12 Cmo 33/2025-152 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem v bodě I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 152 023 Kč s 6% úrokem ode dne 27. 9. 2023 do zaplacení a v bodě II. výroku náhradu nákladů řízení ve výši 53 280 Kč.2. Uvedl, že rozhodl směnečným platebním rozkazem, který následně zrušil z důvodu jeho nedoručení.3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dne 24. 1. 2020 uzavřel se žalobcem smlouvu o podnikatelské zápůjčce č. 9200138501 na částku 60 000 Kč. Při uzavírání smlouvy jednal mimo rámec podnikatelské činnosti. Smlouvu nelze formalisticky posuzovat pouze podle uvedení identifikačního čísla jako smlouvu podnikatelskou. Žalovaný byl v postavení spotřebitele a dovolává se ochrany slabší strany. Pro podnikatelskou činnost žádnou zápůjčku nepotřeboval. Zápůjčku ve výši 60 000 Kč si vzal na zaplacení závazků plynoucích z úvěrové smlouvy ze dne 17. 7. 2018. Žalobce používá při uzavírání půjček a úvěrů klamavé praktiky. Soud by měl posoudit vyváženost práv účastníků, žalovaný jako spotřebitel nebyl seznámen s podmínkami a podstatou smlouvy. Obchodní zástupci žalobce zneužili intelektuální schopnosti žalovaného, který nebyl schopen posoudit obsah smlouvy. Žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posouzení žalovaného splácet zápůjčku. Ke smlouvě nebylo přiloženo oprávnění ve prospěch osob Martiny a Zdeňka Večeřových jednat za žalobce. Žalovaný již uhradil 94 352 Kč, tedy 34 352 Kč nad rámec poskytnuté jistiny. Smlouva je neplatná, žalovaný si nebyl schopen uvědomit nepříznivé dopady do jeho poměrů. Smlouva byla uzavřena v neprospěch žalovaného, žalobce zneužil finanční tísně žalovaného a jeho jednání se příčí dobrým mravům. Žalobce nepředložil žalovanému zesplatnění zápůjčky a nepředložil směnku k zaplacení. Směnečná dohoda je absolutně neplatná, neboť zastírá, že šlo o smlouvu spotřebitelskou.4. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 3. 4. 2024, č. j. 55 Cm 192/2023-60 byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 8. 2024, č. j. 12 Cmo 125/2024-102 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že žalovanému nebyla dosud řádně doručena žaloba. Poté, co byla k pokynu odvolacího soudu žalovanému žaloba doručena, vyjádřil se k ní žalovaný shodně se svým předchozím vyjádřením. Soud jednal v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného a jeho právního zástupce, kteří svou účast u jednání omluvili (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Po provedeném dokazování (směnkou, předžalobní výzvou, smlouvou o revolvingovém podnikatelské zápůjčce č. 9200138501, výpisem z veřejné části živnostenského rejstříku) soud uzavřel, že směnka předložená žalobcem má všechny náležitosti vyžadované čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečný a šekový (dále jen „z. s. š.“). Směnka je platná. I osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění může být v konkrétním vztahu v postavení spotřebitele v případě, že jednala nad rámec podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání nedostavil, zbavil se možnosti být soudem poučen o povinnosti prokázat, že smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele. Toto tvrzení tak nelze mít za prokázané. Proto bylo irelevantní tvrzení, že žalobce nedostatečně posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku, neboť tuto povinnost žalobce má v případě, že smlouvu uzavírá se spotřebitelem. Při posuzování, zda je třeba žalovanému poskytnout ochranu slabší strany, vyšel soud z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019, podle něhož ochranu slabší strany lze poskytnout i podnikateli, bude-li prokázáno, že druhý podnikatel zneužil svého postavení silnější strany. K tomu neposkytl žalovaný ani dostatečná skutková tvrzení, když chybí popis jednání, kterým měl žalobce zneužít postavení silnější strany. Nedostavením se k jednání se žalovaný zbavil možnosti být soudem poučen o povinnosti dotvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy. Žalovaný neunesl břemeno tvrzení, ani důkazní. Žalovaný rovněž namítl, že zástupci, kteří za žalobce smlouvu uzavřeli, nedisponovali dostatečným oprávněním za žalobce při uzavírání smlouvy jednat. Jak již bylo řečeno, žalovaný nemohl být o povinnosti uvedené prokázat poučen.6. Dále se žalovaný bránil tím, že uhradil částku 94 352 Kč, že mu nebyla předložena směnka k proplacení, ani zesplatnění zápůjčky. Směnečnou dohodu považoval za absolutně neplatnou. I v případě tohoto tvrzení se žalovaný neúčastí u dalšího soudního jednání zbavil možnosti vysvětlit jednak vliv úhrady částky 94 352 Kč na směnečný závazek, vyplývající z předmětné směnky, která byla dle čl. 4 smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce vystavena k zajištění závazku žalovaného ze smlouvy, jednak vliv nepředložení zesplatnění zápůjčky na směnečnou sumu. Za prokázané nelze mít ani nepředložení směnky k zaplacení. Ohledně uvedeného žalovaný neunesl břemeno důkazní, v části břemeno tvrzení.7. Dále se žalovaný bránil nepoměrem mezi výši zápůjčky 60 000 Kč a výší sjednaného úroku 107 880 Kč a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4663/2016. Soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019, podle něhož možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran a zásah do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude vždy výjimečný a odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. Žalovaný poukazoval jen na výši úroků, netvrdil mimořádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly zásah ze strany soudu. V tomto směru odkázal na neunesení břemene tvrzení i břemene důkazního, jak již bylo uvedeno shora.8. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že žalovaný jako výstavce směnky se zavázal žalobci jako jejímu majiteli zaplatit směnečnou sumu ve výši 152 023 Kč, kterou však ke dni splatnosti v místě platebním neuhradil. Vedle směnečné sumy má žalobce právo i na 6% úrok, běžící ode dne následujícího po dni splatnosti směnky (čl. I § 48 z. s. š.). Protože byl žalobce ve sporu úspěšný, byla mu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána i náhrada nákladů řízení.9. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, v němž navrhl napadený rozsudek „zrušit v celém rozsahu“. Uvedl, že soud prvního stupně neprovedl všechny navržené důkazy. Živnostenské oprávnění neprokazuje, že by žalovaný v okamžiku uzavření smlouvy aktivně podnikal a že smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce nemá spotřebitelský charakter. Žalovaný byl od 21. 1. 2020 veden v evidenci nezaměstnaných, smlouva byla uzavřena dne 24. 1. 2020. Soud prvního stupně se odmítl návrh na doplnění dokazování, aby žalobce doložil účel poskytnutí zápůjčky a posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Přitom je zřejmé, že žalovaný byl v době poskytnutí zápůjčky předlužen, byla na něho nařízena exekuce, neměl žádné příjmy a nebyl schopen splácet půjčku. Důkazy o charakteru zápůjčky nevzal soud prvního stupně v úvahu a vycházel pouze z tvrzení žalobce. Nezabýval se tím, zda je smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalovanému byla upřena práva spotřebitele, protože mu bylo přiděleno identifikační číslo. Soud prvního stupně neposuzoval, zda žalobce zjišťoval poměry žalovaného, účel zápůjčky apod. Zápůjčka byla stanovena na částku 60 000 Kč a úrok na částku 107 880 Kč. Žalovaný již zaplatil 94 352 Kč. Mezi účastníky neexistoval platný vztah odůvodňující vystavení směnky, neboť smlouva je absolutně neplatná z důvodu nepřiměřeně vysokých úrokových sazeb a smluvní pokuty (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4663/2016 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pokud jde o stanovení výše náhrady nákladů řízení, soud prvního stupně nevzal v úvahu, že předchozí rozsudek byl zrušen z důvodu jeho procesního opomenutí, což nelze vykládat k tíži žalovaného.10. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Uvedl, že ve směnečném řízení leží důkazní břemeno na žalovaném. Pokud tedy tvrdil, že smlouvu uzavřel jako spotřebitel, byl povinen toto tvrzení prokázat. Zařazení do evidence nezaměstnaných nebránilo, aby smlouvu uzavřel v pozici podnikatele. Ochranu slabší strany lze poskytnout i podnikateli, avšak pouze za situace, kdy druhý podnikatel zneužije postavení silnější strany. To prokázáno nebylo. Irelevantní je obrana, že mu výkon trestu odnětí svobody brání ve splnění povinnosti svá tvrzení prokázat. Žalovaný je právně zastoupen a skutečnost, že se právní zástupce neúčastní jednání, což vylučuje poskytnout mu poučení, nemůže jít k tíží žalobce. Možnost ujednat si výši úrokové sazby spadá do smluvní volnosti stran, do které lze pro rozpor s dobrými mravy zasáhnout jen zcela výjimečně. Existenci mimořádných okolností žalovaný ani netvrdí.11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a násl. o. s. ř.), a shledal odvolání žalovaného nedůvodným. Odvolací soud jednal v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného a jeho právního zástupce, kteří se k jednání nedostavili (omluva neúčasti na jednání byla doručena až po skončení jednání).12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného d