9 Cmo 321/2024-34 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně (dále též jen „soud“) zrušil obchodní společnost , Jméno navrhovatele, . (dále též jen „společnost“) s likvidací (výrok I.), jejím likvidátorem jmenoval , právnická osoba, . (výrok II.), uložil společnosti povinnost zaplatit státu - Městského soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za návrh na zahájení řízení ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení na stanovený účet (výrok III.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. V odůvodnění soud prvního stupně (dále též jen „soud“) uvedl, že navrhovatel odůvodnil návrh na zrušení společnosti tím, že společností nebyla do sbírky listin založena žádná účetní závěrka, dále, že společnost od zdaňovacího roku 2020 nepodává přiznání k dani z příjmu právnických osob, přičemž veškeré pokusy o kontakt se společností jsou marné a ve sbírce listin nejsou založeny dokumenty zákonem stanovené, ačkoliv je k tomu podle ustanovení § 38m odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. povinna. Společnost je ve vztahu k navrhovateli nekontaktní, z čehož soud prvního stupně dovodil, že společnost nevykonává žádnou činnost, a jsou tedy dány důvody pro postup podle § 93 písm. b) z. o. k. S odkazem na ust. § 172 odst. 2 o. z. vyzval společnost usnesením ze dne 3. 6. 2024, č. j. 85 Cm 1656/2024-12 k vyjádření a odstranění důvodů vedoucích k jejímu zrušení, ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení. Předmětné usnesení bylo společnosti doručeno, lhůta k nápravě uplynula marně, a proto dospěl k závěru o naplnění podmínek § 93 písm. b) z. o. k. a návrhu vyhověl.3. Proti usnesení soudu prvního stupně ohledně výroků I., II., a III. podala zrušovaná společnost odvolání s návrhem na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 9. 2024 č. j. 85 Cm 1656/2024-29, na němž je soudem prvního stupně vyznačena doložka právní moci k datu 17. 10. 2024, společnosti prominul zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. července 2024 č. j. 85 Cm 1656/2024-9. Odvolatelka uvedla, že ke dni podání odvolání (tj. 11. 9. 2024) jsou „zařazeny“ všechny potřebné listiny, které měly být v posledních letech dodány do sbírky listin obchodního rejstříku. Dále „odkázala“ na přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky 2020, 2021, 2022 a 2023. Má za to, že dodáním chybějících podkladů bylo prokázáno, že je schopna vykonávat činnost a není zde důvod pro nařízení její likvidace. Důvodem pozdního založení listin byla zejména dočasná zdravotní indispozice jednatele účastnice, který nebyl schopen listiny zajistit včas. Účastnice je dobře fungující společností a je schopna vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že v době rozhodování odvolacího soudu neexistují důvody pro vedení předmětného řízení.5. Pochybením soudu prvního stupně v řízení bylo, že v něm nejednal se všemi účastníky. Je přitom i jen ze zápisu v obchodním rejstříku patrné, že Petr Dobrovodský byl a je jediným společníkem předmětné rušené společnosti, a potažmo tak je i účastníkem řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a byl jím již v době rozhodování soudu prvního stupně. K účastenství v takových řízeních viz následující. Podle § 2 písm. e) z. ř. s. „tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu“. Dle § 85 písm. a) z. ř. s. „řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti“. Předmětné řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora je tedy tzv. nesporným řízením ve statusových věcech právnických osob upraveným primárně zákonem o zvláštních řízeních soudních. Dle § 6 odst. 1 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Okruh účastníků v nesporných řízeních řídících se zákonem o zvláštních řízeních soudních je určen jednak první definicí (§ 6 odst. 1 z. ř. s.), dopadající jak na „beznávrhové“ řízení, tak též i na řízení, jež lze zahájit výlučně k návrhu (dále pak druhou definicí viz § 6 odst. 2 z. ř. s.). Účastníky řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací a jmenování likvidátora, jsou ve smyslu první definice účastenství dle § 6 odst. 1 z. ř. s. vždy zrušovaná společnost s ručením omezeným a dále osoba, která je soudem jmenována likvidátorem (ta teprve od okamžiku jejího jmenování), a dále také všichni společníci zrušované společnosti s ručením omezeným, neboť se nepochybně jedná i o jejich právech nebo povinnostech, které z takového rozhodnutí pro ně budou plynout - jak rozvedeno níže. Stejně k otázce účastenství společníků zrušované společnosti uzavřel Ústavní soud v nálezu ze dne 12. září 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 6, str. 39, a dále v nálezu ze dne 29. června 2005, sp. zn. I. ÚS 83/04, které jsou na danou věc aplikovatelné i dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Odvolacímu soudu není známo ke dni jeho rozhodnutí, že by Ústavní soud či Nejvyšší soud v této otázce ve své rozhodovací praxi v souvislosti s rekodifikací soukromého práva (platnou a účinnou od 1. 1. 2014) dospěly k opačnému právnímu závěru, resp. že by se odchýlily od svého předchozího závěru. Naopak z usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 328/22 vyplývá, že společník veřejné obchodní společnosti má být účastníkem řízení o zrušení této společnosti. ÚS dovodil, že není chybnou, když soudy nejednaly jako s účastníkem řízení o zrušení v.o.s. s osobou, jež již tímto společníkem není, pročež argumentum a contrario je tak třeba jednat jako s účastníkem s osobou, jež společníkem je. Ostatně ani soud prvního stupně neuvedl v rámci svého odůvodnění žádné rozhodnutí Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu (vztahující se k rekodifikované právní úpravě), které by jeho závěr o neúčastenství společníků v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným s likvidací mělo dovozovat. Na podporu závěru, že společník zrušované společnosti s ručením omezeným je účastníkem řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora lze argumentovat tím, že zrušení společnosti může zasahovat do majetkové sféry společníků a ohrozit tak jejich práva. Jeli společnost s ručením omezeným zrušena s likvidací rozhodnutím soudu z tzv. sankčních důvodů, jedná se o „první“ a přitom nezvratný krok vedoucí k úplnému zániku společnosti a tím pádem v podstatě i k definitivnímu zániku společnických práv a povinností, neboť se zánikem společnosti je neoddělitelně spojen i zánik účasti společníků, resp. přesněji řečeno práv a povinností, jež jsou spojena s postavením společníka, neboť společníci nemohou existovat bez existence příslušné společnosti. Z majetkového hlediska zánikem s.r.o. zanikají společníkům jejich podíly coby věci nehmotné movité (§ 498 odst. 2 o. z.), pročež je tím zásadně dotčena jejich majetková sféra. Vstupem společnosti do likvidace a po provedení všech nezbytných kroků spojených s likvidací dochází ohledně podílu společníka k jeho „transformaci“ na podíl na likvidačním zůstatku, resp. na právo na vyplacení příslušného podílu na likvidačním zůstatku (existuje-li takový). Odvolací soud tuto otázku judikuje zcela konstantně, viz například jeho usnesení sp. zn. 9 Cmo 298/2023 ze dne 4. června 2024 nebo usnesení sp. zn. 9 Cmo 100/2024 ze dne 8. března 2024.6. Popsané pochybení se však stalo vzhledem k níže uvedenému bezpředmětným, navíc jediný společník , Anonymizováno, je současně i jednatelem společnosti, jíž byla všechna usnesení soudu prvního stupně doručována, tudíž se všechna usnesení dostala jmenovanému i do jeho dispoziční sféry.7. Předmětné řízení o zrušení společnosti bylo zahájeno z důvodu neplnění zákonné povinnosti společnosti týkající se zakládání účetních závěrek do sbírky listin obchodního rejstříku a nepodávání daňových přiznání k dani z příjmu za zdaňovací období 2020 - 2022, z čehož bylo usuzováno na neschopnost vykonávat po dobu delší jednoho roku svoji činnost a plnit tak svůj účel.8. Dle § 1 odst. 3 z. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Dle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. Dle § 154 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. je pro usnesení rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Podle § 16 z. ř. s. odpadne-li důvod pro vedení řízení, soud řízení zastaví i bez návrhu.9. Pro rozhodnutí soudu je (dle ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 154 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) rozhodující stav v době vyhlášení, resp. vydání rozhodnutí, což se vztahuje