení odvolacích důvodů přes výzvu soudu k odstranění jeho vad brání pokračování v odvolacím řízení, jak vyplývá z ustanovení § 212a odst. 2 o. s. ř., podle kterého nelze rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat podle odstavce 1 téhož ustanovení, pokud odvolání ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. neobsahuje přes výzvu soudu (§ 43 a § 209 o. s. ř.) žádné odvolací důvody.Se zřetelem k výše uvedenému odvolací soud odvolání žalované odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 211 o. s. ř.Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měl žalobce, neboť odvolání žalované bylo odmítnuto. Vzhledem k tomu, že žalobci podle obsahu spisu v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá právo žádný z účastníků řízení.