19 Cmo 104/2025-36 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že byla zjištěna nesrovnalost v evidenci skutečných majitelů u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „evidující osoba“ nebo „společnost“), spočívající v tom, že v evidenci skutečných majitelů nejsou zapsány žádné údaje. Den vzniku nesrovnalosti byl určen jako den 27. září 2021.2. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že evidující osoba nemá ode dne 27. září 2021 zapsaného skutečného majitele v evidenci skutečných majitelů a ani přes opakované výzvy nesrovnalost neodstranila. Soud prvního stupně proto zahájil řízení o nesrovnalosti v evidenci skutečných majitelů, a jelikož evidující osoba stav nenapravila ani v prodloužené lhůtě na žádost evidující osoby, rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením o nesrovnalosti.3. Proti usnesení podala evidující osoba odvolání a navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil, řízení zastavil a vymazal poznámku o nesrovnalosti podle § 50 zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů (dále jen „ZESM“). Argumentuje, že dne 5. června 2025 byli skuteční majitelé zapsáni do evidence, a tedy již byla splněna její zákonná povinnost. Evidující osoba má za to, že odpadl důvod pro vedení řízení a mělo by být zastaveno.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a § 58 ZESM, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 44 odst. 1 ZESM soud, který je příslušný k zápisu, zahájí řízení o nesrovnalosti, je-li to vhodné k ochraně práv třetích osob, a to na základě oznámení nesrovnalosti podle § 42 nebo i z vlastního podnětu. Soud řízení o nesrovnalosti zahájí zpravidla až po marné výzvě podle § 43.6. Podle § 58 ZESM není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na řízení o zápisu a řízení o nesrovnalosti ustanovení zákona upravujícího zvláštní řízení soudní.7. Podle § 16 z. ř. s. odpadne-li důvod pro vedení řízení, soud řízení zastaví i bez návrhu.8. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 24. ledna 2025, č. j. C 344817/RD45/MSPH, Fj 31639/2025/MSPH, vyzval evidující osobu k odstranění nesrovnalosti v souladu s § 43 ZESM ve lhůtě 30 dnů. Usnesení bylo doručeno do datové schránky evidující osoby dne 27. ledna 2025. Na výzvu evidující osoba nijak nereagovala. Soud prvního stupně proto zahájil řízení o nesrovnalosti a znovu vyzval evidující osobu, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení odstranila nesrovnalost v evidenci skutečných majitelů. Společnost v reakci na výzvu požádala, aby jí byla prodloužena lhůta pro splnění povinnosti, a to do 16. května 2025, čemuž soud prvního stupně vyhověl. Jelikož společnost v nově určené lhůtě nesrovnalost neodstranila, rozhodl soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením o zjištění nesrovnalosti v evidenci skutečných majitelů spočívající v tom, že v ní nejsou zapsány žádné údaje.9. Z výpisu z obchodního rejstříku (§ 121 o. s. ř.) se podává, že společnost má jediného společníka se 100% podílem, a to společnost , právnická osoba, . Z částečného výpisu platných údajů z evidence skutečných majitelů (§ 121 o. s. ř.) se podává, že dne 5. června 2025 byli zapsáni tři nepřímí skuteční majitelé společnosti, a to , Jméno, , , Jméno, a , Jméno, .10. Pro rozhodnutí soudu je dle § 167 odst. 2, § 154 odst. 1, § 211 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s. rozhodující stav v době vyhlášení, resp. vydání rozhodnutí. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu má společnost v evidenci skutečných majitelů zapsané tři nepřímé skutečné majitele. Tím odpadl důvod pro vedení řízení o nesrovnalosti podle § 44 odst. 1 ZESM.11. Rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci již vzhledem k výše uvedeným okolnostem není třeba, odvolací soud jej zrušil a řízení zastavil dle § 16 z. ř. s. a § 211 o. s. ř. (ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., § 58 ZESM).12. Společnost je jediným účastníkem řízení, a proto z povahy věci nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.