9 Cmo 230/2024-434 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 18 Cm 51/2022-410 byla vyslovena neplatnost usnesení shromáždění delegátů účastníka , Anonymizováno, , IČ , IČO advokáta B, se sídlem , adresa, , ze dne 3. března 2022 (výrok I.) a účastníkovi byla uložena povinnost zaplatit navrhovatelům náhradu nákladů řízení ve výši 154 813,44 Kč k rukám jejich právního zástupce , Jméno advokáta A, do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.).2. Proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 18 Cm 51/2022-410 (dále také jen „napadené usnesení“) podal účastník dne 7. 5. 2024 včasné odvolání (dále též odvolatel), v němž vyjádřil názor, že výše náhrady nákladů řízení je nepřiměřeně vysoká vzhledem k obsahu a rozsahu jednotlivých úkonů, které v řízení právní zástupce navrhovatelů učinil. Odvolatel dále zpochybnil počet jednotlivých úkonů přiznaných soudem prvního stupně, některé přiznané úkony právní služby nepovažoval za úkony právní služby a některé dle jeho mínění nebyly vynaloženy účelně. Napadené usnesení odvolatel považoval za nepřezkoumatelné a rovněž měl za to, že připojení dalších navrhovatelů do řízení pouhý den před vypršením prekluzivní lhůty pro podání návrhu na určení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů účastníka je zneužitím práva, které bylo učiněno pouze za účelem navyšování nákladů řízení. Dále zdůraznil, že navrhovatelé, vyjma navrhovatele e), byli v řízení zcela pasivní, neúčastnili se soudních jednání a na řízení se žádným způsobem nepodíleli. Toto jednání dle odvolatele vykazuje znaky šikanózního postupu a zneužití práva a nemůže požívat právní ochrany s tím, že navrhovatelům nelze přiznat náhradu nákladů v plné výši, ale maximálně pouze ve výši odpovídající náhradě nákladů za jednoho navrhovatele. Navrhovatelé podle odvolatele rovněž nesplnili řádně podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení stanovenou v ustanovení § 142a o. s. ř., když nezaslali účastníkovi před zahájením řízení výzvu k plnění. Účastník považoval za vhodné, aby nepřiměřeně vysoká náhrada nákladů řízení byla odvolacím soudem snížena a bylo využito moderačního práva ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. v případě, že by existovaly podmínky pro přiznání práva navrhovatelům na náhradu nákladů řízení vzdor jejich šikanóznímu postupu a zneužití práva v uvedeném směru. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.3. Navrhovatelé podáním ze dne 2. 7. 2024 navrhli napadené usnesení jako věcně správné potvrdit s tím, že neshledávají důvodný žádný z odvolacích argumentů.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání navrhovatelů proti napadenému usnesení bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal jej v rozsahu podaného odvolání a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.5. Odvolatel napadl pouze výrok o nákladech řízení, když výrok I., kterým byla vyslovena neplatnost usnesení shromáždění delegátů účastníka ze dne 3. března 2022, odvoláním napaden nebyl. Odvolací soud tak vycházel ze skutečnosti, že navrhovatelé měli plný úspěch ve věci.6. Odvolací soud v rámci přezkumu napadeného usnesení vyšel zejména z § 142 odst. 1 o. s. ř., z něhož je zřejmé, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.7. V dalším se odvolací soud zabýval argumenty účastníka, pro něž by náhrada nákladů řízení neměla být navrhovatelům přiznána a přezkoumal i výši náhrady nákladů řízení stanovenou soudem prvního stupně.8. Účastník namítal, že připojení navrhovatelů c) až g) jediný den před uplynutím prekluzivní lhůty k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů účastníka ze dne 3. 3. 2022 je zneužitím práva.9. Podle právního názoru odvolacího soudu zneužitím práva se rozumí výkon práva, jehož základem není zájem hodný právní ochrany. Pokud navrhovatelé c) až g) přistoupili do řízení, pak jejich jednání lze považovat za výkon práva v souladu s § 88 odst. 2 z. ř. s., který stanoví, že s řízením o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby je spojeno každé další řízení o neplatnost téhož rozhodnutí. Jednání navrhovatelů c) až g) spočívající v podání návrhu nelze podle odvolacího soudu považovat za nepoctivé, neboť pokud měl účastník za to, že při přijímání rozhodnutí, jež bylo přezkoumáváno soudem prvního stupně, pochybil, mohl před vydáním rozhodnutí ve věci samé přistoupit k jeho revokaci.10. Jak je zřejmé z obsahu spisu, účastník na svém stanovisku setrvával řádově roky, když návrh byl podán dne 31. 3. 2022 a soud prvního stupně ve věci rozhodl dne 25. 3. 2024 a vyslovil neplatnost rozhodnutí shromáždění delegátů účastníka ze dne 3. 3. 2022. Účastník názor soudu prvního stupně na své pochybení respektoval, když rozhodnutí soudu ve věci samé odvoláním nenapadl.11. Podle odvolacího soudu nelze souhlasit s odvolatelem, že v daném případě je na místě úvaha o aplikaci § 150 o. s. ř. pro nepřiměřenou tvrdost rozhodnutí o nákladech řízení. Je tomu tak proto, že podle právního názoru odvolacího soudu uvedené ustanovení zákona míří na zcela výjimečné situace, což posuzovaný případ není. Navrhovatelé byli v řízení samé úspěšní a dovolali se tak před soudem svých práv, přičemž účastník po dva roky setrval na svém stanovisku a závadný stav ani po dva roky trvajícího řízení neodklidil.12. Podle odvolacího soudu neobstojí ani výtka odvolatele, že navrhovatelé nesplňují podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení, když podle odvolatele nezaslali účastníkovi před zahájením řízení výzvu k plnění dle § 142a o. s. ř. Je tomu tak proto, že předmětné řízení je řízením nesporným, řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s. Jde tak o řízení specifické, které se řídí jinými pravidly než řízení sporné. Přestože se v případě náhrady nákladů řízení v nesporném řízení postupuje analogicky podle občanského soudního řádu, rozhodovací praxe dovodila, že pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je určující stav v době vydání rozhodnutí soudu a z toho důvodu nemůže být absence výzvy podle § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů v nesporném řízení.13. V dalším se odvolací soud zabýval výší náhrady účelně vynaložených nákladů řízení vzniklých navrhovatelům v řízení před soudem prvního stupně.14. Napadeným usnesením byla soudem prvního stupně přiznána náhrada nákladů řízení shodně dle vyúčtování navrhovatelů ze dne 28. 3. 2024.15. Po posouzení požadavků navrhovatelů na rozsah náhrady nákladů řízení odvolací soud považuje za účelně vynaložené náklady podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. náklady v celkové výši 80 169,35 Kč, jež jsou tvořeny:- odměnou advokáta, kterým byli navrhovatelé zastoupeni ve výši 43 400 Kč za 21 úkonů právní služby ā 3 100 Kč sníženo o 20 % - § 151 odst. 2 o. s. ř., § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), j) a k), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení - 7 navrhovatelů, návrh - 7 navrhovatelů a účast na jednání ), a 1 550 Kč sníženo o 20 % podle § 11 odst. 2 písm. a), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., za návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 31. 3. 20244 - 2 navrhovatelé, vyjádření k odvolání účastníka proti nařízenému předběžnému opatření - 2 navrhovatelé),- paušální náhradou hotových výdajů advokáta navrhovatelů ve výši 7 500 Kč za 25 provedených úkonů právní služby ā 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif),- náhradou advokáta za čas promeškaný cestou k soudu a zpět v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč/půlhodinu, tj. celkem 400 Kč (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif),- cestovným na jednání k soudu dne 25. 3. 2024 a zpět z místa sídla advokáta navrhovatelů osobním automobilem Škoda YETI, RZ , SPZ, , s průměrnou spotřebou benzinu 6,8 l na 100 km při ujeté vzdálenosti z , adresa, a zpět, 184 km v celkové výši 1 508,35 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., § 1 a 2 vyhl. č. 398/2023 Sb.),- náhradou DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z náhrad, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 13 721 Kč.16. Zbývající úkony právní služby nepovažoval odvolací soud za úkony právní služby dle advokátního tarifu a vycházel přitom z následujícího.17. Navrhovatelé považovali za účelně vynaložený náklad řízení i návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 13. 6. 2022. Návrh byl usnesením ze dne 21. 6. 2022 jako nedůvodný zamítnut. Navrhovatelé byli v řízení o uvedeném nadbytečném a neúčelném návrhu na nařízení předběžného opatření neúspěšní a z toho důvodu nelze tento úkon právní služby považovat za účelně vynaložený.18. Navrhovatelé podali dne 18. 1. 2024 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, aby bylo nařízeno ústní jednání ve věci. Soud pr