7 Cmo 188/2022-107 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 12. 2019 domáhala vůči žalované určení, že vlastní podíl ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen též „Společnost“), o velikosti 63 %. Dále se žalobkyně vůči žalované domáhala určení, že žalovaná vlastní ve Společnosti podíl o velikosti 37 %.2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je společnicí Společnosti vlastnící podíl o velikosti 63 %. Žalovaná je též společníkem Společnosti vlastnící podíl o velikosti 37 %. Žalovaná opakovaně žalobami napadá u soudu platnost usnesení valné hromady Společnosti, když tvrdí, že žalobkyně má údajně vlastnit podíl ve Společnosti o velikosti 25 % a žalovaná má údajně vlastnit podíl ve Společnosti o velikosti 75 %. Žalobkyně má vědomost minimálně o dvou takových probíhajících řízeních, a to sp. zn. 73 Cm 112/2006 o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti konané dne 2. 6. 2016, a spisová značka 79 Cm 142/2019 o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady Společnosti ze dne 25. 5. 2019. Žalovaná v žalobách uvádí, že odstoupila od smlouvy o převodu obchodních podílů uzavřené dne 9. 10. 2013 mezi žalovanou a žalobkyní, z čehož odvozuje jí tvrzené výše podílů žalobkyně a žalované ve Společnosti. Současně žalovaná v žalobách uvádí, že žalobkyně odstoupení neuznává, což je skutečností. Naléhavý právní závěr na určení vlastnického práva k podílům ve Společnosti je dán tím, že mezi účastníky je sporné, kdo je vlastníkem předmětných podílů ve Společnosti a kdo a v jakém rozsahu je oprávněn s podíly ve Společnosti nakládat a vykonávat práva společníků spojené s účastí ve Společnosti. Z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku Společnosti vyplývá, že žalobkyně vlastní podíl ve Společnosti ve výši 63 % a žalovaná vlastní podíl ve Společnosti ve výši 37 %. Žalovaná však opakovaně tyto skutečnost rozporuje a tvrdí, že výše podílů účastníků řízení ve Společnosti má být jiná. Na základě tohoto tvrzení iniciuje spory a narušuje fungování Společnosti. Pokud žalovaná tvrdí, že její výše podílu ve Společnosti je jiná než zapsaná v obchodním rejstříku, nese břemeno tvrzení i důkazní k prokázání této tvrzené skutečnosti.3. Dne 18. 3. 2020 podala žalovaná žalobu navzájem, v jejímž petitu se dožaduje určení, že žalobkyně vlastní podíl ve Společnosti o velikosti 25 % a žalovaná o velikosti 75 %. V odůvodnění žaloby navzájem tvrdí, že dne 9. 10. 2013 žalovaná jako společnice Společnosti s podílem 75 % a jakožto převodkyně uzavřela se žalobkyní jako nabyvatelkou smlouvu o převodu obchodního podílu (dále též jen „Smlouva“). Předmětem Smlouvy byl převod části podílu žalované ve Společnosti ve výši 38 % na žalobkyni za kupní cenu 76 000 Kč. Z důvodu neuhrazení kupní ceny žalovaná od smlouvy odstoupila. Odstoupení nabylo účinnosti dne 9. 10. 2015. Zákonným důsledkem odstoupení žalované od Smlouvy je, že se převod části jejího podílu ve Společnosti na žalobkyni, jak byl zamýšlen Smlouvou, od počátku zrušil. Žalovaná je proto společnicí s podílem v původní výši, tj. ve výši před uzavřením Smlouvy. Výše tohoto podílu je 75 % a odpovídá vkladu do základního kapitálu Společnosti ve výši 150 000 Kč. Obdobně platí pro žalobkyni, která se nestala vlastníkem části převáděného podílu a nadále je vlastníkem pouze původního podílu ve Společnosti ve výši 25 %. Žalovaná o shora uvedené změně ve vlastnictví podílů ve Společnosti informovala Společnost dne 26. 10. 2015. Žalobkyně, Společnost a ani jednatelé Společnosti (nominovaní žalobkyní) neuznávají shora uvedené. V rozporu s faktickým i právním stavem žalovanou bez důvodně nepovažují za společníka Společnosti s podílem ve výši 75 %, ale za společníka s podílem pouze 37 %. Z uvedeného důvodu je aktuální stav zápisu v seznamu společníků Společnosti v obchodním rejstříku v rozporu s faktickým i právním stavem. Z uvedených důvodů je návrh žalobkyně nedůvodný a měl by být zamítnut a žalovaná se domáhá určení, že žalobkyně vlastní podíl ve Společnosti o velikosti 25 % a žalovaná o velikosti 75 %.4. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. žalobu na určení, že žalobkyně vlastní podíl ve Společnosti o velikosti 65 % a žalovaná vlastní podíl ve Společnosti o velikosti 37 %, zamítl. Ve výroku II. soud zamítl žalobu o určení, že žalobkyně vlastní podíl ve Společnosti o velikosti 25 % a žalovaná vlastní podíl ve Společnosti o velikosti 75 % (žaloba navzájem). Ve výroku III. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že mezi stranami je nesporné, že se jedná o určovací žalobu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), která by postavila najisto, jak velký podíl vlastní každá z nich, tj. odstranila by se budoucí řízení na vyslovení neplatnosti valných hromad, případně dalších určovacích žalob na určení společníka, kdyby došlo k dalším dispozicím s podíly ve Společnosti. Soud poté citoval ustanovení § 80 a § 159a odst. 1 o. s. ř., ustanovení § 139 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „ZOK“] a ustanovení § 196 ZOK. Nato soud uzavřel, že v souzené věci ani jedna ze stran nezažalovala Společnost, ohledně níž se domáhají určení, že jsou vlastníky podílu o velikosti 63:37 (dle žalobkyně), případně 25:75 (dle žalované) na ní. Usilují-li strany předmětnou určovací žalobou podle § 80 o. s. ř. o vyjasnění výše podílů ve Společnosti, nemůže předmětná žaloba o určení výše podílů společníka Společnosti splňovat podmínky preventivního charakteru a eliminace stavu ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, když i v případě úspěchu jedné ze stran by takové rozhodnutí podle § 159a odst. 1 o. s. ř. nebylo pro Společnost, která se řízení neúčastní, závazné. Jinak řečeno Společnost by na základě takového rozhodnutí neměla právní povinnost zapsat do seznamu společníků výši podílů, neboť by takové rozhodnutí nebylo pro Společnost závazné. Strany se tedy mohly (a měly) domáhat určení vlastnictví výše podílu společnic i vůči Společnosti, tj. měla být žalována též Společnost. Pokud tak nebylo učiněno, nemají strany, jelikož se jedná o vzájemný návrh, na požadovaném určení naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., neboť by takové rozhodnutí nebylo zárukou odvrácení budoucích sporů, a to proto, že by Společnost na základě takového rozhodnutí neměla povinnost uznat a zapsat do seznamu společníků výši podílů jednotlivých společnic. Soud proto žalobu zamítl, aniž by se jí dále po věcné stránce mohl zabývat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdo 1338/96). Nákladový výrok III. soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v daném případě šlo o vzájemný návrh, kdy se strany domáhaly určení výše podílů a obě byly neúspěšné. Z toho důvodu soud žádné ze stran náhradu nákladů řízení nepřiznal.5. Do tohoto rozsudku podaly odvolání žalobkyně i žalovaná, žalobkyně do výroku I., žalovaná do výroku II.6. Obě odvolatelky brojily proti závěru soudu prvního stupně o nedostatku jejich naléhavého právního zájmu na požadovaném určení s tím, že dle jejich názoru v dané věci Společnost účastníkem řízení být nemusí. Obě navrhly, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.8. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.9. V rozsudku ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1863/2020, veřejnosti dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud uvedl „K dosažení určení, že žalobkyně je členkou družstva a nájemkyní bytu, musí žaloba směřovat vůči všem subjektům, jejichž práva mohou být tímto určením dotčena a které jí toto právo upírají (tedy jak vůči tomu, kdo jako nájemce byt užívá, tak proti bytovému družstvu) Srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 592/2003, či ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 109/2003, nebo obdobně závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4323/2009, či ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4786/2010).“10. V rozsudku ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1308/2022, veřejnosti dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že „Jakkoliv lze souhlasit s tím, že se v řízení řešená otázka (členství v bytovém družstvu) dotýká i právních poměrů dotčeného bytového družstva (proto bylo bytové družstvo dle § 94 odst. 1 věty první o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, vždy účastníkem takového řízení), není žádného důvodu nutit žalobce (prostřednictvím směšování otázek pasivní věcné legitimace a naléhavého právního zájmu) k tomu, aby žalobu (vždy, bezpodmínečně) směřoval i proti bytovému družstvu. Typicky v situaci, kdy je bytové družstvo připraveno respektovat rozhodnutí ve sporu mezi stranami smlouvy o převodu družstevního podílu (bez ohledu na to, že je takové rozhodnutí nezavazuje), není popsan