5 Cmo 91/2024-116 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 3 800 030 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé nařízením předběžného opatření, jež zaniklo pravomocným skončením věci, aniž bylo návrhu ve věci samé vyhověno.2. Soud prvního stupně ve věci nařídil jednání na 13. 5. 2024, na kterém se pokusil o smírně vyřešení věci s tím, že seznámil žalobce s předběžným názorem soudu o podmínkách pro splnění nároku na náhradu škody ve formě ušlého zisku. Poté, co soud prvního stupně na základě návrhu žalobce jednání na 20 minut přerušil, byla žaloba vzata z jeho strany v plném rozsahu zpět s tím, že žalovaná specifikovala náhradu nákladů řízení a soud prvního stupně jednání odročil za účelem vydání usnesení o zastavení řízení.3. Napadeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. rozhodl o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu. Vzhledem k tomu, že žalobce zavinil dle § 146 odst.2, věta prvá o. s. ř. zastavení řízení, přiznal žalované ve výroku II. náhradu nákladů řízení v rozsahu 3,5 úkonu právní služby po 23 540 Kč za převzetí zastoupení, za písemné vyjádření ze dne 19. 2. 2024, za písemné vyjádření ze dne 20. 2. 2024, polovinu úkonu právní služby za nahlížení do spisu dne 20.2.2024 a náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. v rozsahu poloviny úkonu právní služby za účast na jednání dne 13.5.2024, které nebylo zahájeno a dále 4 paušální částky po 300 kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 115 385,60 Kč. Ve výroku III. rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku ve výši 152 001,20 Kč a ve výroku IV. vyzval žalobce ke sdělení čísla účtu k vrácení soudního poplatku, jak výše uvedeno.4. Písemným podáním ze dne 19. 6. 2024 se žalobce odvolal do výroku II. o náhradě nákladů řízení. Ve svém odvolání zejména uvedl, že soud přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 3,5 úkonu právní služby v nesprávné výši, když soudu nebylo zasláno žádné vyjádření ze dne 19. 2. 2024, žalované by proto měla být přiznána náhrada pouze za jedno vyjádření ze dne 20. 2. 2024. Žalované však neměla být přiznána náhrada v rozsahu poloviny úkonu za nahlížení do spisu dne 19. 2. 2024, neboť odměna za takové jednání není součástí právní úpravy v § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. Navíc tento úkon nebyl ani účelný, když žalovaná takové informace mohla získat z řízení sp. zn. 191 ICm 4680/2015, případně ve věci sp. zn. 2 Cm 34/2022. S ohledem na chování žalované v řízení měl soud prvního stupně využít svého moderačního oprávnění dle § 150 o. s. ř. a žádnému z účastníků nepřiznat náhradu nákladů řízení, když žalovaná zbytečně zahájila incidenční spor sp. zn. 191 ICm 4680/2015.5. Písemným podáním ze dne 25. 6. 2024 se žalovaná odvolala do výroku II. o náhradě nákladů řízení. Ve svém odvolání zejména uvedla, že usnesení o přiznání náhrady není řádně odůvodněno a není ani stanovena lhůta k plnění. Soud prvního stupně přiznal žalované náhradu v nesprávné výši, když v předmětné věci vzniklo právo na 6 úkonů právní služby za převzetí zastoupení, písemná vyjádření ze dne 6. 11. 2023 a ze dne 20. 2. 2024, nahlížení do spisu ve dnech 19. 2. 2024 a 24. 4. 2024 a účast na jednání dne 13. 5. 2024. Pokud soud prvního stupně přiznal žalované polovinu úkonu z titulu náhrady ztráty času při účasti na jednání dne 13. 5. 2024, nelze v aplikaci ust. § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. najít právní oporu. V rámci přípravy na jednání bylo nahlížení do spisu dne 19. 2. 2024 a opětovně dne 24. 4. 2024 (při založení důkazu spisem 31 C 285/2015) zcela odůvodněné a nelze si představit jiný způsob, jak se seznámit s obsahem celého spisu včetně příloh. Pro účely nahlížení do spisu bylo na místě aplikovat § 11 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. V dané věci má žalovaná právo na plnou náhradu 1 úkonu právní služby za účast na jednání dne 13. 5. 2024, které bylo ze strany soudu zahájeno, aniž byla čtena žaloba a bylo jednáno ve věci samé. V dalším žalovaná odkázala na Nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1998 sp. zn. III.ÚS 118/97.6. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 17. 7. 2024 k odvolání žalobce uvedla, že pokud soud prvního stupně přiznal žalované náhradu za podané vyjádření „ze dne 19. 2. 2024“, pak se jednalo o písařskou chybu, když se nepochybně jednalo o vyjádření ze dne 6. 11. 2023. Ohledně přiznání náhrady nákladů za nahlížení do spisu, pak je třeba aplikovat § 11 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. s odkazem na Nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. I.ÚS 3906/17. Za situace, kdy byla žalovaná soudem vyzvána k podání vyjádření, bylo nezbytné se seznámit s obsahem spisu formou nahlížení. Pokud přistoupila k „druhému nahlížení“ do spisu za účelem seznámení se s obsahem přílohy a to spisu sp. zn. 31 C 285/2013, pak nikdy nebyla účastníkem tohoto řízení. Z hlediska případně aplikace § 150 o. s. ř. pak v daném případě neexistují důvody zvláštního zřetele, neboť žalobce vzal žalobu zpět poté, co si po zahájení jednání vyslechl předběžný právní názor soudu, navíc se jedná o postup zcela výjimečný.7. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 17. 7. 2024 k odvolání žalované uvedl, že žalované by neměla být přiznána náhrada nákladů za nahlížení do spisu ve dnech 19. 2. 2024 a 24. 4. 2024, neboť se nejedná o účelně vynaložené úkony právní služby, jež nejsou ani vedeny jako úkony právní služby dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. Ve shodě se soudem prvního stupně má za to, že žalované za účast na jednání dne 13. 5. 2024 přísluší pouze náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst.2 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť nebylo zahájeno jednání ve věci samé.8. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné, naopak odvolání žalobce není důvodné.9. Předně je třeba konstatovat, že žalobce je účastníkem řízení, jež plně disponuje se žalobou, a který si musí být vědom své povinnosti k náhradě nákladů řízení v případu neúspěchu ve věci. Zpětvzetí žaloby je dispoziční volbou žalobce, který kdykoli v průběhu řízení se může rozhodnout, zda pokračovat v řízení za účelem vydání rozhodnutí ve věci samé nebo vzít žalobní návrh zpět.10. V souladu s § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. V souladu s 96 odst.2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.11. V souladu s § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Soud prvního stupně postupoval proto správně, když uložil žalobci dle § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř. zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, neboť zpětvzetím žaloby zavinil, že řízení muselo být zastaveno, aniž došlo k zpětvzetí návrhu pro chování žalované.12. Z výroku II. předmětného usnesení plyne, že soud prvního stupně přiznal žalované náhradu v rozsahu 3 úkonů právní služby po 23 540 Kč za převzetí právního zastoupení a za dvě písemná vyjádření (chybně uvedeno písemné vyjádření ze dne 19. 2. 2024), polovinu úkonu právní služby za nahlížení do spisu dne 19.2.2024 a náhradu za promeškaný čas v rozsahu poloviny úkonu právní služby za účast na jednání u prvostupňového soudu dne 13. 5. 2024, dále 4 paušální částky po 300 Kč a 21 % DPH.13. Ve shodě se soudem prvého stupně vyhodnotil odvolací soud za účelně vynaložené náklady právního zastoupení přípravu a převzetí zastoupení a písemná vyjádření ve věci samé ze dne 6. 11. 2023 a ze dne 20. 2. 2024. Odvolací soud však dospěl k závěru, že žalované přísluší právo i na náhradu (celého) úkonu právní služby za nahlížení do spisu dne 19. 2. 2024, kdy zástupce žalované nahlížel v rozsahu 1 hod. a 18 minut a pořídil si kopie celého spisu, rovněž jí přísluší právo na náhradu (celého) úkonu právní služby za nahlížení do spisu dne 18. 4. 2024, kdy zástupce žalované nahlížel do spisu v rozsahu 44 minut a 54 minut (tj. celkem 1 hod. a 38 minut) a pořizoval si kopie a to zejména za účelem seznámení se s jeho přílohou a to se spisem sp. zn. 31 C 285/2013, jež byl v průběhu řízení vyžádán k doplnění dokazování. Za nahlížení do spisu lze tedy žalované přiznat 2 úkony analogicky dle § 11 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. Z hlediska uplatněné náhrady nákladů za účast na jednání dne 13. 5. 2024 je třeba uvést, že z obsahu protokolu z jednání plyne, že soud prvního stupně v úvodu jednání se pokusil o smírné vyřešení sporu a seznámil přítomné zástupce účastníků s předběžným názorem soudu ve vztahu k uplatněnému návrhu na náhradu škody s tím, že zástupce žalobce požádal soud o přerušení jednání, čemuž bylo ze strany soudu vyhověno. I když nebylo jednáno ve věci samé (nebyla přednesena žaloba) a žalobce vzal po přerušení jednání žalobu v plném rozsahu zpět, bylo zahájeno jednání a o věci mezi účastníky jednáno v době mezi 9:05 – 9:17 hod. Za těchto okolností přísluší účastníku řízení právo na náhradu nákladů v rozsahu 1 úkonu právní služby za účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm.