5 Cmo 68/2024-49 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2024, č. j. 39 Cm 362/2023-18 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 33 284, 60 Kč (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. a uvedl, že námitky, které žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu podal, nesměřují proti samotné směnce a nejedná se ani o tzv. kauzální námitky. Konstatoval, že žalovaný se pouze vyjadřuje k tomu, že neviděl další obsah spisu a také že doufá v návrat k mimosoudnímu urovnání sporu. Takto formulované námitky nejsou řádně odůvodněny a nejedná se o způsobilou obranu ve smyslu ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. Soud prvního stupně citoval podstatné závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, a odkázal na další judikaturu, konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, a ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 19/2023. Výrok o nákladech námitkového řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu ve výši mimosmluvní odměny za úkon právní služby po 27 260 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dále ve výši režijního paušálu dle téže vyhlášky a náhrady za daň z přidané hodnoty.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém namítl, že k jeho námitkám nebylo ve věcné rovině přihlédnuto, a to zejména pokud jde o „možnost nahlédnout a posoudit rozsah soudu poskytnuté komunikace s advokátní kanceláří“ v době mezi předžalobní výzvou a vlastním podáním návrhu, jakož i „k tomu předcházející komunikace se žalobkyní, stejně jako k tomu, zda pověření advokáta žalobkyně obsahuje veškeré zákonné náležitosti“. Uvedl, že námitky byly posuzovány pouze ve formální či procesní rovině. Žalovaný současně vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud „zamítnutím usnesení“ umožní návrat k mimosoudnímu urovnání sporu, jež je stále v zájmu všech zúčastněných.3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného usnesení, přičemž se zcela ztotožnila se závěry, jak v jeho odůvodnění byly soudem prvního stupně vyjádřeny. Namítla, že odvolání nesplňuje základní zákonné náležitosti, jak jsou stanoveny v § 205 o. s. ř., neboť z něj není zřejmé, v jakém rozsahu žalovaný usnesení napadá, a v čem žalovaný spatřuje jeho nesprávnost. Podrobně se vyjádřila k povaze námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a zdůraznila, že tyto musí být nejen včasné, ale musí být také odůvodněné, což znamená, že musí obsahovat zcela určité skutečnosti, kterými se žalovaný brání povinnosti podle směnečného platebního rozkazu platit.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti. Uvádí předně, že odvolání netrpí žalobkyní vytýkanými vadami, neboť z jeho obsahu je zřejmé a nepochybné, že usnesení soudu prvního stupně bylo napadeno v celém jeho rozsahu, přičemž důvody, v nichž žalovaný spatřuje jeho nesprávnost, jsou z něj patrny. Nadto jde o odvolání proti procesnímu usnesení, které lze přezkoumat i v případě absence odvolacích důvodů (§ 212a odst. 2 o. s. ř. a contrario), v důsledku čehož nebylo namístě odvolání odmítat pro jeho vady, jak žalobkyně navrhovala ve vyjádření k němu.5. Podle § 175 odst. 1, první věta o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do patnácti dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle § 175 odst. 3 o. s. ř., nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.6. Z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. tak vyplývá, že obranou žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky, které musí být včasné, tedy podané ve lhůtě patnácti dnů běžící od doručení směnečného platebního rozkazu, a rovněž odůvodněné. Pouze takové námitky soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. projedná a v případě, že dospěje k závěru o jejich důvodnosti, směnečný platební rozkaz zcela nebo zčásti zruší. Požadavek odůvodněnosti námitek lze mít za splněný pouze tehdy, jestliže žalovaný v nich svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu formuluje způsobem umožňujícím soudu učinit si obraz o tom, jaký skutkový děj je základem pro nesouhlas žalovaného s jemu uloženou povinností plnění ze směnky žalobci poskytnout. Na žalovaném tak je, aby v námitkách uvedl rozhodná tvrzení o skutkové stránce věci, a to způsobem dostatečně konkrétním, vylučujícím případnou záměnu s jiným skutkem, tedy aby dostatečně určitě vymezil rámec námitkového řízení.7. V posuzovaném případě žalovaný ve včasných námitkách uvedl, že žalobu a směnečný platební rozkaz pečlivě prostudoval, nicméně nemůže nahlédnout do příloh zmiňovaných žalobkyní, neboť tyto neobdržel. Nemůže proto posoudit, zda žaloba obsahuje veškerou komunikaci s advokátní kanceláří v době mezi předžalobní výzvou a podáním žaloby, jakož i tomu předcházející komunikaci se žalobkyní samotnou. Vzhledem k tomu, že takto uplatněné námitky neobsahují konkrétní věcný důvod pro jejich podání, neboť v nich není uvedeno, co je namítáno proti směnce či důvodu směnky, lze shodně se soudem prvního stupně konstatovat, že se nejedná o námitky odůvodněné ve smyslu výše citovaného ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný svůj směnečný závazek žádným způsobem nezpochybnil, když svou obranu postavil výlučně na tom, že se nemohl seznámit s listinami, které žalobkyně označila v žalobě jako důkaz. Z toho pak dovozoval, že nemůže posoudit, zda obsahem žaloby je komunikace, kterou vedl se zástupcem žalobkyně či přímo se žalobkyní. Takto formulované námitky však jako námitky zakládající námitkové řízení posuzovat nelze, neboť jimi je soudu prvního stupně pouze a jenom vytýkáno, že žalovanému nebyly doručeny listiny (vyjma kopie směnky), které žalobkyně k důkazu navrhla. Žalovaný tak ve své podstatě napadá procesní postup soudu prvního stupně, nikoli však nárok žalobou uplatněný. Obrana proti směnečnému platebnímu rozkazu, jak v námitkách byla uplatněna, nemůže proto obstát z hlediska požadavků zákonem kladených na námitky, jež lze učinit předmětem přezkumu v námitkovém řízení, v důsledku čehož soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, pokud námitky žalovaného jako neodůvodněné odmítl.8. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v jeho výroku I. o odmítnutí námitek žalovaného potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.9. K výroku II. usnesení o nákladech námitkového řízení odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně nesprávně odůvodnil přiznání práva na jejich náhradu žalobkyni ustanovením § 142 o. s. ř., třebaže s ohledem na odmítnutí námitek žalovaného mělo být aplikováno ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř. Toto pochybení však nemá vliv na věcnou správnost výroku o nákladech námitkového řízení, neboť jejich náhrada byla žalobkyni přiznána, přičemž výše této náhrady odpovídá výši nákladů, jak žalobkyní byly v řízení o podaných námitkách vynaloženy (mimosmluvní odměna za vyjádření k námitkám, paušální náhrada hotových výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty).10. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný nebyl s podaným odvoláním úspěšný, v důsledku čehož ho stíhá povinnost zaplatit v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náhradu nákladů tohoto řízení ve výši odpovídající jedné polovině mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) po 26 940 Kč podle ustanovení § 7 bod 6. ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když tarifní sazba činí částku 4 655 466,74 Kč coby přepočet částky žalobou uplatněné v měně EUR na koruny české při kurzu platném pro nákup valut ke dni podání vyjádření žalobkyní (1 EUR = 23,20 Kč). Žalobkyni dále náleží 1 paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 téže vyhlášky a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušální náhrady podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. (2 891,70 Kč). Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 16 661,70 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).