7 Cmo 44/2024-110 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zamítl návrh na zrušení společnosti , Jméno advokáta A, . (dále jen „společnost“) a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně vyplývá, že dne 31. ledna 2022 navrhovatelka jako věřitelka společnosti podala návrh na zrušení společnosti s likvidací s odkazem na § 172 odst. 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 172 odst. 1 písm. d) o. z. ve spojení s § 105 a § 105a zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), neboť navrhovatelka společnosti zaplatila zálohu na dodávku stroje, který jí nebyl dodán, o vrácení zaplacené zálohy je vedeno soudní řízení, jednak z toho důvodu, že společnost je nekontaktní, nemá skutečné sídlo, rovněž nezakládá listiny do sbírky listin. Právní zájem na podaném návrhu navrhovatelka spatřuje v tom, že právě rozhodnutí o zrušení společnosti může založit pevný základ pro uplatnění pohledávky vůči (předchozímu) jednateli z titulu zákonného ručení, shledává i veřejný zájem na zrušení společnosti, když uvedené skutečnosti společnost nesídlí na adrese uvedené ve veřejném rejstříku a nezakládá listiny do sbírky listiny) zakládají důvod pro zrušení společnosti ex officio. Má tudíž za to, že v daném řízení tudíž není třeba v této souvislosti osvědčovat její právní zájem, když postačuje existence zájmu veřejného, neboť zápisy v obchodním rejstříku neodpovídají skutečnosti.3. V dané věci se jedná o druhé rozhodnutí ve věci samé. Předchozí usnesení soudu prvního stupně ze dne 1. prosince 2022, č. j. 84 Cm 88/2022-57, kterým soud prvního stupně návrh na zrušení společnosti zamítl, Vrchní soud v Praze jako odvolací soud k odvolání navrhovatelky usnesením ze dne 25. dubna 2023, č. j. 7 Cmo 46/2023-68, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Soud prvního stupně (mimo jiné) vyšel z toho, že:- navrhovatelka rejstříkovému soudu podala dne 6. prosince 2021 podnět k prověření fungování společnosti s tím, že společnost nemá skutečné sídlo a neplní další své zákonem stanovené povinnosti (do sbírky listin nezaložila účetní závěrku za rok 2019);- Městský soud v Praze (jako soud rejstříkový) usnesením ze dne 9. prosince 2021, č. j. C 246343/RD29/MSPH, Fj 556822/2021/MSPH, vyzval společnost k podání návrhu na změnu a doložení právního titulu užívání místností, ve kterých má umístěné své sídlo, jakož ji i upozornil na povinnost zakládat listiny do sbírky listin a poučil jí o následcích neuposlechnutí výzvy rejstříkového soudu;- dne 10. května 2022, poté, kdy již bylo k návrhu navrhovatelky ze dne 31. ledna 2022 zahájeno předmětné řízení, navrhovatelka rejstříkovému soudu předložila doplnění podnětu k prošetření fungování společnosti, majíc za to, že jsou dány důvody ke zrušení společnosti s likvidací dle § 172 odst. 1 písm. b) o. z., zároveň dala soudu v úvahu postup dle § 105a z. v. r.;- lhůta ke zjednání nápravy stanovená rejstříkovým soudem marně uplynula, rejstříkový soud však v této souvislosti žádná další opatření nečinil, neboť v mezidobí navrhovatelka podala předmětný návrh;- Městský soud v Praze (jako soud rejstříkový) usnesením ze dne 27. května 2022, č. j. C 246343/RD37/MSPH, Fj 210785/2022/MSPH, vyzval společnost k založení účetních závěrek s poučením o následcích neuposlechnutí výzvy dle §§ 104, 105 a 105a z. v. r.; společnost na výzvu rejstříkového soudu nereagovala.5. Soud prvního stupně konstatoval, že navrhovatelčino podání je návrhem na zahájení předmětného řízení (nikoliv pouhým podnětem k jeho zahájení), z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka má v úmyslu být účastníkem daného řízení (právě v postavení navrhovatelky). Navrhovatelku k podání návrhu stručně shrnuto vedly subjektivní důvody (snaha o snadnější vyřešení nároků ze smluvního vztahu mezi ní a společností), jakož i domněnka, že řízení zahájené na návrh bude rychlejší než řízení zahájené z moci úřední (z jejího podhledu soud nepostupoval ohledně jejího podnětu dostatečně rychle).6. Soud prvního stupně se proto primárně zabýval posouzením otázky, zda má navrhovatelka právní zájem na podaném návrhu a dospěl k závěru, že tomu tak není, vycházeje při tom z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, jehož závěry cituje. Vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že navrhovatelka právní zájem na zrušení společnosti s likvidací neprokázala, k podání návrhu ji vedl majetkový zájem, nikoliv stav, kdy se zrušení společnosti přímo dotkne právního postavení navrhovatelky. Pocit, že soud nejedná o jí podaném podnětu dostatečně rychle, rozhodně jako právní zájmem posoudit nelze. Navrhovatelce tudíž nesvědčí aktivní legitimace k podání předmětného návrhu.7. Odkaz navrhovatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 27 Cdo 2536/2021, soud prvního stupně nepovažoval za přiléhavý, neboť předmětné rozhodnutí řeší otázku právního zájmu účastníků v rejstříkovém řízení v intencích § 105 z. v. r. Soud prvního stupně zdůraznil, že podání předmětného návrhu zabránilo soudu v běžném postupu na základě podnětu, tj. zahájení řízení o zrušení společnosti z úřední povinnosti, neboť „zahájit řízení stejného předmětu lze pouze jedním podnětem, tedy buď návrhem nebo rozhodnutím soudu“ (o tom byla navrhovatelka rejstříkovým soudem informována). Možnost překvalifikovat jasně a výslovně vymezený návrh na zahájení řízení pak neumožňuje ani ustanovení § 9 odst. 1 a § 105 z. v. r., ani § 1 odst. 1 ve spojení s § 20 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), přičemž § 172 odst. 1 o. z. pro řízení zahájené na základě návrhu povinnost existence právního zájmu navrhovatelky na podání návrhu přímo zakotvuje. Proto soud prvního stupně podaný návrh zamítl.8. Výrok týkající se nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 z. ř. s.9. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka včasné odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a podanému návrhu vyhověl, popř. aby je zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.10. Odvolatelka má za to, že soud prvního stupně nerespektoval právní názor odvolacího soudu vyjádřený v usnesení ze dne 25. dubna 2023, č. j. 7 Cmo 46/2023-68, kdy bylo uvedeno, že je nutno se relevantně zabývat skutečnostmi, které jsou rozhodné pro posouzení důvodů, pro které lze společnost zrušit, a to i bez návrhu, když navrhovatelka nemusí osvědčovat svůj právní zájem, neboť to ze zákona nevyplývá. Má za to, že v případě, že zde existuje důvod pro zrušení společnosti, pro který je možno zrušit společnost i bez návrhu, není rozhodné, zda byl podán návrh či pouhý podnět k zahájení řízení o zrušení společnosti, když i v případě, že je podán návrh, není navrhovatelka povinna prokazovat svůj právní zájem na zrušení společnosti. V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2022, sp. zn. 27 Cdo 2536/2021, dle kterého „právní zájem na zrušení zapsané osoby s likvidací - a to jak z důvodu opakovaného neplnění povinností podle § 104 z. v. r., tak z důvodu nesplnění povinností majícího závažné důsledky pro třetí osoby podle § 105 z. v. r. – je zásadně dán již tím, že zápisy v rejstříku a sbírka listin o takové osobě neodpovídají požadavku aktuálnosti a úplnosti a neplní svou informační funkci vůči třetím osobám.“ Odvolatelka má za to, že soud je tak povinen provést dokazování ohledně existence (objektivních) důvodů pro zrušení společnosti a pokud takové důvody shledá, rozhodnout o zrušení společnosti bez ohledu na (subjektivní) právní zájem navrhovatelky na takovémto řízení.11. Odvolatelka opakovaně podotýká, že usnesení dodává, že Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2019, sp. zn. 27 Cdo 3483/2017, na danou věc nedopadá, když bylo vydáno ve věci týkající sen zrušení společnosti dle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích.12. Svou argumentaci odvolatelka podrobně rozvádí.13. Účastníci 1) a 2) se k podanému odvolání nevyjádřili.14. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal odvoláním napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání [§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 z. ř. s.], a dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně neobstojí.15. Podle § 172 o. z.(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestližea) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebod) tak stanoví zákon.(2) Umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přim