6 Cmo 28/2023-237 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 15. 5. 2022 domáhal se žalobce, aby soud určil, že je vlastníkem základního podílu č. 1 o velikosti 90 % ve společnosti , Jméno advokáta B, . (dále jen „společnost“), jemuž odpovídá vklad do základního kapitálu ve výši 180 000 Kč. Později žalobu doplnil a domáhal se také určení, že žalovaný je vlastníkem základního podílu o velikosti 10 % ve společnosti, jemuž odpovídá vklad do základního kapitálu o výši 20 000 Kč. Změnu žaloby připustil soud prvního stupně usnesením vyhlášeným u jednání dne 16. 12. 2022.2. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem žalobě vyhověl (výrok I.) a žalovanému uložil zaplatit žalobci náklady řízení (výrok II.).3. Soud prvního stupně provedl ve věci rozsáhlé dokazování listinami a svědeckými výpověďmi. Zjistil, že účastníci jsou bratři. Žalovaný založil společnost jako jediný zakladatel a do 3. 8. 2016 byl jejím jediným společníkem. Společnost podniká v nákladní automobilové dopravě. V dubnu 2016 se žalovaný rozešel se svou partnerkou, s níž má nezletilého syna. S úmyslem ochránit svůj majetek před jejími majetkovými nároky a před důsledky finanční kontroly se dohodl se žalobcem, že na něj na přechodnou dobu převede 90% podíl ve společnosti za cenu 600 000 Kč, přičemž žalovaný i nadále zůstane jediným jednatelem společnosti a bude její činnost i nadále řídit. Smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu a dne 3. 8. 2016 byla doručena společnosti. Společenská smlouva byla změněna tak, že rozhodnutí vyžadovalo jednomyslnost obou společníků. Podle smlouvy měla být cena za podíl uhrazena ve třech splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná 1. 6. 2017. Žalobce však na kupní cenu nikdy nic nezaplatil. Počátkem roku 2021 požadoval žalovaný po žalobci, aby mu podíl převedl zpět, což žalobce odmítl. Dne 25. 2. 2022 žalovaný odstoupil od smlouvy o převodu podílu pro nezaplacení kupní ceny. Dopis by žalobci doručen 4. 3. 2022. Žalobce vznesl námitku promlčení práva odstoupit od smlouvy. Žalovaný podal dne 4. 3. 2022 návrh na výmaz žalobce z obchodního rejstříku jako společníka společnosti a na svůj zápis jako jediného společníka. Návrhu bylo 7. 3. 2022 vyhověno.4. Soud prvního stupně konstatoval, že nemá za prokázanou absenci vůle účastníků převést sporný 90% podíl na žalobce. Naopak taková byla skutečná vůle stran, jejíž motivací bylo „odklonění majetku“ od bývalé přítelkyně žalovaného. Převod měl být dočasný, přičemž žalobce měl po odpadnutí důvodů převést podíl zpět na žalovaného. Žalovaný si však tuto povinnost žalobce smluvně neošetřil a žalobce následně žádost o zpětný převod odmítl. Právo na odstoupení od smlouvy považoval soud prvního stupně za promlčené, neboť v době odstoupení od smlouvy uplynula tříletá lhůta počítaná od splatnosti poslední splátky. Tím, že žalovaný je v obchodním rejstříku zapsán jako jediný společník společnosti, je dán i naléhavý právní zájem na požadovaném určení.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání žalovaný. Namítal, že soud prvního stupně řádně nediktoval protokol a že žalovanému neumožnil vyjádřit se k provedeným důkazům. Navíc žalobce poučoval i o hmotném právu. Především však nepřihlédl ke změně procesního postoje žalobce, který zcela opustil svou původní argumentaci o odstoupení od smlouvy. Žalovaný tvrdí, že smlouva o převodu je simulovaným, a tedy zdánlivým právním jednáním. Soud prvního stupně přitom i nadále řešil, zda žalobce uhradil žalovanému kupní cenu za podíl a zda původní splatnost splátek byla účastníky prodlužována. Ve skutečnosti však ani jeden z účastníků neměl vůli podíl převést. Jedná se o absolutní dvoustrannou simulaci. To ostatně vyplývá i z okolností. Kupní cena naprosto neodpovídala skutečné hodnotě podílu, žalovaný společnost i po převodu fakticky řídil a kupní cena nikdy nebyla zaplacena. Podobně ostatně žalovaný postupoval už v případě rozchodu se svou první družkou. Motivem simulovaného převodu potom nebyla finanční kontrola, která byla zahájena až půldruhého roku po převodu. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 6 Cmo 28/2023-182, napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a žalovanému přiznal náklady řízení (výrok II.). Dospěl k závěru, že žaloba trpí nedostatkem pasivní věcné legitimace, neboť účastníkem právního vztahu členství, o který v řízení jde, je i společnost, kterou však žalobce jako žalovanou neoznačil.7. Předeslaný rozsudek zrušil k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. 7. 2024, č. j. 27 Cdo 2578/2023-202, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že není žádného důvodu nutit žalobce v řízení o určení společníka společnosti s ručením omezeným, aby žalobu vždy směřoval i proti společnosti, jejímž společníkem má být určen. Její případná neúčast v řízení nemá bez dalšího za následek nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení.8. Podáním ze 14. 10. 2024 vzal žalobce žalobu zpět s tím, že výsledku požadovaného žalobou již bylo dosaženo, neboť žalobce je podle výpisu z obchodního rejstříku a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 4. 10. 2023, č. j. 38 Cm 83/2023-229, který nabyl právní moci dne 28. 10. 2023, vlastníkem sporného 90% podílu ve společnosti (dále jen „rozsudek v druhém určovacím řízení“). Požadoval, aby mu odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení.9. Žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil. Uvedl, že žalobce s ním vede „bratrovražednou válku“ a snaží se ovládnout hned několik jeho „firem“. Za tím účelem uspořádal valnou hromadu společnosti, na kterou žalobce nepozval. Společnost zakládal výlučně žalovaný a část svého podílu převedl žalobce jen naoko ze zištných důvodů. Žalovaný má za to, že rozsudek v druhém určovacím řízení netvoří překážku věci rozhodnuté vůči věci projednávané, neboť v druhém řízení vystupovala na pozici žalovaného také společnost, a okruh účastníků tedy nebyl stejný. Žalobce se proti rozsudku v druhém určovacím řízení také odvolal, opomněl však včas zaplatit soudní poplatek. Pokud by se však v projednávané věci prokázalo, že k převodu sporného podílu na žalobce došlo na základě neplatného právního jednání, mělo by to vliv na postavení žalobce ve společnosti.10. Podle § 222a o. s. ř., vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné (odstavec 1). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení. (odstavec 2).11. Ustálenou judikaturu k podmínkám aplikace shodně formulovaného § 96 odst. 3 o. s. ř. shrnul Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 23 Cdo 3051/2022: „ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř., které do jisté míry omezuje oprávnění žalobce při dispozici se žalobou během již zahájeného soudního řízení a které upravuje institut právně relevantního nesouhlasu žalovaného (resp. jiných účastníků řízení) se zpětvzetím žaloby, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro posouzení vážnosti důvodů vedoucích žalovaného k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. Tyto vážné důvody jsou podle soudní praxe dány především tehdy, jestliže řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu (§ 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních; např. statusové věci, jako určení neplatnosti manželství) nebo mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany soukromoprávního vztahu (a jehož výsledkem je rozhodnutí mající povahu tzv. iudicium duplex; například řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) anebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální, procesně ekonomický) zájem na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto i přes nedostatek vůle žalobce […] Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř., je vždy třeba - vzhledem k výše uvedenému charakteru tohoto ustanovení jako právní normy s relativně neurčitou hypotézou - učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti věci. […] za vážný důvod nesouhlasu se zpětvzetím žaloby nelze považovat otázku překážky věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), která by nastala předpokládaným meritorním rozhodnutím soudu.“ S uvedenými závěry se ztotožňuje i podepsaný soud.12. Žalovaný neuvedl žádný (ve světle shor