5 Cmo 132/2024-78 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalované se nepřiznává osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení uvedl, že usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. 47 Cm 132/2023-44, vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za odvolání, které podala proti rozsudku ve věci vydanému. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 15. 8. 2024 žalovaná sdělila, že pracuje pouze na poloviční úvazek a nemůže tak platit více než 1 500 Kč nebo 2 000 Kč měsíčně. Vyzvána byla proto k předložení listin uvedených v usnesení ze dne 20. 8. 2024, č. j. 47 Cm 132/2023-48. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ zákona o soudních poplatcích a na ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že mu žalovaná žádné listiny dle shora uvedeného usnesení nepředložila. Nedoložila tak svou špatnou finanční situaci, podle které není schopna uhradit soudní poplatek ve výši 16 577 Kč za odvolací řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou finanční situaci neprokázala, postupoval soud prvního stupně podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a osvobození od soudních poplatků žalované nepřiznal. Odkázal přitom na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1108/2016.Žalovaná podala dne 3. 10. 2024 proti usnesení o nepřiznání osvobození včasné odvolání, ve kterém uvedla, že měla velké zdravotní komplikace. Sdělila zároveň, že patřičné doklady budou soudu v den podání odvolání odeslány. Téhož dne předala k poštovní přepravě vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (vzor. č. 58 o. s. ř.) datované dnem 2. 10. 2024 (v prohlášení uvedeno pouze „2. 10.“).Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně vyzval žalovanou usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. 47 Cm 132/2023-44, k zaplacení soudního poplatku za odvolání, které podala proti rozsudku ve věci vydanému, a to ve výši 16 577 Kč. Lhůta k zaplacení poplatku byla žalované stanovena v délce patnácti dnů od doručení usnesení. V této lhůtě žalovaná zaslala soudu prvního stupně podání, v němž uvedla, že je v práci krátce po mateřské a pouze na poloviční úvazek. Nemůže proto zaplatit více než 1 500 Kč či 2 000 Kč měsíčně. Soud prvního stupně toto podání posoudil jako žádost žalované o osvobození od soudních poplatků a napadeným usnesením osvobození žalované nepřiznal. Tento postup nepovažuje odvolací soud za správný, neboť obsahem shora uvedeného podání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) není žádost žalované o její osvobození od placení soudních poplatků, nýbrž její žádost o prodloužení soudcovské lhůty k zaplacení poplatku za odvolání, kdy žalovaná navrhuje splnění své poplatkové povinnosti v delší době, než jak jí soudem prvního stupně byla určena (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. Konf 2/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2095/2020).Lze tak uzavřít, že soud prvního stupně napadeným usnesením rozhodl o nepřiznání osvobození žalované od soudních poplatků, byť takový návrh žalovanou podán nebyl, a naopak neposoudil její žádost o prodloužení lhůty k jeho zaplacení a o této dosud nerozhodl.Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Na soudu prvního stupně bude, aby nově rozhodl o žádosti žalované s ohledem na závěry shora uvedené, jimiž je vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. bude rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení v rozhodnutí soudu, jímž skončí řízení ve věci.