6 Cmo 174/2023-592 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, č. j. 3 Co 38/2021-480, když vyšel ze skutečnosti, že usnesením ze dne 16. 3. 2023, č. j. 25 Co 92/2016-570 vyzval povinné k zaplacení soudního poplatku za dovolání a ti ani na základě uvedené výzvy tento soudní poplatek nezaplatili. Soud prvního stupně dále vyšel ze skutečnosti, že mu povinní zaslali dne 5. 4. 2023 podání, v němž opětovně žádali o osvobození od soudních poplatků, ačkoli takovému návrhu v minulosti nebylo vyhověno a v nynější žádosti povinní neuvedli žádné nové skutečnosti, jež by jejich osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly. Konkrétně podle soudu prvního stupně v minulosti, bezprostředně v souvislosti s podáním dovolání povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021 č. j. 3 Co 38/2021-480, požádali tito o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení, avšak usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 4. 2022, č. j. 25 Co 92/2016-548 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2023 č. j. 6 Cmo 96/2022-565 byla jejich žádost zamítnuta.2. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně postupoval podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen ZSP) a dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.3. Proti uvedenému usnesení podali povinní (odvolatelé) dne 18. 5. 2023 e-mailem odvolání, které následně doplnili poštou ve stejném znění (na poštu podáno dne 22. 5. 2023). Podle odvolatelů věc rozhodl „objektivně podjatý/vyloučený/nezákonný“ soudce a považují napadené usnesení za nicotné. Poukázali na překážky trvalejší povahy, které jim brání v obraně práv, jimiž má být „havárie a poškození disku“ a pandemie COVID-19. Jsou toho názoru, že by předmětná exekuce měla být zastavena. Odvolatelé odmítají, že by se z jejich strany jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování či bránění práva a považují za podjaté všechny soudce „VS PH, KS HK i OS SM“, čímž vznesli námitku podjatosti i proti soudci JUDr. Janu Fifkovi a všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové, Vrchního soudu v Praze a Okresního soudu v Semilech, a v souvislosti s tím navrhli delegaci nutnou podle § 12 odst. 1 o. s. ř. s tím, že by věc měla být postoupena jinému soudu, jemuž není nadřízen Vrchní soud v Praze. Podle odvolatelů napadené usnesení „nemá podklad ve zjištění skutkového stavu“ a navrhli proto í opravu odůvodnění. Taktéž žádali o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Podle odvolatelů by mělo dojít k zastavení exekuce a ke zrušení napadeného usnesení nebo „zjištění a prohlášení jeho nicotnosti“.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání povinných bylo podáno včas osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Odvolací soud vyšel z § 9 odst. 1 ZSP, podle něhož, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. Podle § 9 odst. 4 písm. c) ZSP pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví také tehdy, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek doposud zaplatit.7. Jak je zřejmé z § 4 odst. 1 písm. b) ZSP, jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním dovolání. Podle § 7 odst. 1 věta první ZSP nastává splatnost tohoto poplatku se vznikem poplatkové povinnosti.8. Podle uvedené právní úpravy v případě, že poplatník řádně nesplnil svoji poplatkovou povinnost již při podání dovolání, má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanoví ve výzvě k zaplacení poplatku (§ 9 odst. 1, 2 ZSP). Pokud by došlo k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem stanovené lhůty, nebude moci k pozdnímu zaplacení soudního poplatku soud již přihlížet a řízení zastaví.9. Jak vyplývá z výše uvedeného, účastník by měl poplatkovou povinnost řádně splnit již při podání dovolání, a zaplatit poplatek společně s tímto podáním. Pokud tak neučinil ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě a nebyly ani splněny podmínky pro postup soudu podle § 9 odst. 4 písm. c) ZSP, což není projednávaný případ, neposkytuje zákonná úprava soudu možnost zmírnit důsledky nesplnění poplatkové povinnosti ve stanovené lhůtě. Soud prvního stupně tudíž postupoval správně, když dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 ZSP zastavil.10. Jak je zřejmé z obsahu spisu, povinní již mnohokrát v řízení žádali o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, s tím že tato žádost byla již opakovaně zamítnuta. Povinní svoji opětovnou žádost ani nyní nikterak nově nezdůvodnili a neuvedli žádné nové okolnosti, proč by mělo být jejich žádosti nyní vyhověno a zda se nějak změnily jejich majetkové poměry. Odvolací soud proto v souladu s ustálenou rozhodovací praxí k nynější opakované žádosti povinných nepřihlížel (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017).11. Námitku vyloučení (podjatosti) rozhodujícího soudce, jenž je odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť tato námitka nebyla povinnými nikterak relevantně odůvodněna a neobsahuje žádná tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaného soudce soudu prvního stupně a ani z obsahu spisu se nepodává, že by byl dán důvod pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí předmětné věci ve smyslu § 14 a násl. o. s. ř. Podle odvolacího soudu nebylo proto třeba se ani zabývat z hlediska rozhodování o projednávané věci námitkou podjatosti všech soudců Okresního soudu v Semilech, Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze s návrhem na delegaci věci „nepodjatému soudu“, když je navíc zřejmé, že nejde o řádnou námitku podjatosti, ale již několikrát soudům zasílanou část shodného podání známého odvolacímu soudu z jeho úřední činnosti, což odvolací soud hodnotil jako obstrukční postup, který nepožívá právní ochrany a odvolací soud proto k takovéto námitce nepřihlížel.12. S ohledem na všechny shora uvedené důvody odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 3 o. s. ř. Oprávněné však žádné náklady nevznikly, a proto nebyla náhrada nákladů přiznána žádnému z účastníků.