5 Cmo 86/2024-221 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že se žalovanému neprodlužuje lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 501 667 Kč (výrok I.), že se zastavuje řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, č. j. 37 Cm 74/2020-98 (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný napadl včasným odvoláním rozsudek shora uvedený a současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Tato žádost byla zamítnuta usnesením ze dne 31. 8. 2023, č. j. 37 Cm 74/2020-185, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. 5 Cmo 110/2023-199. Žalovaný byl poté vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 501 667 Kč, a to usnesením ze dne 17. 1. 2024, č. j. 37 Cm 74/2020-202, které bylo k námitkám žalovaného potvrzeno usnesením ze dne 29. 2. 2024, č. j. 37 Cm 74/2020-205. K žádosti žalovaného ze dne 5. 4. 2024 o prominutí lhůty a posečkání s úhradou soudního poplatku, příp. o prodloužení lhůty k jeho úhradě, soud prvního stupně konstatoval, že tuto posoudil jako žádost o prodloužení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku. Žádosti nebylo vyhověno, neboť žalovaný měl k úhradě poplatku více než dostatek času. Jeho poplatková povinnost vznikla již podáním odvolání, tedy dnem 24. 10. 2022. I přes podanou žádost o osvobození od placení poplatku za odvolání měl být žalovaný připraven svou poplatkovou povinnost splnit, přičemž na úhradu soudního poplatku měl již více než rok a půl. Od pravomocného nepřiznání osvobození od soudních poplatků pak uplynuly více než tři měsíce. Vzhledem k tomu, že žalovaný soudní poplatek za odvolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, postupoval soud podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“) a po marném uplynutí lhůty určené k zaplacení poplatku odvolací řízení zastavil. O nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť zastavení odvolacího řízení zavinil žalovaný, avšak žalobkyni žádné náklady v tomto odvolacím řízení nevznikly.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že je dlouhodobě nemocný, nemá žádné příjmy, v posledních několika měsících byl vždy s přestávkami hospitalizován a soudní poplatek ve výši 501 667 Kč je pro něho neuhraditelný. Uvedl dále, že odvolání proti rozsudku bylo mimo jiné podáno z procesních důvodů, kdy namítl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil procesní otázku doručení směnečného platebního rozkazu ve věci vydaného, čímž zatížil řízení procesní vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí věci. To, že žalovaný má nyní uhradit soudní poplatek za odstranění tohoto pochybení soudu prvního stupně, je porušením práva žalovaného na spravedlivý proces, resp. je i porušením zákona o soudních poplatcích. Žalovaný poukázal na položku 22 odst. 15 přílohy č. 1 ZSOP, podle které se poplatek nevybere za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně jen procesní povahy. Odvolací řízení tak nemůže být zastaveno v celém rozsahu, nýbrž odvolání musí být projednáno z důvodu procesního pochybení soudu prvního stupně. Žalovaný zároveň popsal způsob, jakým mu byl doručován ve věci vydaný směnečný platební rozkaz, a uzavřel, že tento mu nebyl řádně doručen.3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.).5. Pokud jde o výrok I. napadeného usnesení, kterým nebyla žalovanému prodloužena lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání, v tomto rozsahu není odvolání žalovaného přípustné, neboť se jedná o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, tedy o usnesení podle ustanovení § 201 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. vyloučené z okruhu usnesení, jež lze odvoláním napadnout. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 218 písm. c/ o. s. ř. a odvolání žalovaného, nakolik směřovalo proti výroku I. usnesení, odmítl jako nepřípustné.6. Podle § 2 odst. 5 ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1 písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 ZSOP poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.7. V daném případě se žalovaný včas odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 24. 8. 2022, č. j. 37 Cm 74/2020-98, jímž byl ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 19. 10. 2020, č. j. 37 Cm 74/2020-13, a jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 199 217 Kč. Podáním odvolání vznikla žalovanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. Společně s odvoláním žalovaný požádal o osvobození od placení soudních poplatků. Usnesením ze dne 31. 8. 2023, č. j. 37 Cm 74/2020-185, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. 5 Cmo 110/2023-199, bylo rozhodnuto, že žalovanému se osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Soud prvního stupně poté vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za jím podané odvolání usnesením ze dne 17. 1. 2024, č. j. 37 Cm 74/2020-202, které bylo vydáno asistentkou soudce a které bylo k námitkám žalovaného potvrzeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 2. 2024, č. j. 37 Cm 74/2020-205. Lhůta k zaplacení poplatku byla žalovanému stanovena v délce patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Součástí výzvy k zaplacení soudního poplatku za odvolání bylo poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Vzhledem k podání námitek žalovaným proti této výzvě začala lhůta k zaplacení soudního poplatku běžet dnem právní moci usnesení, jímž žalovaný byl k zaplacení soudního poplatku vyzván (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1933/2019). Žalovaný však ani v této lhůtě soudní poplatek za odvolání nezaplatil.8. Pokud jde o žádost žalovaného ze dne 5. 4. 2024 o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku, tato byla výrokem I. napadeného usnesení pravomocně zamítnuta. Jak výše již bylo konstatováno, správnost tohoto výroku usnesení nelze v odvolacím řízení přezkoumávat, neboť odvolání proti němu není přípustné.9. Obsahem podání žalovaného ze dne 5. 4. 2024 je dále jeho žádost o prominutí lhůty k zaplacení soudního poplatku. K této žádosti odvolací soud odkazuje na konstantní judikaturu, která stojí na závěru, že lhůtu k zaplacení soudního poplatku stanovenou soudem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích prominout nelze, neboť se jedná o lhůtu soudcovskou a nadto o lhůtu propadnou (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2190/2020, či usnesení téhož soudu ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 520/2020). Konstatuje dále, že Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (v daném případě při podání odvolání). Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) „propadné“ lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1680/18). Odvolací soud dále odkazuje na usnesení ze dne 23. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4614/2018, jímž Nejvyšší soud zamítl žádost o prominutí zmeškání lhůty k úhradě soudního poplatku za dovolání, podanou v reakci na zastavení dovolacího řízení, přičemž s poukazem na úpravu obsaženou v ustanovení § 9 odst. 2 a odst. 7 zákona o soudních poplatcích uzavřel, že vzhledem k tomu, že s marným uplynutím lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku zákon výslovně spojuje následek, že soud k zaplacení poplatku po uplynutí lhůty nepřihlíží, přičemž nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, poplatková povinnost zaniká, nelze návrhu na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za dovolání vyhovět.10. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usn