9 Cmo 139/2024-294 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem ze dne 11. 10. 2017 se navrhovatelé domáhali nahrazení projevu vůle účastníka na „Prohlášení vlastníka o rozdělení vlastnictví nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám“ dle specifikace v návrhu s odůvodněním, že všichni navrhovatelé jsou členy , Anonymizováno, (dále též jen „družstvo“ či „účastník“) a všichni se podíleli na výstavbě bytů včetně stavby garáže - budovy bez čísla popisného nebo evidenčního, která je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří) s funkčně souvisejícím pozemkem parc. č. , Anonymizováno, Navrhovatelé postavili svépomocí, tzn. sami odpracovali mnoho hodin na stavbě domu čp. , adresa, , v rámci družstevní bytové výstavby. Tento bytový dům, ve kterém se v současné době nachází 6 bytových jednotek a tři garáže i samostatné výše uvedené tři garáže se třemi sklípky, měly jedno stavební povolení a postupně byly kolaudovány. Poslední kolaudační rozhodnutí je z 9.9.1992. Pan , Anonymizováno, byl stavbyvedoucím předmětných nemovitostí a je schopen svědeckou výpovědí doložit veškeré tyto skutečnosti. Některé garáže se nacházejí přímo v bytových domech, některé se nacházejí mimo tyto bytové domy. Členové družstva požádali družstvo dle tehdy platného zákona č. 72/1994 Sb., o převod družstevních bytů a garáží do vlastnictví. Družstvo rozdělilo prohlášením vlastníka dle tehdy platného zákona č. 72/1994 Sb., domy na jednotky a tam, kde se nacházely garáže přímo v domech, převedlo bytové jednotky i nebytové jednotky (garáže) bezplatně do vlastnictví členů družstva. Garáže, které se nacházely mimo bytový dům a které užívali členové družstva, byly umístěny na pozemcích hlavního města Prahy. Předmětné pozemky družstvo odkoupilo od hlavního městy Prahy a navrhovatelé kupní cenu družstvu uhradili. Předmětné garáže (ty, které se nacházely mimo bytový dům) však družstvo nezahrnulo do prohlášení vlastníka, neboť tvrdilo, že to zákon č. 72/1994 Sb., neumožňuje a tak tyto garáže zůstaly ve vlastnictví družstva. Došlo tak k situaci, že některým členům družstva byly garáže převedeny bezúplatně do vlastnictví a některým nikoliv. Stavba je situována ve svahu, proto bylo možno cca do poloviny této stavby pod úrovní země (I. podzemní podlaží) umístit tři sklípky, do kterých je vchod z druhé strany než do garáží a pod úrovní těchto garáží. Každý z těchto sklípků užívají společně dva navrhovatelé. Družstvo bylo několikrát požádáno o bezúplatný převod garáží a sklípků do vlastnictví členů družstva (navrhovatelů), avšak i na předžalobní výzvu odpovědělo tak, že shromáždění delegátů rozhodlo, že bezplatně nebudou garáže ani sklípky v předmětném objektu komukoliv převáděny.2. Městský soud v Praze coby soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem (dále i jen „rozsudek“) rozhodl tak, že „Žaloba ze dne 12.10.2017 o nahrazení souhlasného projevu vůle s prohlášením vlastníka uvedeným v příloze číslo 1. tohoto rozsudku, se zamítá.“ (výrok I.), „Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám , adresa, , advokáta.“ (výrok II.)3. Provedeným dokazováním soud prvního stupně (dále též jen „soud“) zjistil tento skutkový stav věci. Dne 30. 12. 1988 bylo účastníkovi vydáno stavební povolení pro stavbu šesti bytových jednotek a tří vestavěných garáží v , adresa, + tří samostatných garáží v , adresa, postavených na parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Dům se šesti byty a třemi garážemi v , adresa, byl zkolaudován týmž kolaudačním rozhodnutím, jako tři garáže v , adresa, ., a to dne 16. 10. 1991 vydaným Odborem stavebně dopravním Obvodního úřadu v Praze 4 Nuslích č. j. Výst. 2720/91-Sk. Výstavba tří samostatných garáží na pozemku parc. č. , Anonymizováno, (rozděleným nyní na parc. č. , Anonymizováno, a funkčně související pozemek parc. č. , Anonymizováno, ), byla provedena svépomocí bez finanční pomoci státu. Předmětné tři samostatně stojící garáže jsou umístěné ve svažitém pozemku, každá garáž je částečně podsklepena se samostatným přístupem ke sklípku od zadní části pozemku. Podle znaleckého posudku , adresa, , opatřeného doložkou podle § 127a o. s. ř., lze stavbu bez čísla popisného se třemi garážemi a třemi sklípky rozdělit na šest nebytových jednotek. Dne 10. 4. 2017 vyzvali navrhovatelé účastníka k bezúplatnému převodu tří garáží. Ten odpověděl dopisem ze dne 21. 8. 2017 tak, že družstvo na základě rozhodnutí shromáždění delegátů ze dne 7. 6. 2017 nebude bezplatně převádět garáže ani sklípky do vlastnictví.4. Nárok navrhovatelů soud prvního stupně posoudil s poukazem na ust. § 3028 odst. 3 o. z. podle zák. č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, resp. zák. č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) a pokud se týká rozdělení práva k nemovité věci podle ust. § 1166 o. z.5. Nejprve se soud zabýval aktivní věcnou legitimací navrhovatelů v této věci, tedy zda jim svědčí právo požadovat na účastníkovi prohlášení o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám (prohlášení vlastníka). Podle ustanovení § 24 zák. č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, bylo kodifikováno právo členů bytových družstev, kteří jsou nájemci bytů a nebytových prostor, vyzvat bytové družstvo do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona, tj. do 31.8. 1992, k uzavření smlouvy, kterou na ně družstvo bezplatně převede vlastnictví k bytu a nebytovému prostoru ve vlastnictví povinného bytového družstva. S účinností od 1. 5. 1994 bylo právo na bezúplatný převod družstevního bytu či nebytového prostoru oprávněným členům bytového družstva, kteří jsou fyzickými osobami, obsaženo v ustanovení § 23 odst. 1 až 3, příp. § 24 odst. 1 až 3 zák. č. 72/1994 Sb. Vzniklo-li oprávněnému členovi právo na převod přede dnem nabytí účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku na základě jeho včasné výzvy k převodu jednotky - nejpozději do 30. 6. 1995 podle § 23 odst. 2 zák.č. 72/1994 Sb., nebo na základě „dobrovolného“ rozhodnutí převádějícího družstva učiněného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pak se ustanovení zákona č. 311/2013 Sb., o převodu vlastnického práva k jednotkám a skupinovým rodinným domům některých bytových družstev nepoužijí ani v případě, že k převodu dojde až po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Z citovaných ustanovení tedy vyplývá, že právo domáhat se převodu bytu či nebytového prostoru do vlastnictví členů družstva a tedy i právo požadovat rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám (aktivní věcnou legitimaci), mají jen členové družstva, kteří zároveň splnili podmínku včasné výzvy k bezúplatnému převodu jednotky.6. Provedeným dokazováním soud zjistil, že , Jméno navrhovatele A, je od 11. 10. 1989 členkou účastníka a neuvedeného dne uzavřela spolu s manželem , Jméno navrhovatele A, s účastníkem dohodu o převodu vlastnictví družstevní garáže č. , Anonymizováno, v , adresa, . se závazkem převést ji do vlastnictví do 31. 12. 1995. V případě manželů , Anonymizováno, včasné uplatnění práva na bezúplatný převod prokázáno nebylo, neboť jimi předložená žádost není datována a ani po poučení soudem nenavrhli žádný jiný důkaz, z něhož by bylo lze zjistit, kdy byla soudu předložená dohoda o převodu vlastnictví družstevní garáže uzavřena. Lhůta pro uplatnění nároku na bezúplatný převod podle zák. č. 72/1994 Sb. přitom marně uplynula dnem 30. 6. 1995.7. Dále soud prvního stupně stran požadavku navrhovatelů na nahrazení souhlasného projevu vůle na prohlášení vlastníka, resp. na prohlášení o rozdělení práva k nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám, uvedl, že vznesený nárok je „žalobou na plnění“ a musí obsahovat petit, jehož součástí musí být text jednostranného prohlášení vlastníka budovy o rozdělení jeho vlastnického práva na vlastnické právo k jednotkám. Z toho plyne, že v případě navrhovateli uvedeného prohlášení coby jednostranného právního jednání nahrazovaného rozhodnutím soudu výrokem rozsudku soud „pouze“ nahrazuje chybějící akceptaci účastníka. Prohlášení o rozdělení (či dříve prohlášení vlastníka) je conditio sine qua non pro uzavření smlouvy o převodu garáží. Vzhledem k tomu, že stavba garáží se sklípky nebyla přímo součástí stavěného domu se šesti byty a třemi garážemi, nelze prohlášení učinit dle § 5 zák. č. 72/1994 Sb., nýbrž podle o. z. účinného v době, kdy má soud nahrazovat požadovaný projev vůle, tedy podle § 1166 o. z. Má-li rozsudek pouze nahradit projev vůle účastníka, je soud návrhem vázán, a nemůže nijak dotvářet obsah toho, s čím měl účastník projevit souhlas. Soudem nahrazované právní jednání musí splňovat náležitosti právního jednání v době rozhodování soudu, když pro rozsudek je podle § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí, přičemž povinnému účastníku zároveň nelz