7 Cmo 301/2024-1299 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení dorovnání ve výši 4 026,82 Kč za jeden kus akcie společnosti , právnická osoba, . (dříve , Anonymizováno, ), IČO , IČO, (dále jen „společnost“) spolu 9% s úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 25. října 2018 do zaplacení (výroky I. a V.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 70 337,84 Kč (výrok II.), dále rozhodl, že ve vztahu „mezi žalovanou a vedlejším účastníkem na straně žalované“ nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Českých Budějovicích na náhradě nákladů řízení částku 367 690,14 Kč (výrok IV.).2. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování dospěl zejména k následujícím skutkovým a právním závěrům:- valná hromada společnosti dne 12. září 2018 rozhodla o přechodu vlastnického práva ke všem akciím společnosti na společnost , Anonymizováno, (nyní žalovaná), coby hlavního akcionáře společnosti (dále též „hlavní akcionář“ nebo „žalovaná“);- usnesení valné hromady bylo v obchodním rejstříku zveřejněno dne 17. září 2018;- výše protiplnění byla stanovena na základě znaleckého posudku (zadaného hlavním akcionářem) vypracovaného společností , právnická osoba, , za použití likvidační metody a majetkové metody ocenění částkou 1 728 Kč za jednu akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč (dále jen „původní posudek“ a „původní znalec“) k datu 30. dubna 2018 při hodnotě podniku ve výši 151 946 000 Kč a při celkovém počtu 87 945 akcií;- výzva žalobce k úhradě dorovnání byla žalované doručena nejpozději 25. listopadu 2018;- žalobce je (vytěsněným) akcionářem společnosti, vlastnil 1 akcií společnosti o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, kterou nabyl 28. srpna 2017;- podle znaleckého posudku zpracovaného soudem jmenovaným znalcem , právnická osoba, (dále jen „soudní posudek“ a „soudní znalec“), jehož úkolem bylo přezkoumat původní posudek a určit hodnotu obchodního závodu společnosti a hodnotu jedné akcie k datu ocenění 30. dubna 2018, činí hodnota obchodního závodu za použití metody likvidační hodnoty 169 080 000 Kč, čemuž odpovídá hodnota jedné akcie ve výši 1 923 Kč;- soudní znalec i původní znalec byli soudem prvního stupně slyšeni; oba se shodli v tom, že použití výnosové metody DCF entity má pouze pomocný charakter s ohledem na nízkou ziskovost obchodního závodu; vycházeli z předpokladu trvání společnosti v dohledné budoucnosti (going concern), závod ocenili i výnosovou metodou DCF entity, avšak ve prospěch minoritních akcionářů nakonec vycházeli z výrazně vyššího ocenění majetkovou metodou likvidační hodnoty; hodnota jedné akcie dle soudního posudku se od původního liší cca o 11 %;- žalobce je aktivně legitimován k podání předmětné žaloby, tato byla podána včas v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě;- dle soudu prvního stupně oba znalci shodně ke stanovení hodnoty podniku použili majetkovou metodu likvidační hodnoty, která neobsahuje žádné srážky za minoritu, a je pro všechny akcionáře nejvyšší možnou dosaženou hodnotou akcie, odpovídá tzv. spravedlivé hodnotě. Případné použití srážky za malou tržní kapitalizaci je namístě, neboť nijak neomezuje právo menšinového akcionáře, tedy nečiní nedůvodný rozdíl mezi akcionáři navzájem, ale vyjadřuje při ocenění jen tu skutečnost, že se ve srovnání s jinými závody jedná o malý závod;- soud prvního stupně se neztotožnil s názorem žalobce, že při jakékoliv odchylce ve prospěch žalujícího akcionáře při ocenění obchodního závodu (tudíž i akcie) na základě znaleckého posudku vypracovaného v soudním řízení by mělo být přiznáno právo na dorovnání, neboť zákon přiznává akcionářům právo na dorovnání jen tehdy, není-li poskytnuté protiplnění přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů ke dni přechodu vlastnického práva na hlavního akcionáře. Poukázal na skutečnost, že různí znalci i při použití správných metod mohou s ohledem na subjektivní hodnocení některých prvků výpočtu dospět k odlišným závěrům, aniž by jejich závěry byly nesprávné, neboť se jedná o obor odhadování cen, nikoliv exaktní stanovení ceny. Liší-li se ocenění akcie o 11 %, pak lze dospět k závěru, že se nejedná o tak významný rozdíl, aby bylo poskytnuté protiplnění považováno za nepřiměřené;- soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že protiplnění poskytnuté žalovanou za vytěsněné akcie (o jmenovité hodnotě 1 000 Kč) společnosti ve výši 1 728 Kč je přiměřené. Hodnota podniku byla stanovena dvěma znaleckými posudky (původním a soudním) k datu 30. dubna 2018, oba posudky za použití stejných metod ocenění došly v podstatě ke shodným závěrům. Původní znalec stanovil hodnotu podniku připadající na jeden kus akcie o jmenovité hodnotě ve výši 1 728 Kč, soudní znalec pak ve výši 1 923 Kč. Obě stanovené hodnoty jsou obdobné. Poskytnuté protiplnění se pohybuje v rozmezí stanoveným soudním znalcem (odchylka je cca 11 %).3. Proto žalobu s odkazem na § 390 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. prosince 2020 /dále jen „z. o. k.“/, zamítl.4. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl na základě výjimky zakotvené v § 390 odst. 3 in fine z. o. k., který ve své podstatě upravuje normu procesní povahy. Právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení mají ti vytěsnění akcionáři, kteří žalobu na poskytnutí dorovnání přiměřeného protiplnění podali (dovolali se práva na dorovnání) bez ohledu na to, zda byli v daném řízení úspěšní či nikoliv. Výjimku z tohoto pravidla představuje toliko situace, kdy dojde ze strany žalobců ke zjevnému zneužití práva dle § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tato situace v poměrech projednávané věci nenastala. Úspěšnému žalobci tudíž přiznal náklady řízení, jejichž bližší specifikace je uvedena v odst. 18 odůvodnění rozsudku, v celkové výši 70 337,84 Kč.5. O nákladech řízení vzniklých státu rozhodl s odkazem na § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).6. Ve vztahu mezi žalobcem (ve výroku IV. je však v rozporu s odůvodněním uvedeno „ve vztahu mezi žalovanou a vedlejším účastníkem na straně žalované“) a vedlejším účastníkem na straně žalované nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení, neboť i na vedlejšího účastníka se vztahují závěry týkající se náhrady nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou, tj. ani on nemůže požadovat po neúspěšném akcionáři právo na náhradu nákladu řízení. Soud prvního stupně pak neshledal důvod, aby vedlejší účastník byl povinen hradit náklady řízení žalobci spolu se žalovanou, neboť ustanovení § 390 odst. 3 z. o. k. je výjimkou z pravidla, a nelze jí proto rozšiřovat i na osoby, které nejsou účastníky řízení. Důvodem zavedení tohoto pravidla bylo vyvážit vztah mezi hlavním a menšinovým akcionářem, nikoliv vztah mezi menšinovým akcionářem a akciovou společností.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání, navrhuje, aby odvolací rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Odvolatel předně namítá, že § 390 z. o. k. žádnou toleranci pro stanovení výše protiplnění nepřipouští. Nepřipouští žádnou toleranci ve prospěch hlavních akcionářů, naopak se v takovém případě pochybností musí přihlédnout k výsledku přezkumného znaleckého posudku a k zájmům menšinových akcionářů na stanovení spravedlivé hodnoty protiplnění. Přestože ze závěrů soudního posudku, které nejsou v rozporu s judikaturou, vychází doplatek protiplnění ve výši 125 Kč na jednu akcii, nejde o zanedbatelný rozdíl v řádu jednotek, a proto dle odvolatele není možné návrh zamítnout s tím, že vyplacené protiplnění ve výši 1 728 Kč bylo ve vztahu k soudem zjištěnému přiměřenému protiplnění ve výši 1 923 Kč v zásadě přiměřené. Odpuštění částky 125 Kč za jednu akcii vůči všem vytěsněným akcionářům, kteří mají nárok na doplatek dle z. o. k., představuje zvýhodnění hlavního akcionáře oproti vytěsněným minoritním akcionářům. Takový závěr soudu je dle odvolatele v příkrém rozporu s principem spravedlnosti, s požadavkem na ochranu slabší strany a především s právem na spravedlivou hodnotu protiplnění za situace, kdy dochází k nedobrovolnému převzetí akcií akcionářů, které minoritní akcionáři nemohou ovlivnit.9. Vyjadřuje se k soudnímu posudku, s jeho závěry nesouhlasí, když soud prvního stupně přehlédl velmi významné podcenění hodnoty nemovitosti v Jenišově, prodané za 5 878 000 Kč, v době tvorby původního posudku inzerované v prodejní ceně cca 6 100 000 Kč, v soudním posudku oceněné částkou 4 500 000 Kč.10. Namítá, že je třeba nepřehlížet důvod, proč nadnárodní celek, který je součástí velmi úspěšné nadnárodní skupiny kumulující zisk, vytěsnění realizoval. Jistě nesdílel názory znalců, kteří vidí budoucnost vytěsňující společnosti v likvidaci, což by vedlo k závěru společnost zlikvidovat bez zbytečně vynaložených nákladů na vytěsnění.11. Soudní posudek je dle odvola