7 Cmo 309/2024-22 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 8. 2024, č. j. 16 C 11/2022-13, soud prvního stupně žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 6 Cmo 201/2021-522, odmítl pro vady (zneužití práv). Soud prvního stupně uzavřel s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2023, č. j. 8 As 97/2023-17, Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 11. 2012; Anibal Vieira & Filhos LDA a Maria Rosa Ferreira da Costa LDA proti Portugalsku, č. 980/12 a 28385/12, a rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 15. 10. 1987, M. proti Spojenému království, č. 13284/87, že jde ze strany povinné o nepřípustné zneužívání práva. Soud prvního stupně uvedl, že povinná podává řádné a mimořádné opravné prostředky proti každému rozhodnutí, které se jí týká a namítá podjatost rozhodujících soudců. Její podání nedávají žádný smysl, mají formální a obsahové vady a povinná ani po výzvách nedoplňuje rozhodné skutečnosti. Předmětná žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost nemá všechny zákonem předepsané náležitosti [viz § § 42 odst. 4, § 232 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)], přestože si povinná musí být dobře vědoma toho, jaké náležitosti takové žaloby (obecně) podle zákona mají mít, neboť o nich byla již mnohokrát soudem instruktivně poučena v různých řízeních, jichž je účastnicí. Povinná podala žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2021, č. j. 6 Cmo 201/2021-522, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2021, č. j. 25 Co 493/2012-488. Vlastní žalobu na obnovu řízení odůvodnila jen odkazem na ustanovení § 228 odst. 1, 2 o. s. ř. a žalobu pro zmatečnost odkazem na ustanovení § 229 odst. 1 b), e), f), g) a 3 a 4 o. s. ř. V žalobě vznesla námitku podjatosti soudců, kteří žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení napadenou věc projednali a rozhodli. Námitku podjatosti řádně neodůvodnila.2. Proti tomuto usnesení podala povinná včasné odvolání. Namítá v něm podjatost soudkyně soudu prvního stupně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové i Vrchního soudu v Praze a okresního soudu a navrhuje, aby věc byla přikázána jiným soudům prvního i druhého stupně, nebo aby byla prohlášena nicotnost napadeného usnesení.3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání povinné není opodstatněné.4. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda ve věci nerozhodoval v řízení před soudem prvního stupně vyloučený soudce s ohledem na uplatněnou námitku podjatosti a shodně tak se zabýval tím, zda soudci senátu odvolacího soudu, kteří podle rozvrhu práce danou věc projednávají a rozhodují, nejsou z projednání a rozhodnutí této věci vyloučeni.5. Z obsahu spisu a úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že povinná uplatňuje obecné námitky podjatosti soudců opakovaně a zneužívá tento procesní institut k procesním obstrukcím. Jako k procesnímu úkonu zneužívající povahy dle § 2, § 6 věta druhá o. s. ř., proto k němu jako procesně nepřípustnému procesnímu úkonu nepřihlédl (§ 41a odst. 3 o. s. ř.). Totéž se týká uplatněné námitky podjatosti všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové i Vrchního soudu v Praze (okresní soud nebyl odvolatelkou specifikován). Odvolací soud odkazuje, pokud jde o procesní postup při zneužívání námitek podjatosti účastníkem, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 29 NSCR 104/2017, přičemž ústavní konformita tohoto postupu byla shledána usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18.6. Odvolací soud uzavírá, že soudkyně soudu prvního stupně , tituly před jménem, , Anonymizováno, není vyloučena z projednání a rozhodnutí této věci a vyloučeni z projednání a rozhodnutí této věci nejsou ani soudci senátu odvolacího soudu, kteří podle rozvrhu práce danou věc projednávají a rozhodují.7. Pokud se povinná domáhá delegace nutné, podle komentářové literatury (k tomu obdobně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 – 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 71 s.) okolnost, že soudci jsou vyloučeni, musí být zjištěna postupem dle § 14 až § 16b o. s. ř. a nejde o předběžnou otázku vlastního řízení o delegaci nutné. O přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. se rozhoduje teprve tehdy, je-li nadřízeným soudem pravomocně rozhodnuto, že soudci příslušného soudu jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni, a příslušný soud proto nemůže jednat (k tomu obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 1980, sp. zn. Ncdf 132/79).8. Předpoklady pro rozhodování o delegaci nutné tak nebyly naplněny.9. Odvolací soud je zajedno se soudem prvního stupně v tom, že předmětná žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost podaná povinnou zákonné náležitosti nesplňuje (jedná se o žalobu vadnou).10. K nutnosti poskytnout v případě této konkrétní (několikáté v pořadí) žaloby pro zmatečnost, případně žaloby na obnovu řízení, poučení podle § 43 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud dále uvádí, že z obsahu spisu a ze skutečností jemu známých z rozhodovací činnosti je zřejmé, že:Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) ve věci nařízení exekuce pro pohledávku oprávněné v částce 1 188 850 Kč s příslušenstvím- usnesením ze dne 20. 7. 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 11. 2012, č. j. 25 Co 493/2012-62, o dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 Co 128/2015-270, a o odvolání povinné proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 9. 2019, č. j. 25 Co 493/2012-386 (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.),- usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 8. 2020, č. j. 25 Co 493/2012-411, o dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. 7. 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394,- usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. 3 Co 113/2020-437, odmítl odvolání povinné proti výroku II. usnesení soudu I. stupně ze dne 24. 9. 2020, č. j. 25 Co 493/2012-420, a potvrdil výrok I. usnesení o odvolání povinné proti uvedenému usnesení odvolacího soudu.Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 4. 2021, č. j. 25 Co 493/2012-488:- zamítl návrh povinné na odklad vykonatelnosti usnesení odvolacího soudu ze dne 20. 7. 2020, č. j. 4 Co 302/2019-394 (výrok I.), ze dne 30. 11. 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 (výrok II.), a ze dne 30. 11. 2020, č. j. 3 Co 113/2020-437 (výrok III.),- zamítl návrh povinné, aby byla osvobozena od soudních poplatků a aby jí pro řízení byl ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 11. 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 (výrok IV.), a ze dne 30. 11. 2020, č. j. 3 Co 113/2020-437 (výrok V.),- přerušil řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 11. 2020, č. j. 3 Co 112/2020-435 (výrok VI.), a ze dne 30. 11. 2020, č. j. 3 Co 113/2020-437 (výrok VII.), do rozhodnutí o dovoláních povinné proti uvedeným usnesením.11. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2021, č. j. 6 Cmo 201/2021-522, které je napadeno další nyní řešenou žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2021, č. j. 25 Co 493/2012-488, ve výrocích I. až V. potvrdil. Povinná tedy reaguje na jakékoli rozhodnutí, které se jí týká, žalobou pro zmatečnost, případně na obnovu řízení, tyto mimořádné opravné prostředky jsou podávány prakticky „automaticky“ proti každému rozhodnutí soudu, které se jí týká. Všechna tato podání jsou nedostatečná, ze zákonných náležitostí je u nich splněno jen označení rozhodnutí, proti kterému směřují. Povinná byla opakovaně poučována, jak má nedostatky žalob odstranit a že neučiní-li tak, bude její podání odmítnuto. Odvolacímu soudu je rovněž z úřední činnosti známo, že podobný (obstrukční) procesní postup povinná volí i ve všech dalších řízeních, jichž se účastní, přičemž i v nich byla mnohokrát poučena o tom, jaké náležitosti musí žaloba na obnovu řízení, případně žaloba pro zmatečnost, splňovat, aby byla projednatelná. Z uvedeného je podle odvolacího soudu možno uzavřít, že povinné je a musí být dobře známo, jaké náležitosti mají její podání obsahovat.12. Z uvedených důvodů i ve světle závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2021, č. j. IV. ÚS 3112/21, je odvolací soud přesvědčen, že poučení povinné o nutnosti odstranit vady předmětné žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost nebylo nutné a soud prvního stupně postupoval správně, pokud i bez jeho poskytnutí tuto žalobu odmítl