7 Cmo 52/2024-28 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. nepřiznal navrhovateli , Anonymizováno, , bývalému likvidátorovi zaniklé společnosti , právnická osoba, v likvidaci (dále též „likvidátor“ a „společnost“), náhradu hotových výdajů spojených s likvidací společnosti a výrokem II. likvidátorovi uložil povinnost vrátit České republice – Městskému soudu v Praze na tam uvedený účet (vyplacenou) zálohu na náklady likvidace výši 6 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.2. Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení předně konstatoval, že pravomocným usnesením ze dne 16. prosince 2003, č. j. 32 Cm 272/ 2000-11, zrušil společnost s likvidací a likvidátorem společnosti jmenoval , Anonymizováno, . Na základě usnesení ze dne 20. prosince 2005, č. j. 32 Cm 119/2005-3, byla likvidátorovi na jeho žádost vyplacena záloha ve výši 6 000 Kč na náhradu hotových výdajů likvidace společnosti. Pravomocným usnesením ze dne 26. listopadu 2015, č. j. 32 Cm 119/2005-9, byl , Anonymizováno, z funkce likvidátora společnosti odvolán a byl jmenován nový likvidátor (, tituly před jménem, , Anonymizováno, ). Společnost byla z obchodního rejstříku vymazána dne 28. února 2017. Soud prvního stupně likvidátora opakovaně bezúspěšně vyzval (výzvy ze dne 10. února 2010, 19. listopadu 2014 a 9. srpna 2023), aby ve stanovené lhůtě vyúčtoval náklady vynaložené v souvislosti s prováděním likvidace společnosti. Likvidátor ve stanovené lhůtě požadované vyúčtování nepředložil, soudu prvního stupně pouze zaslal usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. března 2023, č. j. KSUL 98 INS 13887/2019-B-17, kterým bylo rozhodnuto o splnění oddlužení likvidátora.3. Soud prvního stupně s odkazem na § 71 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ve spojení s § 3028 odst. 1, 3 a § 3043 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena statutárního orgánu jmenovaného soudem uzavřel, že nezbytným předpokladem pro přiznání náhrady vynaložených hotových výdajů spojených s likvidací společnosti je jejich řádné vyúčtování a prokázání jejich vzniku, k čemuž ze strany likvidátora nedošlo. A proto mu soud prvního stupně náhradu hotových výdajů nepřiznal (výrok I.). Pokud jde o vrácení vyplacené zálohy, soud prvního stupně dovodil, že nárok soudu na vrácení již vyplacené zálohy likvidátorovi (tj. pohledávka za likvidátorem), totiž vzniká nejdříve s okamžikem předložení řádného vyúčtování hotových výdajů. Jelikož tak likvidátor neučinil, požadované vyúčtování nepředložil, osvobození likvidátora jako dlužníka od placení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, se na uvedenou pohledávku soudu nevztahuje. Soud prvního stupně proto rozhodl o povinnosti likvidátora poskytnutou již vyplacenou zálohu vrátit v plné výši (výrok II.).4. Proti usnesení soudu prvního stupně podal likvidátor odvolání, navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že likvidátor brojí pouze proti výroku II. napadeného usnesení [§ 41odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)].5. Odvolatel zejména argumentuje tím, že povinnost k vrácení zálohy mu s ohledem na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. března 2023, č. j. KSUL 91 INS 13887/2019-B-17, kterým vzal insolvenční soud na vědomí splnění podmínek jeho oddlužení „ve smyslu § 414 odst. 1“ zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „insolvenční zákon“), přičemž tímto usnesením byl současně osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení (insolvenčního řízení). Dle odvolatele tím, že Městský soud v Praze do insolvenčního řízení svou pohledávku, tj. vyplacenou zálohu ve výši 6 000 Kč, včas nepřihlásil, přestože tak měl učinit, došlo k promlčení práva poskytnutou zálohu vymáhat. Navíc poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně se otázkou splatnosti vymáhané pohledávky nezabýval, pouze konstatoval, že „v době trvání insolvenčního řízení tato pohledávka ještě neexistovala“. Odvolateli byla činnost likvidátora zakázána pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2018, č. j. 6 To 53/2017–1244 (uložením trestu zákazu činnosti insolvenčního správce dle § 73 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku) /dále též „trestní rozsudek“/, bylo mu tak znemožněno dále nakládat s poskytnutými prostředky na činnost likvidátora společnosti. K postupu při ukončení činnosti likvidátora v průběhu insolvenčního řízení pak poukazuje na § 38 odst. 5 insolvenčního zákona, dle něhož měl likvidátor (jakožto insolvenční správce) vyúčtovat odměnu a hotové výdaje ve zprávě o své činnosti, kam je zahrnuta rovněž případná vyplacená záloha na náklady likvidace. Moment splatnosti vyplacené zálohy tedy nastal po nabytí právní moci trestního rozsudku, v tu dobu měl likvidátor povinnost provést zmiňované vyúčtování a případně poskytnutou zálohu vrátit. K výzvě insolvenčního soudu ze dne 4. září 2019 všem věřitelům dlužníka (tj. odvolatele), přihlásil Městský soud v Praze 49 nezajištěných pohledávek, které vznikly jako zálohy poskytnuté na náklady likvidací společností. Všechny tyto pohledávky byly uspokojeny v rámci insolvenčního řízení. Zálohu „na likvidaci společnosti “, právnická osoba, .“ v likvidaci, IČO , IČO, , sídlem , adresa, s.r.o.“ však soud prvního stupně nepřihlásil. Odvolatel má za to právě proto, že soud prvního stupně předmětnou zálohu jakožto svou pohledávku nepřihlásil, zanikla odvolateli povinnost ji uhradit.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Odvoláním předestřenou otázkou je, zda soudem (prvního stupně) vyplacená záloha odvolateli (na náklady spojené s likvidací společnosti) je pohledávkou vzniklou až po rozhodnutí o úpadku dlužníka, tj. odvolatele, či nikoli, tedy zda má odvolatel povinnost jemu již soudem vyplacenou zálohu vrátit.8. Společnost byla zrušena s likvidací usnesením ze dne 16. prosince 2003, č. j. 32 Cm 272/ 2000-11, které nabylo právní moci dne 27. února 2004, a proto se dle § 3043 odst. 2 o. z. použije právní úprava likvidace v § 70 a násl. obch. zák., jak správně uzavřel soud prvního stupně.9. Podle § 71 odst. 3 věty první obch. zák. zemře-li likvidátor, je-li odvolán nebo vzdá-li se své funkce anebo nemůže-li ji vykonávat, jmenuje se nový likvidátor způsobem, kterým byl jmenován předchozí likvidátor, a zapíše se místo dosavadního likvidátora do obchodního rejstříku. Podle § 71 odst. 6 věty druhé a třetí obch. zák. byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplácení zálohy.10. Z obsahu předloženého spisu, jakož i z úplného výpisu z obchodního rejstříku a ze sbírky listin obchodního rejstříku společnosti se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně týkající se zrušení společnosti s likvidací, kdy byl prvotně likvidátorem společnosti ze seznamu insolvenčních správců jmenován , Anonymizováno, . Tento byl následně usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. listopadu 2015, č. j. 32 Cm 119/2005-9, z funkce likvidátora odvolán a byl jmenován nový likvidátor. K výmazu , Anonymizováno, jako likvidátora společnosti z obchodního rejstříku došlo 19. ledna 2016. Dne 28. února 2017 byla společnost z obchodního rejstříku vymazána.9. Z obsahu předloženého spisu dále vyplývá, že usnesením ze dne 20. prosince 2005 byla soudem prvního stupně odvolateli (jakožto likvidátorovi společnosti) přiznána záloha na náklady spojené s likvidací společnosti ve výši 6 000 Kč. Na základě platebního poukazu ze dne 23. února 2006 mu pak byla vyplacena z rozpočtových prostředků (na tam specifikovaný bankovní účet). Dne 10. prosince 2010 byl odvolatel soudem prvního stupně vyzván ke sdělení prognózy ukončení likvidace vzhledem k délce jejího trvání, jakož i k případnému vyúčtování zálohy poskytnuté na náhradu hotových výdajů; tato výzva, doručená likvidátorovi dne 17. prosince 2010, zůstala bez odezvy. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 26. listopadu 2015, č. j. 32 Cm 119/2005-9, mj. likvidátora z funkce (sankčně) odvolal a zároveň mu uložil povinnost ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení předložit soudu vyúčtování soudem poskytnuté zálohy na hotové výdaje ve výši 6 000 Kč. Usnesení bylo odvolateli doručeno dne 1. prosince 2015, právní moci nabylo dne 29. prosince 2015. Ani na tuto výzvu soudu prvního stupně nebylo odvolatelem v soudem stanovené lhůtě (ani později) nijak reagováno. Soud prvního stupně v návaznosti na uvedené rozhodnutí neučinil žádné další opatření vedoucí k vymožení předmětné pohledávky. Spis byl toliko tzv. lhůtován, přičemž je zřejmé, že soudu prvního stupně byla skutečnost, že je likvidátor v oddlužení, známa (č. l. 12-14 spisu). Následně byl likvidátor dne 9. srpna 2023 soudem prvního stupně znovu vyzván k vyúčtování poskytnuté zálohy na náh