6 Cmo 6/2023-106 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni jako soud I. stupně ve výroku I. rozhodl o neplatnosti rozhodnutí členské schůze , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , ze dne 21. 1. 2022 o vyloučení navrhovatele ze spolku pro jednání zakázané stanovami spolku i zákonem a ve výroku II. uložil účastníkovi povinnost zaplatit navrhovateli náklady řízení ve výši 25 716 Kč.2. Soud I. stupně vycházel z návrhu, podle něhož mělo být navrhovateli oznámeno rozhodnutí členské schůze , právnická osoba, (dále též zkráceně "spolek"), se sídlem , adresa, , ze dne 21. 1. 2022, o vyloučení ze spolku dopisem předsedy spolku ze dne 27. 1. 2022, a následně měl navrhovatel požádat o přezkoumání tohoto rozhodnutí orgánem spolku, avšak bezúspěšně. Z toho důvodu se obrátil na soud I. stupně návrhem na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze spolku ze dne 21. 1. 2022 doručeným soudu I. stupně dne 2. 3. 2022 a v tomto návrhu poukazoval zejména pro neexistenci důvodů pro vyloučení.3. Z hlediska skutkového soud I. stupně vycházel z toho, že z výpovědi slyšených svědků a členů statutárního orgánu účastníka vyplynulo, že o vyloučení navrhovatele ze spolku bylo hlasováno po seznámení se s písemným návrhem , jméno FO, , který tvrzené závadové jednání navrhovatele konkretizoval. S tímto byl navrhovatel v rámci jednání spolku a hlasování seznámen a byl seznámen s tím, jaké jeho jednání má být důvodem jeho vyloučení. Písemné vyhotovení rozhodnutí podle soudu I. stupně obsahuje odůvodnění přijatého rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze spolku. Na předmětné schůzi zúčastněným členům spolku bylo zřejmé, o jakém důvodu vyloučení navrhovatele ze spolku bylo hlasováno.4. Ve vztahu k tvrzeným důvodům pro vyloučení navrhovatele ze spolku, jak jsou tyto důvody v písemném vyhotovení rozhodnutí uváděny, soud I. stupně zdůraznil, že vyloučení člena spolku ve smyslu zákona je krajním řešením a jedná se o závažný zásah do práv člena spolku.5. V daném případě důvod vyloučení měl podle soudu I. stupně spočívat v tvrzeném jednání navrhovatele v rozporu se stanovami a zákonem o myslivosti spočívající ve střelbě na srnu v nepovoleném čase nepovolenými prostředky. Takové jednání navrhovatele však podle soudu I. stupně v řízení prokázáno nebylo.6. Závěr o neprokázání spojitosti vytýkaného jednání s navrhovatelem učinil soud I. stupně zejména na základě výpovědi členů spolku. Z těchto má být zřejmé, že se členové spolku při vylučování navrhovatele rozhodovali výlučně na základě vyjádření , jméno FO, , ačkoli podklady neviděli. Pokud viděli fotografii, potom z ní bylo patrno pouze vozidlo, nikoliv osoba tvrzeného pytláka, když členové spolku vycházeli pouze z tvrzení , jméno FO, .7. Soud I. stupně ohledně tvrzení , jméno FO, vyšel z toho, že , jméno FO, již při podání vysvětlení před Policií ČR připustil, že osobu navrhovatele v době střelby neviděl, byť navrhovatel připustil, že v dané době v lese skutečně byl, avšak bránil se tvrzením, že střílel na lišku, kterou ale netrefil. Podle soudu I. stupně pouze ze skutečnosti, že navrhovatel byl přítomen v blízkosti místa nálezu střelené zvěře v čase předcházejícím nálezu, nelze spojovat navrhovatele s postřelenou srnou a budovat skutkové závěry v tomto smyslu na pravděpodobnosti možného jednání navrhovatele jako důvodu jeho učení ze spolku. Správnost tohoto svého závěru soud I. stupně opíral rovněž o zjištění, že , jméno FO, v rámci vysvětlení před Policií ČR vypověděl, že střelenou zvěř nalezl až cca 20 až 30 minut po odjezdu navrhovatele z loviště, přičemž v řízení nebylo zjištěno, jakým střelivem byla zvěř střelena, a toto nebylo zjištěno ani Policií ČR v rámci prováděného šetření. Policie ČR podle soudu I. stupně při prováděné kontrole navrhovatele dne 6. 1. 2022 neshledala žádné závady ani u navrhovatele nenašla nedovolené vybavení. Podle soudu I. stupně skutečnost, že navrhovatel nalezenou zvěř střelil, byla dovozována pouze z domněnek , jméno FO, , jenž však měl značně negativní vztah k navrhovateli, jak zjistil soud I. stupně z jeho vyjádření se vůči navrhovateli na facebookovém profilu, ale též ze skutečnosti, že , jméno FO, po několik měsíců cíleně navrhovatele sledoval.8. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně nepovažoval za prokázané a najisto postavené, že to byl právě navrhovatel, kdo se vytýkaného jednání dopustil. Proto také soud I. stupně nedospěl k závěru o existenci tvrzeného důvodu vyloučení navrhovatele ze spolku a rozhodnutí spolku o vyloučení navrhovatele neshledal správným.9. Na základě uvedeného po právním posouzení věci podle § 237 a násl. nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (NOZ) rozhodl o neplatnosti rozhodnutí členské schůze , právnická osoba, o vyloučení navrhovatele ze spolku.10. Proti tomuto usnesení se v plném rozsahu v zákonem stanovené lhůtě odvolal účastník řízení (odvolatel) a domáhal se jeho změny tak, aby byl návrh na zahájení řízení zamítnut. Shodně se svými stanovisky argumentoval v tom smyslu, že jeho rozhodnutí o vyloučení navrhovatele ze spolku pro hrubé porušení členských povinností člena spolku je po právu a k rozhodnutí orgánu spolku o vyloučení člena došlo legitimním způsobem a důvodně, když účastník je přesvědčen též o způsobené újmě spočívající v nedovoleném odstřelu srny.11. Odvolatel dále zdůraznil, že sice nebylo rozhodnuto jiným, k tomu oprávněným orgánem činným v trestním řízení či orgánem státní správy o odpovědnosti navrhovatele za protiprávní jednání, pro které byl vyloučen ze spolku, ale stejně tak nebylo vydáno žádné meritorní rozhodnutí, kterým by byl spolek při svém rozhodování vázán. To, že se nepodařilo k tomu státem určeným orgánům odpovědnost navrhovatele za protiprávní jednání prokázat, ještě neznamená, že se jej nedopustil, byť ve vztahu k trestnosti platí zásada presumpce neviny. Podle odvolatele Krajský soud v Plzni dospěl na základě provedeného dokazování k nesprávným právním a skutkovým závěrům.12. Účastník v rámci svého práva vyjádřit se k podanému odvolání navrhl napadené usnesení jako věcně správně potvrdit, když skutková zjištění i právní posouzení věci byla podle jeho názoru správná.13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., avšak odvolání navrhovatele důvodným neshledal.14. Z hlediska právního byl východiskem pro rozhodnutí odvolacího soudu shodně se soudem I. stupně zejména § 237 NOZ a násl. NOZ.15. Podle § 237 NOZ uvedeného ustanovení členství ve spolku zaniká vystoupením, vyloučením nebo dalšími způsoby uvedenými ve stanovách nebo v zákoně.16. Podle ustanovení § 239 NOZ neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené době nápravu nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit, nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu. Rozhodnutí o vyloučení se doručí vyloučenému členu.17. Podle ustanovení § 240 NOZ neurčí-li stanovy jiný orgán, rozhoduje o vyloučení člena statutární orgán. Neurčí-li stanovy jinak, muže návrh na vyloučení podat v písemné formě kterýkoli člen; v návrhu se uvedou okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Clen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je ku prospěchu.18. Podle ustanovení § 242 věta prvá NOZ vyloučený člen může do tří měsíců od doručení konečného rozhodnuti spolku o svém vyloučení navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení; jinak toto právo zaniká.19. Návrh na vyloučení navrhovatele ze spolku byl v daném případě podán dne 2. 3. 2022, tedy v zákonné lhůtě dle ustanovení § 242 NOZ.20. Z hlediska skutkového závěry soudu I. stupně o skutkovém stavu věci, podstatném pro rozhodnutí, vycházejí ze správně zjištěných a vyhodnocených dokladů založených ve spise.21. Jak je zřejmé z obsahu spisu, věcná správnost rozhodnutí účastníka o vyloučení navrhovatele ze spolku je závislá na správném zodpovězení skutkové otázky, zda se navrhovatel dopustil nedovoleného jednání a závěry v tomto směru o nedovoleném jednání navrhovatele jsou limitovány množstvím a kvalitou důkazů správně provedených soud I. stupně. Rovněž odvolací soud zastává názor vyplývající z napadeného rozhodnutí, podle něhož byl soud I. stupně značně limitován v možnosti vyslovení závěru v tom směru, že se navrhovatel dopustil nedovoleného jednání označovaného spolkem i orgány Policie ČR jako pytláctví, když Policie ČR, disponující zvláštními pravomocemi, např. zastavovat a kontrolovat vozidla, jakož i disponující technickými prostředky a postupy k efektivnímu odhalování nedovoleného jednání, nedospěla k závěru o spáchání nedovoleného jednání konkrétní osobou s nutností zahájení příslušného řízení.22. Podle právního názoru odvolacího soudu advokát účastníka velmi správně poukázal na skutečnost, že v obecné rovině není vyloučeno, aby civilní soud, na rozdíl od závěrů orgánů činných v trestním řízen