2 Cmo 129/2025-83 — Vrchní soud v Praze

Žalobkyně se domáhala na žalovaném předložení vyúčtování jejích dluhů vůči žalovanému v souvislosti s převodem bytového jednotky do vlastnictví žalobkyně. V průběhu jednání dne 12. 6. 2024 na základě návrhu stran soud prvního stupně řízení přerušil za podmínek § 110 o. s. ř. z důvodu smírného vyřešení věci. Písemným podáním ze dne 30. 5. 2025 vzala žalobkyně žalobu v plném rozsahu zpět s odkazem na e-mailovou zprávu žalovaného ze dne 6. 11. 2024, ve které žalovaný sdělil žalobkyni, že ji přeposílá aktuální vyúčtování pronajaté nemovitosti k datu 30. 10. 2024.Soud prvního stupně proto postupoval dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a ve výroku I. řízení zastavil.Ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení a žalobkyni přiznal dle § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř. náhradu v rozsahu 4 úkonů právní služby po , částka, za převzetí zastoupení, za předžalobní výzvu, za podanou žalobu a za účast na jednání dne 12. 6. 2024, dále v rozsahu 4 paušálních částek po , částka, dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH, neboť žaloba byla podána důvodně a pro chování žalovaného byla vzata zpět. Ve výroku III. soud rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku ve výši , částka, .Písemným podáním ze dne 17. 6. 2024 doplněným dne 12. 7. 2025 a 17. 7. 2025 podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání proti výrokům II. a III. daného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný nezavinil zastavení řízení, neboť postupoval odpovědně, zákonně a odborně. Naopak žaloba byla podána předčasně a právní výdaje žalobkyně byly vyvolány jejím rozhodnutím. Navrhl, aby každá ze stran si nesla náklady ze svého. Pozdní předložení vyúčtování dluhů žalobkyně bylo způsobeno vedením účetnictví, které bylo nepřehledné a v nepořádku, což bylo zjištěno na počátku listopadu 2023, o čemž žalobkyně věděla a z tohoto důvodu mohla posečkat. Následně bylo zjištěno, že účetnictví je v „dezolátním stavu“ a v minulosti bylo dokonce předáno kriminální policii v souvislosti s šetřením činnosti předchozího vedení družstva. Žalovaný následně splnil svou povinnost, žaloba byla vzata zpět a bytová jednotka byla v roce 2025 převedena do osobního vlastnictví.Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřila.Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.V souladu s § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.Za situace, kdy vzala žalobkyně návrh proti žalovanému v plném rozsahu zpět, postupoval soud prvního stupně správně, pokud řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení poměrné části soudního poplatku (III.).S rozhodnutím o zastavení řízení je třeba rozhodnout i o náhradě nákladů řízení. V souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.Vzhledem k tomu, že žalobkyně osvědčila, že v průběhu řízení bylo jejímu návrhu zcela vyhověno s odkazem na e-mailovou zprávu ze dne 6. 11. 2024 i na samotné tvrzení žalovaného uvedené v jeho odvolání ze dne 17. 7. 2025, má se zato, že v době zahájení řízení byla žaloba důvodná a pro chování žalovaného (předložením potvrzení o výši dluhu žalobkyně), byla žaloba vzata proti žalovanému zpět. Skutečnost, že žalovaný nevedl řádně účetnictví a nebyl po delší dobu schopen vystavit příslušné potvrzení jde k tíži žalovaného bez ohledu na skutečnost, které personální vedení družstva způsobilo tento stav, neprovádělo pravidelnou kontrolu a nesjednalo včasnou nápravu. V daném případě má proto žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř. Nelze proto dospět k závěru, že žaloba byla vzata zpět zaviněním žalobkyně dle § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř.Odvolací soud na základě výše uvedeného neshledal odvolání žalovaného důvodným, a proto napadené usnesení ve výroku II. jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.Ohledně odvolání žalovaného proti výroku III., kterým soud rozhodl o vrácení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení žalobkyni, postupoval odvolací soud dle § 218 písm. b) o. s. ř. a odvolání odmítl, neboť bylo v této části podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn (rozhodnutí o vrácení soudního poplatku se výlučně týká žalobkyně).O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že na straně žalobkyně žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.