7 Cmo 57/2023-293 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále též jen „soud“) v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na jmenování jednatele společnosti , Jméno jednatele, . soudem (výrok I.), rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude pokračováno v řízení 81 Cm 67/2015 o zrušení společnosti , Jméno jednatele, . (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že navrhovatelka a) se domáhala jmenování jednatele účastnice (dále i jen „společnost“) soudem s tím, že je společnicí společnosti s 50 % podílem, že jediný jednatel zemřel, druhým společníkem společnosti s 50 % podílem je , Jméno advokáta B, , a proto jí tato skutečnost znemožňuje jmenovat nového jednatele bez jeho souhlasu, nový jednatel nebyl zvolen, přestože o tom bylo hlasováno, navrhla, aby jednatelkou byla soudem jmenována ona, neboť je seznámena s chodem společnosti. Druhý společník uvedl, že s návrhem nesouhlasí. Poukázal na napjaté vztahy mezi společníky s tím, že nelze očekávat, že by nový jednatel mohl být řádně zvolen. Ve stejné věci společník účastnice , Jméno advokáta B, podal také návrh na určení jednatele, čímž se ve věci stal účastníkem a nyní navrhovatelem b).3. Ve věci byl nejprve návrh na jmenování jednatele účastnice zamítnut, bylo rozhodnuto o tom, že po právní moci bude pokračováno v řízení 81 Cm 67/2015. K odvolání navrhovatelky a) soud odvolací usnesením ze dne 26. 7. 2021, č.j. 7 Cmo 61/2021-223, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 11. 2021, č.j. 81 Cm 157/2015 – 234, zamítl návrh na jmenování jednatele a rozhodl o pokračování v řízení, když také toto rozhodnutí soudu bylo k odvolání navrhovatelky a) soudem odvolacím usnesením ze dne 27. 7. 2022, č.j. 7 Cmo 21/2022-244 zrušeno a věc vrácena soudu k dalšímu řízení, přičemž v uvedeném rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud uložil, aby zkoumal aktivní legitimaci (navrhovatelů) k podání předmětného návrhu.4. Soud vyšel ze svých předchozích zjištění, a to- společnost má dva společníky, a to navrhovatelku a) , Jméno navrhovatelky, s podílem 50 % a navrhovatele b) , Anonymizováno, rovněž s podílem 50 %;- společnost od 5. 11. 2013 nemá žádného jednatele a společníci nejsou schopni, a to ani na valné hromadě, kterou by svolal případný soudem jmenovaný jednatel, se na osobě nového jednatele shodnout, nepodařilo se to ani při soudem nařízeném setkání s mediátorem.5. Soud dovodil, že pokud by soud na dočasnou dobu jednatele jmenoval, nedošlo by k vyřešení sporů mezi společníky. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 9.4.2019, sp. zn. I. ÚS 940/2019, podle něhož jestliže jsou mezi společníky nepřekonatelné rozpory, není jmenování jednatele soudem řešením, které by bylo trvalé. Jmenování jednatele soudem je totiž časově omezeno, a to do doby, než valná hromada přistoupí ke zvolení jednatele nového. Dále odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž se podává, že soud může zasahovat do vnitřních poměrů obchodní společnosti jen v zákonem stanovených případech a za zákonem stanovených podmínek (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2005, sp. zn. 29 Odo 442/2004).6. K aktivní legitimaci se při jednání vyjádřili oba navrhovatelé a svůj právní zájem na jmenování jednatele dokládali majetkem společnosti a zájmem o majetkovou sféru účastnice. Soud se zabýval problematikou právního zájmu ve smyslu ust. § 198 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013, (uveřejněné pod č. R 10/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „R 10/2017“/), podle kterého akcionář, který může postupem podle § 181 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“) dosáhnout svolání valné hromady, zpravidla nemá právní zájem na jmenování chybějících členů dozorčí rady soudem podle § 194 odst. 2 a § 200 odst. 3 obchodního zákoníku. Uvedené rozhodnutí se sice vztahuje k akciové společnosti, když uvedené je také aplikovatelné na společnost s ručením omezeným.7. Soud má za to, že strany sporů (společníci společnosti s ručením omezeným, každý v rozsahu 50%) jsou schopni svolat valnou hromadu, což se například stalo v dané věci dne 30. 10. 2014, jak vyplývá z notářského zápisu ze stejného dne č. N 1407/2014 a NZ 1248/2014. Skutečnost, že společníci během konání valné hromady nejsou schopni dospět ke konsenzu, však automaticky neznamená právní zájem na požadovaném určení. Dále soud odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2022, sp. zn. 14 Cmo 23/2022, podle kterého není pochyb, že akcionář (v tomto posuzovaném případě společník společnosti s ručením omezeným) má zájem na řádném fungování společnosti, avšak z uvedeného nelze automaticky dovozovat právní zájem akcionáře (v tomto posuzovaném případě společníka) na jmenování členů představenstva (v tomto posuzovaném případě jednatele) soudem.8. Soud dospěl k závěru, že účastníci a) a b), byť jsou společníky účastnice, neprokázali ve věci svoji aktivní legitimaci a již z tohoto důvodu je na místě návrh zamítnout, když skutečnost „pouze pro rozpor mezi společníky“ nepředstavuje dostatečný důvod pro zásah do vnitřních poměrů společnosti jako samostatné právnické osoby.9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 zákonem č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“) tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, neboť řízení o jmenování opatrovníka lze zahájit i bez návrhu.10. Proti tomuto usnesení podala navrhovatelka a) odvolání. Uvedla, že dovozovala svou aktivní legitimaci tím, že společnost disponující majetkem bez statutárního orgánu není schopna se o tento majetek efektivně starat a její podíl má bezpochyby nižší hodnotu než u společnosti, která má jednatele. Soud v usnesení odkázal na R 10/2017, podle kterého akcionář, který může postupem podle § 181 obchodního zákoníku dosáhnout svolání valné hromady, zpravidla nemá právní zájem na jmenování chybějících členů dozorčí rady soudem podle § 194 odst. 2 a § 200 odst. 3 obchodního zákoníku. Toto rozhodnutí se ale týká situace, kdy statutární orgán je jmenován a tedy společnost se může řádně starat o svůj majetek a chybí jenom jmenování členů dozorčí rady. Pro danou situaci je nepřiléhavé. Uvedla, že společnost zakládala v r. 1995, aktivně v ní působila a stále působí, zná společnost velice dobře a dlouhou dobu, proto je navrhovatelka vhodnou osobou na jmenování jednatelem, funkci jednatele by vykonávala bez nároku na odměnu jednatele. Navrhla, aby odvolací soud usnesení zrušil a sám jmenoval jednatele.11. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 a násl. občanského soudního řádu, zák. č. 99/1963 Sb. ve znění novel, (dále i jen „o. s. ř.“), a to v celém rozsahu, když výrok II. a III. jsou výroky závislými na výroku I. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.12. Podle § 198 odst. 1 z.o.k. v případě smrti jednatele, odstoupení nebo odvolání z funkce anebo jiného ukončení jeho funkce, anebo v případě zániku právnické osoby, která je jednatelem, bez právního nástupce zvolí valná hromada do 1 měsíce nového jednatele.13. Podle § 198 odst. 3 z.o.k. nebude-li jednatel zvolen podle odstavce 1, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a to na dobu, než bude řádně zvolen nový jednatel, jinak může soud společnost i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.14. Soud prvního stupně se správně na základě závazného právního názoru vysloveného v dané věci odvolacím soudem zabýval aktivní legitimací navrhovatelů k podání návrhu na jmenování jednatele společnosti soudem.15. Rozhodovací praxe odvolacího soudu vychází při posuzování návrhů na jmenování jednatelů dle právě citovaného ustanovení předně ze sjednocujících judikaturních závěrů Nejvyššího soudu zformulovaných a odůvodněných v usnesení ze dne 20. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 3899/2015, uveřejněném pod číslem 59/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 59/2017“), v němž Nejvyšší soud ve vztahu k § 198 odst. 3 z. o. k. uvádí, že „jmenování chybějícího jednatele soudem je totiž (jakožto zásah veřejné moci do vnitřních poměrů obchodní společnosti) krajním řešením (ultima ratio), k němuž je na místě přikročit pouze tehdy, nemůže-li se s nastalou situací vypořádat společnost sama (srov. obdobně důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 4235/2013).“16. Obdobně Nejvyšší soud v R 10/2017 v poměrech úpravy akciové společnosti v obchodního zákoníku dovodil, že „není pochyb o tom, že akcionář (jakožto společník akciové společnosti, jemuž náleží práva vtělená do akcie – srov. zejména § 155 odst. 1 obch. zák.) má zájem na řádném fungování společnosti. Současně platí, že předpokladem řádného fungování společnosti je i schopnost představenstva a dozorčí rady pln