9 Cmo 214/2024-66 — Vrchní soud v Praze

1. Dle obsahu předloženého soudního spisu Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. března 2024 č. j. 85 Cm 765/2024-3 zahájil řízení o zrušení obchodní korporace , Jméno opatrovníka, . ….. (dále jen „společnost“) s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), ustanovil společnosti procesního opatrovníka dle § 29 odst. 2 o. s. ř. , Jméno advokáta, , advokáta …(výrok II.), zrušil obchodní společnost , Jméno opatrovníka, . (dále též jen „společnost“) s likvidací (výrok III.), likvidátorem společnosti jmenoval JUDr. Patrika Graňáka, nar. 1. 6. 1982 (výrok IV.), uložil společnosti povinnost zaplatit na účet Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci usnesení na stanovený účet (výrok V.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, tak, že „JUDr. Jiřímu Hartmannovi, advokátovi, sídlem , adresa, , se přiznává odměna za výkon opatrovnictví obchodní korporace , právnická osoba, v celkové výši 4.114 Kč. Tato odměna mu bude vyplacena Českou republikou prostřednictvím zdejšího soudu po právní moci tohoto výroku.“ (výrok I.), „Obchodní korporace , právnická osoba, je povinna zaplatit České republice na účet zdejšího soudu náhradu nákladů řízení ve výši 4.114 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení.“ (výrok II.)3. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že po dobu výkonu funkce opatrovníka učinil ustanovený advokát za výše uvedenou obchodní korporaci celkem jeden úkon právní služby, a to „první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení“, za který mu podle § 11 odst. 1 písm. b) adv. tarifu náleží odměna ve výši 3 100 Kč a k tomu se váže náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 3 adv. tarifu ve výši 300 Kč a dále i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z 3 400 Kč, tj. 714 Kč. Dále soud uvedl, že „Vzhledem k tomu, že odměnu ustanoveného advokáta a náhradu jeho hotových výdajů zaplatil podle § 140 odst. 2 o. s. ř. stát, postupoval soud podle § 1 odst. 2 z. ř. s. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil obchodní korporaci povinnost nahradit státu náklady řízení, které platil.“4. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně obou výroků podala společnost včasné odvolání. Její stěžejní odvolací námitka spočívala v tom, že základní povinností ustanoveného procesního opatrovníka je hájit zájmy společnosti, tento však nečinil vůbec ničeho, ani se nepokusil s obchodní společností, případně jejím společníkem nebo prokuristou spojit, když jedinou činností bylo převzetí usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2024 č. j. 85 Cm 765/2024-3. Potvrzení o nahlédnutí do spisu není v samotném spisu obsaženo a ani z odůvodnění soudu není patrno, kdy ze strany opatrovníka došlo k prostudování spisu. Soud vyšel při výpočtu odměny z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) adv. tarifu, aniž by jakkoliv argumentoval, jak k tomuto závěru dospěl a objasnil, proč nevyšel z tarifní hodnoty 5 000 Kč podle § 9 odst. 2 adv. tarifu. Odvolatelka navrhla, aby usnesení soudu prvního stupně bylo změněno tak, že se opatrovníkovi nepřiznává žádná odměna.5. K odvolání se podáním ze dne 19. června 2024 vyjádřil opatrovník. Uvedl, že fakt, že nebyl nahlédnout do soudního spisu nemění nic na tom, že z jeho strany došlo k prostudování podkladů a k převzetí a zastupování a náleží mu odměna. Opatrovník navrhl potvrdit napadené usnesení.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně prvotně v rozsahu výroku II. a dospěl k závěru, že je důvodné.7. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu.8. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.9. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř., zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.10. Podle ustálené judikatury „o vzniklých nákladech státu podle ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. za zastupování ustanoveného zástupce je soud povinen podle ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout v rámci rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Protože se nejedná o náklady státu vzniklé v souvislosti s dokazováním, nelze o těchto nákladech rozhodnout podle ustanovení § 148 o. s. ř.“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3776/2016). Obdobně podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2905/2014, „náklady ustanoveného opatrovníka nese ve smyslu § 140 odst. 2 o. s. ř. stát a jejich náhradu lze podle § 149 odst. 2 o. s. ř. uložit jen tehdy, zastupoval-li opatrovník ustanovený z řad advokátů (nebo ustanovený advokát) účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (který měl ve věci úspěch). Účastník, jemuž byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, nebo jemuž byl ustanoven advokát, tyto náklady, i když neměl ve věci úspěch, neplatí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněný pod č. 109/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2008, sp. zn. 19 Co 373/2008, uveřejněné pod č. 94/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).“11. Soud prvního stupně tedy postupoval nesprávně, jestliže na náhradu nákladů, které stát platil na odměně ustanoveného opatrovníka, aplikoval § 148 odst. 1 o. s. ř., ačkoli měl použít § 149 odst. 2 o. s. ř. Náklady ustanoveného opatrovníka nese stát, neboť tu není žádný další účastník, kterému by mohla být uložena jejich náhrada.12. Z vyložených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně ohledně výroku II. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.13. Vrchní soud v Praze coby odvolací soud následně přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně i v rozsahu výroku I. a dospěl k závěru, že odvolání bylo ohledně výroku I. podáno osobou neoprávněnou.14. Z povahy odvolání jako opravného prostředku vyplývá, že ho může podat jen ten účastník řízení, kterému buď nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno nebo bylo příslušným rozhodnutím dotčeno jeho právní postavení - např. v majetkové sféře, čímž mu byla takovým soudním rozhodnutím způsobena určitá újma, kterou lze odstranit právě zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Judikatura odvolacího soudu je ustálena v závěru, že účastníkem řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným je vždy zrušovaná společnost a také společníci zrušované společnosti a též likvidátor. Uvedený závěr ohledně účastenství v tomto řízení však neplatí - tzn. není aplikovatelný v případě přiznání odměny procesnímu opatrovníkovi za výkon opatrovnictví u dotčené zrušované obchodní společnosti - tedy ohledně odvoláním též napadeného výroku I., jímž soud prvního stupně přiznal odměnu opatrovníkovi. Odvoláním napadeným výrokem I. byla přiznána odměna opatrovníkovi „za výkon opatrovnictví“, tedy osobě zcela odlišné od odvolatelky, odvolatelky se tento výrok přímo, ale dokonce ani nepřímo netýká z důvodu, že společnost není povinna platit tuto náhradu za odměnu opatrovníka státu - viz výše uvedené a odůvodněné závěry stran měnícího výroku II.15. Zásadní je, že společnost nebyla účastníkem řízení ohledně přiznání odměny opatrovníkovi, které se týká výlučně jen opatrovníka, proto nemůže společnost napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu, ohledně něhož účastníkem řízení nebyla. Proto není společnost ani účastníkem řízení odvolacího v tomto rozsahu a není tak ani subjektivně legitimována k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroku I., jež se jí vůbec netýká. Společnosti nebyla a ani nemohla být způsobena stran výroku I. žádná újma, kterou by bylo možno odstranit zrušením nebo změnou tohoto rozhodnutí. Odvolatelka z tohoto důvodu tedy nebyla osobou subjektivně legitimovanou k podání odvolání.16. Za této procesní situace postupoval odvolací podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. a odvolání odmítl jako podané někým, kdo k němu nebyl subjektivně legitimován (tedy oprávněn).17. Náhradově nákladový výrok je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) a § 23 z. ř. s. Jedná se o řízení, které bylo zahájeno bez návrhu a odvo