14 Cmo 120/2025-2 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením v jím vedeném obchodním rejstříku v oddílu C, vložce číslo 386742, u společnosti , Jméno advokáta D, . (dále jen „společnost“), do ostatních skutečností zapsal: „Rozhodnutím Okresního soudu v Nikósii, Kyperská republika, ze dne 27. 12. 2022, sp. zn. 2792/22 (I-justice), ve spojení s rozhodnutím Okresního soudu v Nikósii, Kyperská republika, ze dne 31. 07. 2024, sp. zn. 2792/22 (I-justice), se nařizuje předběžné opatření, které ukládá společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, , se sídlem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , povinnost zdržet se zcizení a zatížení jakéhokoli movitého majetku, který má ve vlastnictví v , Anonymizováno, , Anonymizováno, nebo v zahraničí. Rozhodnutí Okresního soudu v Nikósii, Kyperská republika, jsou rozhodnutí podle čl. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), na území členských států Evropské unie jsou uznávána podle čl. 36 odst. 1 nařízení Brusel I bis, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení, a vykonatelnost rozhodnutí Okresního soudu v Nikósii, Kyperská republika, potvrzuje osvědčení vydané podle čl. 53 nařízení Brusel I bis“, se dnem zápisu změny dnem právní moci usnesení (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 11 odst. 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „z. v. r.“), tím, že navrhovatel, jenž je k podání návrhu aktivně legitimován, doložil k návrhu listiny prokazující k zápisu navržené skutečnosti. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 23, § 24 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a § 120 z. v. r.3. Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání, navrhujíc, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Odvolatelka má za to, že obsah návrhu je v rozporu s rozhodnutím kyperského soudu vztahující se k jedinému společníku společnosti. Nadto toto rozhodnutí obsahuje celou řadu výjimek (ze zákazů), které návrh navrhovatele nereflektuje. Dále namítá nejen „neuznatelnost“ a nevykonatelnost rozhodnutí kyperského soudu (svou argumentaci podrobně rozvádí), ale i absenci osvědčení dle článku 53 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I. bis).5. Navrhovatel s odvoláním nesouhlasil, rozhodnutí soudu prvního stupně považoval za správné.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řád, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 1 odst. 2, 3 z. ř. s.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k následujícím závěrům.7. Navrhovatel požaduje zapsat do obchodního rejstříku mezi „Ostatní skutečnosti“ výše uvedený údaj. Primární nastolenou otázkou je, zda je navrhovatel k podání takového návrhu osobou oprávněnou.8. Zákon o veřejných rejstřících ani jiný právní předpis nepředepisuje zápis navrhovatelem navržené skutečnosti do obchodního rejstříku, takže zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku by přicházel do úvahy nanejvýš v rámci fakultativních zápisů podle § 25 odst. 1 písm. j) z. v. r. za splnění tam uvedených podmínek. Oprávnění podat návrh na zápis skutečností podle § 25 odst. 1 písm. j) z. v. r. do veřejného rejstříku svědčí toliko zapsané osobě. Jde o oprávnění, nikoliv povinnost; nemá-li zapsaná osoba povinnost tyto skutečnosti zapsat, nemůže ani začít běžet složená lhůta uvedená v § 11 z. v. r. a v důsledku toho nemůže ani vzniknout oprávnění podat návrh dalším osobám podle § 11 odst. 3 z. v. r. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3873/2019, či ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2250/2020). Jiné osoby návrh na zápis podle § 25 odst. 1 písm. j) z. v. r. podat nemohou (z rozhodovací praxe srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024, sp. zn. 14 Cmo 76/2024, či ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 9 Cmo 120/2023, jež jsou veřejnosti dostupná v právním systému beck-online.cz). Legitimace navrhovatele k podání návrhu se nepodává ani z jiného právního předpisu.9. Výše uvedená zákonná ustanovení a z nich vyplývající závěry promítnuto do posuzované věci znamenají, že přiznal-li rejstříkový soud aktivní věcnou legitimaci navrhovateli coby třetí osobě ve vztahu k osobě zapsané v obchodním rejstříku, a to ohledně jeho návrhu na zápis fakultativně zapisované skutečnosti do veřejného rejstříku, zásadně pochybil. Zákon totiž nepřiznává aktivní věcnou legitimaci třetím osobám ve věci zápisu fakultativně zapisovaných skutečností (údajů) do veřejného rejstříku, a proto měl rejstříkový soud návrh , tituly před jménem, , jméno FO, coby třetí osoby odmítnout dle § 86 písm. a) z. v. r.10. Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že návrh odmítl.11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 23 z. ř. s. (ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 1 odst. 2 a 3 z. ř. s.), neboť rejstříkové řízení lze obecně zahájit i bez návrhu a odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly jejich přiznání některému z jeho účastníků.