7 Cmo 37/2024-108 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na obnovu zápisu společnosti Mezidopra, mezinárodní dopravní společnost s. r. o. (dále jen „společnost“) v obchodním rejstříku, výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III. přiznal , Jméno opatrovníka, odměnu za výkon opatrovnictví v celkové výši 15 140 Kč a výrokem IV. nepřiznal České republice náhradu nákladů řízení2. V daném řízení se jedná o třetí rozhodnutí ve věci samé. V pořadí první usnesení ze dne 30. července 20219, č. j. 79 Cm 15/2018-23, jímž byl návrh zamítnut, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 14. června 2021, č. j. 7 Cmo 1/2020-38, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V pořadí druhé usnesení ze dne 19. srpna 2022, č. j. 79 Cm 15/2018-52, jímž byl opětovně návrh zamítnut, Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 9. října 2023, č. j. 7 Cmo 241/2022-76, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení pro jeho nepřezkoumatelnost (spočívající v absenci odůvodnění závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace navrhovatele a pro nedostatek důvodů pro závěr, že nebyl zjištěn dosud neznámý majetek).3. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vyšel zejména z toho, že:- dne 14. prosince 1946 byla společnost založena společníky , Anonymizováno, (otec navrhovatele, který dne , Anonymizováno, zemřel), , adresa, a , Anonymizováno, ; zakládací listina byla Krajskému obchodnímu soudu doručena dne 30. ledna 1947;- společnost na základě smlouvy trhové ze dne 12. srpna 1947 nabyla do vlastnictví (od převodce , Anonymizováno, ) dům č. p. 380 stojící na pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsané na LV č. , Anonymizováno, pro obec , adresa, a v k. ú. , adresa, u , právnická osoba, pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále jen „nemovitost“ nebo „budova“);- společnost byla (na základě vyhlášky č. 102/1949 Ú.l.I Ministerstva zahraničního obchodu, o znárodnění některých podniků provozujících po živnostensku mezinárodní zasilatelství) znárodněna; na společnost byla uvalena národní správa;- dne 31. října 1951 ministr zahraničního obchodu s účinností od téhož data budovu (včetně pozemku, na němž stojí – parcel. č. , Anonymizováno, ) převedl do působnosti ministra dopravy; následně Ministerstvo dopravy předmětnou nemovitost začlenilo do majetkové podstaty , Anonymizováno, v Praze; v roce 1954 byla budova na základě dohody o převodu nemovitého majetku mezinárodními podniky převedena z , Anonymizováno, na národní podnik , Anonymizováno, ;- dne 8. srpna 1950 byl oznámen zánik živnosti v důsledku znárodnění;- společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 20. července 1955;- žádosti otce navrhovatele adresované Obvodnímu podniku národního hospodářství pro Prahu 8 (dále jen „OPBH“) ze dne 12. listopadu 1990 o vrácení budovy nebylo vyhověno;- navrhovatel podal dne 31. března 1992 u Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobu, jíž se proti žalovanému OPBH domáhal vydání nemovitosti. Žaloba byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. prosince 1994, sp. zn. 15 C 129/92, zamítnuta. Rozsudek byl Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím potvrzen (rozsudkem ze dne 28. srpna 1995, č. j. 20 Co 198/95-81);- vlastníkem nemovitosti je (dle zápisu v katastru nemovitostí) , právnická osoba, , adresa, , IČP , Anonymizováno, ; pozemek parcel. č. , Anonymizováno, je ve vlastnictví hlavního města Prahy a svěřený do správy Městské části Praha 8;- , právnická osoba, rozhodnutím ze dne 20. února 2017, č. j. MF 6211/2016-4402-86, zamítlo žádost žalobce na poskytnutí náhrady za podíl zemřelého , Anonymizováno, (otce žalobce) na majetku znárodněné společnosti.4. Soud prvního stupně s odkazem na § 209 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřel, že:- po výmazu společnosti nebyl zjištěn její (dosud) neznámý majetek (k pojmu neznámý majetek;- není (ani) dán jiný zájem hodný právní ochrany. Skutečnost, že navrhovatel jako dědic jednoho z bývalých společníků (, Anonymizováno, ) společnosti nebyl úspěšný v řízení vedeném u Ministerstva financí o poskytnutí náhrady za znárodněný majetek společnosti, ani neúspěch v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 C 129/92, kdy byla žaloba, jíž se mj. (zemřelý) otec navrhovatele a navrhovatel domáhal uzavření smlouvy o vydání nemovitosti (včetně pozemku č. parc. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, ), pravomocně zamítnuta, onen jiný zájem právní ochrany nepředstavují.5. Soud prvního stupně podrobně své závěry rozvedl (viz odst. 30 až 32 odůvodnění rozhodnutí) a zdůraznil, že společnost jako subjekt práva (právnická osoba) neexistuje, tedy nejpozději k datu výmazu z obchodního rejstříku zanikla, a proto se nemůže procesně domáhat určení vlastnictví k předmětné budově (a pozemku). Soudní praxe je ustálena v posouzení, jehož podstatou je závěr, že vydání věci nabyté státem v době nesvobody se lze domáhat jen dle restitučních předpisů. Vyjádřeno konkrétněji, oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodném období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 bez právního důvodu za podmínek uvedených v restitučních předpisech, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, a to ani formou určení vlastnického práva, ani vlastnickou žalobou. Je tomu tak proto, že stanoví-li restituční předpis určité podmínky a postup pro uplatnění nároku, nelze tentýž nárok uplatňovat podle jiného předpisu, byť tento předpis stanovil některé podmínky (např. lhůty pro uplatnění nároku) odlišně. To znamená, že hledat řešení v obecném právním předpisu, ať formou požadavku na vydání věci ve smyslu § 126 zákona č. 40/1964 Sb. v posledním platném znění, občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), nebo formou požadavku na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, lze pouze tehdy, chybí-li speciální úprava v zákoně zvláštním. Pokud by i nadále bylo možno domáhat se vydání věcí, které bylo možno žádat podle restitučního předpisu, podle § 126 odst. 1 obč. zák. (příp. požadovat určení vlastnictví k nim), byla by hromadně narušena právní jistota osob, které až poté, co bylo zřejmé, že k vydání věcí podle restitučních předpisů nedojde, na základě řádných právních skutečností tyto věci získaly od státu a jeho právních nástupců, jakož i právní jistota budoucích nabyvatelů takového majetku. Vzhledem k rozsahu "socializace" nemovitého majetku v letech 1948–1989 by šlo o nejistotu ve značném rozsahu, a takový stav by byl v rozporu s požadavky právního státu (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, potvrzený stanoviskem Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005, sp. zn. Pl. ÚS – st- 21/05–1).6. Dle restitučních předpisů se však vydání předmětné nemovitosti mohla domáhat jen společnost jako právnická osoba za předpokladu, že by existoval k datu účinnosti § 1 zákona č. 403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd (tj. 1. listopadu 1990), neboť dle jiných předpisů byla oprávněnou osobou jen osoba fyzická (srov. § 3 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích, § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a § 2 zákona č. 243/1992 Sb. kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb.).7. Společnost měla povahu neosobní společnosti, tzn. že předmětná nemovitost byla vlastnictvím společnosti jako právnické osoby, nikoliv jeho společníků jako fyzických osob. Pakliže navrhovatel nebyl oprávněnou osobou stran vydání předmětné budovy dle restitučních předpisů a společnost jím nebyla z důvodu, že neexistovala (pročež nemohla mít ani majetek), neznamená to, že se navrhovatel může domáhat jeho vydání jinak, ať již přímo nebo nepřímo, neboť by tím byl obcházen účel restitučních předpisů (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1222/2001, potvrzený stanoviskem Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2005, sp. zn. Pl. ÚS – st- 21/05 -1). Jinak řečeno, vyhověním návrhu za účelem, aby mohl společnost s předmětnou nemovitostí nakládat jako vlastník (tj. jako kdyby jí byla vydána v restituci), by bylo v důsledku zjevně obejito to, že předmětná nemovitost nemohla být předmětem restituce (tj. společnosti vydána). Není proto žádného důvodu, aby byl výmaz společnosti zrušen a obnovena likvidace z tvrzených důvodu postupem dle § 209 odst. 1 o. z. [srov. závěry odpovídající ustálené soudní praxi, přijaté např. již v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 1993, sp. zn. 4 Cz 112/92 (v: Právní Rozhledy 4/1994, s. 130), či usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2021, sp. zn. 7 Cmo 63/2020, jehož závěry soud prvního stupně převzal a aplikoval i v dané věci].8. Dle soudu prvního stupně ani v případě, pokud by snad předmětná nemovitost nebyla státem převzata, res