5 Cmo 53/2024-160 — Vrchní soud v Praze

Městský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) k návrhu žalobce směnečným platebním rozkazem z 25. 2. 2013, č. j. 49 Cm 22/2013-23 (dále jen „SPR“), uložil prvnímu, druhému a třetímu žalovanému, aby do 8 dnů ode dne doručení SPR zaplatili společně a nerozdílně žalobci směnečný peníz 1 266 955 Kč, 6% úrok ze směnečného peníze od 29. 1. 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu 4 223 Kč a náhradu nákladů řízení 138 374,30 Kč.Rozsudkem z 19. 11. 2014, č. j. 49 Cm 22/2013-99, soud na základě včas podaných námitek druhého a třetího žalovaného vůči SPR ponechal vůči těmto žalovaným v platnosti SPR v bodech a), b) a c) a v bodu d) SPR zrušil (bod I. výroku), druhému a třetímu žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 96 762,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II. výroku) a druhému žalovanému uložil zaplatit České republice znalečné 1 045 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod III. výroku). Rozsudek byl zástupci druhého žalovaného doručen 22. 12. 2014 a s ohledem na přerušení řízení vůči druhému žalovanému v souladu s § 140a odst. 1 insolvenčního zákona rozhodnutím o úpadku č. j. KSPL 29 INS 20612/2014-A-21 z 28. 11. 2014 soud v přípisu na č. l. 120 z 10. 4. 2015 konstatoval, že po pokračování řízení bude druhému žalovanému rozsudek opětovně doručován.Druhý žalovaný se včas odvolal proti rozsudku z 19. 11. 2014. V odvolání namítl, že v rámci insolvenčního řízení splnil podmínky oddlužení a dosáhl osvobození, které se vztahovalo i na žalobcem uplatněnou pohledávku.Podáním z 24. 4. 2024 na č. l. 157 spisu vzal žalobce zpět návrh na vydání směnečného platebního rozkazu ve vztahu k druhému žalovanému s ohledem na osvobození druhého žalovaného od placení pohledávek po insolvenčním řízení sp. zn. KSPL 65 INS 13750/2020.Odvolací soud uvádí, že podle § 222a o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.Žaloba byla vzata zpět v průběhu odvolacího řízení, odvolací soud proto v souladu s § 222a odst. 1 o. s. ř. zrušil rozsudek v části, ve které s ohledem na podané odvolání nenabyl právní moci (rozsudek v části proti druhému žalovanému a SPR v části proti druhému žalovanému), a zastavil v uvedené části řízení.Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 150 a § 224 odst. 1 o. s. ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Žalobce zpětvzetím žaloby zavinil (tj. způsobil) zastavení řízení, proto by podle § 146 odst. 2 první věty o. s. ř. měl být žalobce povinen platit náhradu nákladů řízení druhému žalovanému. Avšak s ohledem na důvod zpětvzetí žaloby (osvobození druhého žalovaného od placení jeho dluhů dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona usnesením č. j. KSPL 65 INS 13750/2020-B-19 z 18. 1. 2024) odvolací soud nepřiznal druhému žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.