14 Cmo 353/2024-26 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že byla zjištěna nesrovnalost v evidenci skutečných majitelů u evidující osoby , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále též jen „společnost“), spočívající v tom, že v evidenci skutečných majitelů jsou zapsány platné údaje, které neodpovídají skutečnému stavu, neboť v evidenci zapsaná výše podílu prvního přímého skutečného majitele, kterým je , jméno FO, (100 %), neodpovídá výši jeho podílu zapsané v obchodním rejstříku (60 %). Dále v evidenci není jako skutečná majitelka společnosti zapsána , jméno FO, , ačkoli dle zápisu v obchodním rejstříku vlastní podíl o velikosti 40 %. Jako den vzniku nesrovnalosti určil soud prvního stupně den 1. 12. 2021.2. Soud prvního stupně odůvodnil své usnesení s odkazem na § 2 písm. c) a l), § 4, § 9 odst. 1, § 20, § 44 a § 48 zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů (dále jen „ZESM“), tím, že existuje nesrovnalost, neboť následující platné údaje v evidenci skutečných majitelů neodpovídají skutečnému stavu, jak je zapsán v obchodním rejstříku:- Výše podílu přímého skutečného majitele (, jméno FO, ) ve společnosti [v evidenci skutečných majitelů je zapsána výše 100 %, v obchodním rejstříku ode dne 19. 1. 2021 (soud prvního stupně nesprávně uvádí „19. 1. 2024“ – poznámka odvolacího soudu) výše 60 %].- V evidenci skutečných majitelů není zapsána skutečná majitelka , jméno FO, , ačkoli dle zápisu v obchodním rejstříku ve společnosti vlastní podíl ve výši 40 %.3. Poté, co soud prvního stupně zjistil existenci popsané nesrovnalosti, vyzval dle § 43 ZESM svým usnesením ze dne 1. 8. 2024, č. j. C 265320/RD23/MSPH, Fj 290331/2024/MSPH, společnost, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy odstranila vytýkanou nesrovnalost tak, že podá návrh na změnu zápisu skutečného majitele do evidence skutečných majitelů, anebo nesrovnalost vyvrátí. Výzva byla společnosti doručena dne 5. 8. 2024, nesrovnalost však odstraněna nebyla. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 9. 9. 2024, č. j. 71 Cm 385/2024-2, zahájil řízení o nesrovnalosti, zapsal do evidence skutečných majitelů poznámku ve smyslu § 45 ZESM a společnost znovu marně vyzval k odstranění nesrovnalosti. Toto usnesení bylo společnosti doručeno dne 14. 9. 2024. Společnost přesto návrh na zápis do evidence skutečných majitelů nepodala a nesrovnalost nevyvrátila. Soudu prvního stupně bylo zároveň známo, že ke dni vydání napadeného usnesení nebylo řízení o změně zápisu skutečného majitele zahájeno. Nesrovnalost tedy odstraněna nebyla. Nesplnila-li společnost (vzniklá dne 3. 11. 2016) svou zákonnou povinnost zapsat skutečného majitele do evidence skutečných majitelů do 1. 12. 2021, přestože byla změna týkající se osoby skutečného majitele do obchodního rejstříku zapsána dne 19. 1. 2021, určil soud jako den vzniku nesrovnalosti 1. 12. 2021 (počítaný dle § 60 odst. 3 ZESM jako 6 měsíců následujících po dni nabytí účinnosti zákona o evidenci skutečných majitelů, která nastala dne 1. 6. 2021). O nákladech řízení soud prvního stupně nerozhodoval, neboť společnost je jediným účastníkem řízení.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc přerušení řízení dle § 46 ZESM do pravomocného skončení řízení o změně zápisu skutečných majitelů vedeného u Městského soudu v Praze „pod sp. zn. C 265320/RD32/MSPH, Fj 421785/2024/MSPH“, neboť společnost v reakci na napadené usnesení podala návrh na změnu zápisu skutečných majitelů, což má vést k odstranění nesrovnalosti. Dále navrhuje, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení o nesrovnalosti v evidenci skutečných majitelů zastavuje.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k následujícím závěrům.6. Podle § 44 ZESM(1) Soud, který je příslušný k zápisu, zahájí řízení o nesrovnalosti, je-li to vhodné k ochraně práv třetích osob, a to na základě oznámení nesrovnalosti podle § 42 nebo i z vlastního podnětu. Soud řízení o nesrovnalosti zahájí zpravidla až po marné výzvě podle § 43.(2) Řízení o nesrovnalosti se zahajuje usnesením o zahájení řízení o nesrovnalosti, které soud doručí účastníkům řízení do vlastních rukou.7. Podle § 58 ZESM není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na řízení o zápisu a řízení o nesrovnalosti ustanovení zákona upravujícího zvláštní řízení soudní.8. Podle § 16 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), odpadne-li důvod pro vedení řízení, soud řízení zastaví i bez návrhu.9. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje.10. Z výpisu z obchodního rejstříku odvolatelky se podává, že odvolatelka má dva společníky, kterými jsou , jméno FO, s 60% podílem a , jméno FO, se 40% podílem.11. Z výpisu platných údajů z evidence skutečných majitelů se podává, že dne 28. 11. 2024 byla do této evidence zapsána skutečnost, že odvolatelka má dva přímé skutečné majitele, kterými jsou , jméno FO, , jakožto vlastník 60% podílu v odvolatelce, a , jméno FO, , jakožto vlastník 40% podílu (na základním kapitálu, zisku, likvidačním zůstatku a jiných vlastních zdrojích) v odvolatelce. Dle zápisu v evidenci skutečných majitelů je , jméno FO, skutečným majitelem evidující osoby ode dne 3. 11. 2016, zatímco , jméno FO, ode dne 19. 1. 2021.12. Pro rozhodnutí soudu je dle § 167 odst. 2, § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., které se vztahuje i na odvolací řízení (§ 211 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.), rozhodující stav v době vyhlášení, resp. vydání rozhodnutí. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu jsou v evidenci skutečných majitelů u odvolatelky jako evidující osoby zapsáni dva skuteční majitelé (, jméno FO, s 60% podílem a , jméno FO, s 40% podílem, což odpovídá i zápisu v obchodním rejstříku). Tím odpadl důvod pro vedení řízení o nesrovnalosti podle § 44 odst. 1 a 2 ZESM.13. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že v průběhu řízení zahájeného bez návrhu usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2024, č. j. 71 Cm 385/2024-2, odpadl důvod pro rozhodnutí ve věci samé, a tím i důvod pro jeho vedení.14. Rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci již vzhledem k okolnostem shora uvedeným není třeba, odvolací soud je proto zrušil (analogicky podle § 222a odst. 1 o. s. ř.) a řízení zastavil dle § 16 z. ř. s. a § 211 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.).15. Vzhledem k tomu, že odvolatelka je jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.