12 Cmo 124/2025-156 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o dovolání žalobce proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 2024, č. j. 12 Cmo 164/2024-102 (bod I. výroku) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 49 590 Kč (bod II. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalobce podal včasné dovolání proti shora citovanému usnesení, čímž mu vznikla poplatková povinnost ve výši 4 000 Kč. Osvobození od soudních poplatků nebylo žalobci přiznáno. Protože soudní poplatek nebyl zaplacen, postupoval soud podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a dovolací řízení zastavil. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a přiznal je žalovanému. Náklady řízení představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 49 140 Kč (vyjádření ze dne 28. 2. 2025) a režijní paušál ve výši 450 Kč, tj. celkem 49 590 Kč.2. Žalobce podal proti usnesení, konkrétně bodu II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včasné odvolání a navrhl jeho změnu tak, že se žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Uvedl, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo překvapivé, vyjádření žalované nebylo žalobci doručeno, nebyl o něm ani informován, což je vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V posuzované věci došlo k zastavení řízení předtím, než došlo k odstranění nedostatků podmínek řízení. Sepis vyjádření nebyl účelně vynaloženým úkonem právní služby; účelností se soud prvního stupně vůbec nezabýval. Soud prvního stupně také opomenul zohlednit důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř., žalobce neměl možnost aplikaci tohoto ustanovení navrhnout. Vyjádření bylo podáno před odpadnutím nedostatku podmínky řízení, žalovaná zavdala příčinu k podání žaloby, zapříčinila nepříznivou majetkovou situaci žalobce a nečiní nic pro splnění svého dluhu. Za této situace je přiznání náhrady nákladů řízení krajně nepřiměřené a nespravedlivé.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok týkající se náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.4. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná byla v řízení zastoupena na základě plné moci advokátem , Jméno advokáta B, . Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 29. 10. 2024, č. j. 12 Cmo 164/2024-102 podal žalobce včasné dovolání. Dovolání bylo žalované, resp. jejímu právnímu zástupci, doručeno dne 22. 1. 2025. Vyjádření žalované k dovolání bylo doručeno na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze dne 28. 2. 2025, žalobci, resp. jeho právnímu zástupci, bylo doručeno dne 8. 7. 2025 (do datové schránky).5. Podle § 146 odst. 1 o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení a) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného; b) bylo zastaveno.6. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).7. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.8. Podle § 137 odst. 1 o. s. ř jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně soudního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné, náhrada za daň z přidané hodnoty, odměny za zastupování a odměn a pro mediátora podle zákona o mediaci za první setkání s mediátorem nařízené soudem podle § 100 odst. 2. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.9. Skutečnost, že soud prvního stupně nedal žalobci možnost vyjádřit se k náhradě nákladů řízení, není vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvoláním napadené usnesení je rozhodnutím, jímž se řízení (dovolací) končí, a proto soud prvního stupně rozhodl i o povinnosti k náhradě nákladů řízení (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). Protože o náhradě nákladů řízení rozhodují soudy z úřední povinnosti, rozhodují o ní i v případě, že účastníci zůstanou pasivní a nárok na náhradu nákladů řízení výslovně neuplatní. Případným návrhem pak nejsou soudy vázány. I kdyby se tedy žalobce vyjádřil, případně vyslovil nesouhlas s přiznáním náhrady nákladů řízení žalované, nemělo by to na to, jak soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení rozhodne, žádný vliv.10. Účelnost nákladů řízení znamená, že náklady vynaložené účastníkem v soudním řízení jsou nezbytné a přiměřené k dosažení účelu řízení. Soudy posuzují, zda náklady vynaložené účastníkem byly skutečně potřebné pro uplatnění nebo hájení práva a zda jejich výše odpovídá okolnostem případu. V posuzované věci se žalovaná vyjádřila k dovolání, které podal žalovaný proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Vyjádřit se k řádným nebo mimořádným opravným prostředkům patří k základním právům účastníka řízení; nejde o úkon, který by nevedl k cíli řízení a který sleduje jiné zájmy než ty oprávněné. Skutečnost, že vyjádření k dovolání podal žalovaný před tím, než žalobce zaplatil soudní poplatek za dovolání, nečiní z úkonu právní služby úkon neúčelný.11. Ustanovení § 150 o. s. ř. umožňuje ve výjimečných případech (kdy by se uložení povinnosti podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jevilo jako nepřiměřená tvrdost) z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkovi, který by jinak právo na náhradu nákladů měl, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznat. Odvolací soud žádné důvody hodné zvláštního zřetele neshledal. Vyšel z toho, že žaloba byla zjevně bezúspěšná (k tomu jeho usnesení ze dne 15. 5. 2024, č. j. 12 Cmo 75/2024-73 a usnesení ze dne 28. 4. 2025, č. j. 12 Cmo 67/2025). Rozhodl-li se žalobce uplatnit vůči žalované u soudu takový nárok, musel být srozuměn s tím, že v případě (očekávatelného) neúspěchu v řízení, bude muset žalované nahradit náklady řízení, které jí v souvislosti s ním vzniknou. Za této situace se uložená povinnost hradit náklady řízení nemůže jevit jako nepřiměřená tvrdost, ale jako neodvratný následek rozhodnutí žalobce, kterému se nelze vyhnout prostřednictvím ustanovení procesního práva. Argumentace žalobce týkající se nehrazení dluhu žalovanou nepředstavuje důvody hodné zvláštního zřetele zejména proto, že žalobce, který uplatnil postižní nárok jako směnečný rukojmí za žalovaným jako výstavcem směnky, zatím majiteli směnky tuto nevyplatil, a proto vůči žalované (zatím) žádný postižní nárok nemá. Názor žalobce, že žalovaná zavdala příčinu k podání žaloby, je lichý, v rozporu s čl. I § 32 odst. 3 ve spojení s čl. I § 49 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Aplikaci § 150 o. s. ř. nemohou samy o sobě odůvodňovat ani případné rozdílné majetkové poměry účastníků, neboť toto ustanovení neslouží ke zmírnění majetkových nerovností, ale k nastolení spravedlnosti soudního řízení a jeho výsledku (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07 nebo ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 401/06).12. Při stanovení výše nákladů řízení za situace, kdy je účastník zastoupen advokátem, je nutno postupovat podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Soud prvního stupně správně při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval podle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť nezaplacením soudního poplatku za dovolání žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno.13. Náklady řízení vynaložené žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením v celkové výši 49 590 Kč představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 49 140 Kč (úkonem byl sepis vyjádření k dovolání) podle § 7 bod 7 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu a náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve 450 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu.14. Z důvodů shora uvedených odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. v bodě II. výroku, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.15. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož nebyla žádnému z účastníků náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána, neboť žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšné žalované žádné náklady v souvislosti s ním nevznikly.