7 Cmo 274/2024-526 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným usnesením přerušil řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 42/2024.2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatel se podaným návrhem domáhá jako společník společnosti , Jméno advokáta B, . (dále jen „společnost“) vyloučení účastníka 2) - , tituly před jménem, , Anonymizováno, z funkce jednatele společnosti podle § 63 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/. U tamního soudu je pod sp. zn. 55 Cm 42/2024 vedeno řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora (dále též „vedlejší řízení“) zahájené na základě návrhu účastníka 2), jenž má za to, že společnost nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky /§ 93 písm. c) z. o. k./. Soud prvního stupně uzavřel, že pravomocné rozhodnutí vydané ve vedlejším řízení povede k zániku společnosti výmazem z obchodní rejstříku, tudíž i k zániku statutárního orgánu společnosti. Rovněž zohlednil i skutečnost, že se navrhovatel svým návrhem domáhá vyloučení účastníka 2) pouze z výkonu funkce statutárního orgánu společnosti, nikoliv dalších společností, neboť účastník 2) není členem statutárního orgánu v jiných společnostech.3. Dle soudu prvního stupně je ve vedlejším řízení řešena otázka, jež může mít význam pro rozhodnutí soudu v dané věci, a proto dané řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), přerušil do pravomocného skončení vedlejšího řízení, to i s ohledem na zachování hospodárnosti řízení.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje.5. Odvolatel má za to, že pro přerušení řízení není dán důvod. Předmět nadepsaného řízení, tj. vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce podle § 63 z. o. k., neodpadne ani zrušením společnosti a nařízením její likvidace, a ani jejím následným výmazem z obchodního rejstříku či jejím zánikem. Předmět řízení neodpadne pro žádný z právních následků, které potenciálně mohou nastat v rámci vedlejšího řízení či v přímé návaznosti na něj. Proto výsledek vedlejšího řízení nemůže zapříčinit odpadnutí předmětu tohoto řízení. Z § 63 odst. 1 a § 64 odst. 1 a 2 z. o. k. vyplývá, že zákaz výkonu funkce člena statutárního orgánu (je-li rozhodnutím soudu uložen) se týká vždy všech obchodních korporací, v nichž je vykonávána funkce člena statutárního orgánu (k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2227/2016, a usnesení Vrchního soudu ze dne 24. dubna 2024, č. j. 7 Cmo 162/2023-276). Požadavek na zajištění hospodárnosti řízení sám o sobě důvodnost ani správnost přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2019, sp. zn. 27 Cdo 4500/2018, a ze dne 21. srpna 2019, sp. zn. 22 Cdo 2516/2019).6. Účastníci 1) a 2) se k podanému odvolání nevyjádřili.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.8. Řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce (§ 63 a násl. z. o. k.) je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 3 odst. 2 písm. b) a § 85 písm. b) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s. Řízení lze je zahájit i bez návrhu, což nad rámec pravidla vyjádřeného v § 13 odst. 1 z. ř. s. výslovně zdůrazňují i ustanovení § 63 odst. 1 a § 65 odst. 1 z. o. k.9. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.10. Nahlédnutím do elektronické databáze veřejně dostupné na https://infosoud.justice.cz/ odvolací soud zjistil, že vedlejší řízení bylo zahájeno dne 4. března 2024 a není dosud pravomocně skončeno. Z předloženého spisu vyplývá, že se jedná o návrh na zrušení společnosti s likvidací podaný účastníkem 2).11. Z návrhu v nadepsané věci se podává, že navrhovatel jakožto společník a jednatel se tímto návrhem domáhá vyloučení účastníka 2) z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace podle § 63 z. o. k. s odůvodněním, že účastník 2) opakovaně a závažně porušil své povinnosti při výkonu funkce jednatele společnosti.12. Odvolací soud při přezkumu rozhodnutí týkajících se aplikace § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. vychází konstantně z judikaturního výkladu shrnutého výstižně Nejvyšším soudem např. v usnesení ze dne 26. června 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, dostupném shodně jako další uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz, podle něhož: „Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. neukládá soudu povinnost přerušit řízení, probíhá-li jiné řízení, v němž je řešena otázka významná pro rozhodnutí ve věci, ale pouze soud k takovému postupu opravňuje, a proto závisí na uvážení soudu, zda řízení přeruší.“ […] „Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tedy v tom, aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát.“ Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k uvedené problematice se dále podává, že smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 658/2015, ze dne 27. května 2015, sp. zn. 29 Cdo 343/2014, ze dne 27. srpna 2015, sp. zn. 29 Cdo 920/2015, ze dne 31. října 2017, sp. zn. 27 Cdo 1655/2017, ze dne 21. února 2018, sp. zn. 27 Cdo 5914/2017, či ze dne 26. června 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017).13. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že ve vedlejším řízení (řízení o zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora) je řešena otázka mající význam pro rozhodnutí v nadepsané věci (v řízení o vyloučení jednatele z funkce).14. Je tomu tak proto, že otázka zrušení společnosti s likvidací soudem není předběžnou otázkou, která má význam pro rozhodnutí v posuzované věci. Nemá ani vliv na podmínky řízení, neboť zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora neznamená její zánik a zánik jejích statutárních orgánů. V této souvislosti nutno poznamenat, že funkce člena statutárního orgánu nezaniká spolu se zrušením společnosti s likvidací ani se zápisem této likvidace do obchodního rejstříku. Jmenováním likvidátora do funkce nabývá osoba likvidátora působnost statutárního orgánu právnické osoby v likvidaci podle § 193 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a svědčí jí zástupčí oprávnění podle § 164 odst. 1 o. z. Není ovšem vyloučeno, aby za určitých okolností zastupovali společnost v likvidaci členové jejího statutárního orgánu. Zanikne-li funkce likvidátora, a nebyl-li ještě povolán/jmenován likvidátor nový, působnost likvidátora vykonává podle § 189 odst. 2 o. z. statutární orgán společnosti, a to až do doby, než je povolán podle § 189 odst. 1 o. z., či jmenován soudem podle §191 odst. 1 o. z. likvidátor nový. Statutární orgán společnosti vykonává působnost likvidátora i tehdy, není-li likvidátor oprávněn společnost zastupovat pro konflikt zájmů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4747/2014). Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně uzavírá, že skutečnost, že je zahájeno řízení o zrušení společnosti, nařízení likvidace a jmenování likvidátora nepředstavuje důvod pro přerušení řízení v nadepsané věci, neboť takové řízení nelze považovat za řízení řešící otázku, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v nadepsaném řízení. Důvod pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tudíž dán není.15. Nad rámec výše uvedeného je nutno dodat, že se odvolací soud neztotožňuje ani s úvahou