12 Cmo 140/2025-28 — Vrchní soud v Praze

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně jako bývalá členka žalovaného se domáhá vyplacení vypořádacího podílu v žalovaném ve výši 7 500 000 Kč; vyloučena byla rozhodnutím představenstva žalovaného ze dne 21. 9. 2016. O námitkách žalobkyně proti rozhodnutí představenstva nebylo dosud rozhodnuto. Návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí byl v řízení vedeném pod sp. zn. 6 Cmo 31/2020 pravomocně zamítnut. Řízení o určení členství v žalovaném dosud probíhá. Žalobkyně má za to, že je členkou družstva, ale z opatrnosti podala návrh na zaplacení vypořádacího podílu. Výši vypořádacího podílu vyúčtovala ke dni 15. 2. 2025 a žalovaného vyzvala k jeho vyplacení, přestože dosud nenastala jeho splatnost, když byt nebyl vyklizen a probíhá řízení o určení členství. Podáním ze dne 14. 7. 2025 žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků. Soud vyšel z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2021, č. j. 6 Cmo 31/2020-90, kterým byl pravomocně zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí o vyloučení, a dále ze zrušeného usnesení ze dne 4. 5. 2021, č. j. 6 Cmo 32/2020-81, v němž byla řešena otázka, zda byly námitky proti rozhodnutí podány včas ve lhůtě 30 dnů. Soud postupoval podle § 138 odst. 1 o. s. ř., § 36, § 619 a § 749 z. o. k., a žádosti žalobkyně nevyhověl, neboť návrh představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Soud posuzoval žalobu s ohledem na tvrzení žalobkyně, že tato je podávána preventivně. Vzhledem k tvrzenému skutkovému stavu mohlo dojít k zániku členství žalobkyně pouze marným uplynutím lhůty pro podání námitek proti rozhodnutí představenstva, neboť shromáždění nevydalo žádné rozhodnutí o námitkách. Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni uplynutí této lhůty, splatnost uplynutím tří měsíců od tohoto data. Právo na vypořádací podíl mohlo vzniknout pouze koncem října 2016 a splatnost nastat koncem ledna 2017. Bez pravomocného skončení řízení vedeného pod sp. zn. 6 Cmo 32/2020 nelze posoudit opodstatněnost návrhu, přesto není možné žalobě vyhovět. Žalobkyně se domáhá určení výše vypořádacího podílu dle současné tržní hodnoty, jeho výše by však měla být vypočtena ke dni případného zániku členství v žalovaném. Žalobkyně se tak domáhá vypořádacího podílu ve výši, která je ve zjevném nepoměru k jeho skutečné výši. Vliv na vznik práva na vypořádací podíl ani na jeho splatnost nemůže mít vliv řízení vedené pod sp. zn. 6 Cmo 32/2020, neboť v případě vyhovění návrhu bude nesporné, že žalobkyně je členkou žalovaného a nemohlo jí vzniknout právo na vypořádací podíl; v případě zamítnutí návrhu bude nesporné, že členství v žalovaném mohlo zaniknout pouze uplynutím lhůty pro podání námitek proti rozhodnutí představenstva.2. Žalobkyně napadla usnesení soudu prvního stupně včasným odvoláním a navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že požadovaná výše vypořádacího podílu je ve zjevném nepoměru k jeho skutečné výši. Vypořádací podíl má být vypočten dle tržní ceny v době, k níž družstvo určuje výši vypořádacího podílu. Žalovaná částka odpovídá kvalifikovanému odhadu. Rozhodné skutečnosti pro hodnotu podílu včetně data mají vyplynout z dokazování a ze souběžného sporu mezi žalobkyní a žalovaným. Soud prvního stupně považuje nárok žalobkyně za zjevně nedůvodný nikoliv v jeho základu, ale pouze do jeho výše; za uvedených okolností však není namístě žádost o osvobození od soudních poplatků zamítnout. Skutečnost, že hodnota vypořádacího podílu může být nižší než žalovaná částka, není důvodem k zamítnutí žaloby jako celku. Nárok není zjevně bez podkladu. Soud prvního stupně také nijak nespecifikoval zjevný nepoměr, ani neuvedl, na základě jakých skutečností a úvah k tomuto závěru došel, neuvedl žádné srovnání ani odhad částky. Napadené usnesení je dle žalobkyně založeno na nesprávném výkladu a aplikaci § 138 o. s. ř.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a neshledal důvody ani pro jeho potvrzení, ani pro změnu.4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalobkyně se žalobou ze dne 20. 5. 2025 domáhá po žalovaném vyplacení vypořádacího podílu z bytového družstva. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2019, č. j. 77 Cm 85/2017-54, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2021, č. j. 6 Cmo 31/2020-90, byl zamítnut návrh na určení neplatnosti rozhodnutí představenstva žalovaného ze dne 21. 9. 2016 o vyloučení žalobkyně z bytového družstva. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2019, č. j. 77 Cm 124/2019-42, potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 5. 2021, č. j. 6 Cmo 32/2020-81, byla zamítnuta žaloba na určení členství žalobkyně v žalovaném; tento rozsudek byl zrušen v řízení o žalobě pro zmatečnost rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023, č. j. 77 Cm 124/2019-161. V návaznosti na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku v nadepsaném řízení žalobkyně podala dne 14. 7. 2025 žádost o osvobození od jeho placení s odůvodněním, že je dlouhodobě ve ztrátě. K návrhu přiložila účetní závěrky za roky 2021 až 2024.5. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.6. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 987/2013 jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno.7. Soud prvního stupně shledal, že se ze strany žalobkyně jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, tj. že nebyl splněn jeden z kumulativních předpokladů pro osvobození od soudních poplatků.8. Členství žalobkyně v bytovém družstvu zaniklo vyloučením (návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobkyně z bytového družstva byl pravomocně zamítnut), čímž žalobkyni vznikl nárok na vypořádací podíl (§ 623 odst. 1 z. o. k.). Odvolací soud se ztotožnil s odvolací námitkou, že žalovaný nárok nelze považovat za nedůvodný co do jeho základu (bez dalšího není nepochybné, že mu nelze vyhovět, když o určení žalobkyně v bytovém družstvu nebylo pravomocně rozhodnuto.). Pokud soud prvního stupně posoudil nárok jako zjevně bezdůvodný vzhledem k jeho výši, nejedná se o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť výše nároku bude předmětem dokazování. O zjevně bezúspěšný nárok by se jednalo, bylo-li by již z tvrzení žalobkyně zřejmé, že jí nárok na vyplacení vypořádacího podílu nemohl vzniknout (např. byla-li by stále členkou bytového družstva). Se žalobkyní lze tedy souhlasit v tom, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že neshledal naplnění výše uvedené podmínky, druhou podmínkou (osobními, majetkovými a výdělkovými poměry žalobkyně) se nezabýval.9. S ohledem na shora uvedené odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť jsou tu takové vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. V dalším řízení soud prvního stupně vyzve žalobkyni k předložení podkladů pro posouzení jejích poměrů (tvrzená ztrátovost podnikání sama o sobě důvodem pro osvobození není) a na jejich základě opětovně rozhodne o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků.