7 Cmo 128/2023-71 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na zrušení společnosti , Jméno advokáta B, (dále jen „společnost“); výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. uložil navrhovatelce povinnost zaplatit státu náklady řízení, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení.2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že dne 12. září 2019 navrhovatelka jako věřitelka společnosti podala návrh na zrušení společnosti s likvidací s odkazem na § 443 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. Rovněž podala podnět příslušnému rejstříkovému soudu k zahájení řízení dle § 78 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), neboť společnost neplní zákonnou povinnost spočívající v zakládání zákonem požadovaných listin do sbírky listin (účetní závěrky), taktéž nesplnila povinnost danou § 777 odst. 2 z. o. k.; společnosti byla uložena pokuta. K dalšímu podnětu navrhovatelky rejstříkový soud zahájil řízení dle § 78 odst. 1 z. v. r. a rozhodl o výmazu jediného člena představenstva společnosti; usnesení nabylo právní moci dne 9. července 2022. V situaci, kdy společnost nemá statutární orgán, je dán důvod pro její zrušení s likvidací. Společnost navrhovatelce dluží částku 71 201 416,83 Kč, jelikož svou povinnost k plnění nesplnila, je pohledávka vymáhána v exekučním řízení (které je vedeno u Exekutorského úřadu Praha 7 pod sp. zn. 151 EX 416/21); otázka „vymožitelnosti pohledávky“ je diskutabilní, možnost jejího vymožení se snižuje. Právní zájem na podaném návrhu navrhovatelka spatřuje právě v tom, že je věřitelkou společnosti, shledává i veřejný zájem na zrušení společnosti a předpokládá, že pokud by soud návrhu nevyhověl, bude konat ze své úřední povinnosti v beznávrhovém řízení. Soud prvního stupně vyzval společnost usnesením ze dne 8. listopadu 2022, č. j. 84 Cm 1105/2022-11, k vyjádření k podanému návrhu a odstranění důvodů, pro které má být zrušena. Společnost (zastoupená opatrovníkem na základě usnesení ze dne 8. listopadu 2022, č. j. 84 Cm 1105/2022-9) a Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen „MSZ“) především namítly nedostatek právního zájmu navrhovatelky na podaném návrhu.3. Soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatelčino podání je návrhem na zahájení předmětného řízení (nikoliv pouhým podnětem k jeho zahájení), z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka má v úmyslu být účastníkem daného řízení (právě v postavení navrhovatelky), je zřejmý subjektivní zájem navrhovatelky na zrušení společnosti s likvidací, když jakožto věřitelka společnosti prezentuje obavy, že společnost nemá dostatek finančních prostředků k uspokojení svých závazků.4. Soud prvního stupně se proto primárně zabýval posouzením otázky, zda má navrhovatelka právní zájem na podaném návrhu a dospěl k závěru, že tomu tak není, vycházeje při tom z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2019, sp. zn., 27 Cdo 3483/2017, jehož závěry cituje. Navrhovatelka svůj právní zájem na zrušení společnosti s likvidací odůvodňuje obavou o vymožitelnost své pohledávky, což jednoznačně představuje majetkový zájem navrhovatelky, nikoliv stav, kdy se zrušení společnosti přímo dotkne právního postavení navrhovatelky.5. Soud prvního stupně uzavřel, že navrhovatelce v poměrech projednávané věci nesvědčí aktivní věcná legitimace k podání předmětného návrhu, neboť na zrušení společnosti s likvidací nemá právní zájem; a proto návrh zamítl.6. Výrok týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Výrok III. odůvodnil odkazem na § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy náklady řízení vzniklé státu představuje odměna soudem ustanoveného opatrovníka společnosti v situaci, kdy o odměně dosud rozhodnuto nebylo. Procesně neúspěšné navrhovatelce byla uložena povinnost (v obecné rovině) zaplatit státu vzniklé náklady řízení, přičemž konkrétní výše a lhůta k plnění bude stanovena samostatným usnesením.7. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a podanému návrhu vyhověl.8. Odvolatelka opakuje důvody, pro které byl návrh podán, zdůrazňuje, že společnost opakovaně a dlouhodobě neplní své zákonné povinnosti, poukazuje zejména na to, že od 31. října 2019 nemá v obchodním rejstříku zapsaný statutární orgán v rozporu s § 443 odst. 1 z. o. k., v rozporu s § 172 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nezakládá do sbírky listin své účetní závěrky, v rozporu s § 777 odst. 2 z. o. k. neupravila své zakladatelské právní jednání, v rozporu s § 13 zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů. Popsané okolnosti neodůvodňují ve vztahu ke společnosti jiný (mírnější) postup než její zrušení s likvidací, přičemž je dán veřejný zájem na tom, aby společnost jako tzv. „schránková“ společnost zanikla. Odvolatelka je věřitelkou společnosti, má za ní pohledávky v souhrnné výši 71 201 416,83 Kč (jde o náklady řízení přiznané v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 17/2008).9. Odvolatelka má za to, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, na něž soud prvního stupně odkázal, není přiléhavé. Nejvyšší soud zde posuzoval do značné míry odlišnou situaci na základě zcela odlišného ustanovení. Nejvyšší soud se vyjádřil k otázce dokládání právního zájmu v případě návrhu věřitele na zrušení obchodní korporace – dlužníka, nikoliv podle § 443 odst. 1 z. o. k., nýbrž dle § 93 z. o. k. Obě ustanovení odvolatelka cituje a dodává, že § 93 z. o. k. neumožňuje, aby soud z důvodů v něm uvedených mohl dotčenou obchodní korporaci zrušit i bez návrhu (na rozdíl od § 443 odst. 1 z. o. k.). Prokázání právního zájmu v rámci návrhu na zrušení akciové (či evropské) společnosti dle § 443 odst. 1 z. o. k. tak zjevně není podmínkou sine qua non pro zrušení společnosti.10. Odvolatelka poukazuje na § 15 z. ř. s. (který cituje) a dodává, že je tudíž nerozhodné, zda má na zrušení společnosti právní či jiný zájem, resp. čím je tento dokládán, neboť s ohledem na rozsah povinností, které společnost soustavně porušuje, jsou podmínky pro její zrušení i bez návrhu splněny. Odvolatelka proto otázku, zda má na zrušení společnosti právní či majetkový zájem, považuje za zcela irelevantní. Není tak žádného rozumného ani logického důvodu, aby soud nejprve napadeným usnesením návrh zamítl a následně opětovně (bez návrhu) řízení o zrušení společnosti zahájil.11. Svou argumentaci odvolatelka podrobně rozvádí.12. MSZ navrhlo, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, s nímž se věcně ztotožňuje, potvrdil.13. MSZ shrnuje argumentaci odvolatelky a uvádí, že pro rozhodnutí soudu při rozhodování o předmětném návrhu je podstatné, že navrhovatelka neprokázala právní zájem na podání návrhu, neboť je ve vztahu ke společnosti v postavení věřitelky, její zájem je ryze majetkový (navrhovaným postupem sleduje rychlejší uspokojení svých pohledávek).14. Pokud jde o výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu, jednoznačně se z něj podává, že návrh na zahájení řízení (vedle státních zastupitelství) mohou podat jen osoby, jímž svědčí právní zájem na zrušení společnosti. Zdůrazňuje, že právní zájem předpokládá, že zrušení obchodní korporace se přímo dotýká právního postavení navrhovatelky, tj. jejích práv a povinností vyplývajících z hmotného práva. Pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na zrušení společnosti nepostačuje, přičemž nebyl-li zjištěn žádný majetek společnosti, z něhož by mohla být navrhovatelka jako věřitelka uspokojena (když v exekučním řízení nebylo dosud ničeho vymoženo), nelze předpokládat, že likvidátor společnosti bude v tomto ohledu úspěšnější.15. Dle MSZ ustanovení § 443 odst. 1 z. o. k. nedává návrhové oprávnění dalším osobám, ale jedná se pouze o ustanovení týkající se pravomoci soudu zrušit společnost za splnění tam uvedených podmínek. Návrh na zrušení společnosti tak může být podán pouze dle § 93 z. o. k., event. dle § 172 odst. 1 o. z.16. Ani argumentaci odvolatelky týkající se postupu dle § 15 z. ř. s. nepovažuje za přiléhavou, neboť navrhovatelka nemá aktivní legitimaci, nedostatek aktivní legitimace je důvodem pro zamítnutí návrhu, nikoliv pro zastavení řízení.17. K věcným argumentům se MSZ blíže nevyjadřuje, byť se s nimi lze do určité míry ztotožnit, neboť soud prvního stupně se věcí po věcné stránce nezabýval. Má za to, že následně po pravomocném skončení daného řízení, nic nebrání tomu, aby soud konal z úřední povinnosti či k podnětu třetí osoby, řízení zahájil a na základě zjištěných skutečností ve věci rozhodl. Tento postup je po procesní stránce jediný v souladu se zákonem.18. Společno