2 Cmo 140/2025-164 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalobce ze dne 21. 6. 2023 na separaci nákladů řízení za zálohu na důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví.2. V průběhu řízení se žalovaný bránil proto směnečné pohledávce žalobce i námitkou nepravosti podpisu na směnce. Žalobce navrhl k prokázání pravosti podpisu důkaz znaleckým posudkem. Z uvedeného důvodu byl vyzván k zaplacení zálohy na znalecký posudek ve výši , částka, , kterou také dne 24. 1. 2023 uhradil. Znalecký posudek vyzněl ve prospěch pravosti podpisu žalovaného na směnce.3. Z uvedeného důvodu žalobce podle § 147 o. s. ř. navrhl separaci nákladů řízení za složenou zálohu na znalecký posudek. Uvedl, že námitka nepravosti podpisu byla zcela účelová a žalovaný si musel být vědom finanční zátěže na straně žalobce spočívající v nezbytnosti zálohu na znalecký posudek zaplatit, a navíc se ze strany žalovaného jednalo o účelové prodlužování řízení.4. Soud hodnotil skutkové okolnosti uplatněné námitky a návrh na separaci nákladů v navrženém rozsahu neshledal důvodným. Žalovaný má právo takovou námitku podat a jen z důvodu, že znalecký posudek takovou námitku vyvrátil, nelze ukládat povinnost tento náklad žalovanému uhradit, když průběh řízení a rozsah dokazování, včetně možnosti zadání revizního znaleckého posudku nelze předjímat.5. Žalobce již ve vyjádření k námitkám si byl vědom rozložení důkazního břemene v námitkovém řízení, tedy že důkazní povinnost ohledně pravosti podpisu na směnce se přenáší na žalobce a mohl proto počítat s tím, že s touto námitkou jsou spojeny určité náklady, které budou zohledněny v případě úspěchu žalobce tak, že jejich náhrada bude uložena žalovanému.6. Pro úplnost soud dodal, že v případě, že by žaloba byla zamítnuta z jiného důvodu, než z důvodu nepravosti podpisu na směnce a jednalo by se tedy ohledně podpisu o námitku nedůvodnou, připadala by do úvahy separace nákladů v samotném konečném rozhodnutí o věci, kdy přes neúspěch žalobce ve věci, by k separaci těchto nákladů mohlo dojít a náhrada zálohy složená za tento důkaz by mohla být přiznána žalobci. V době rozhodování o návrhu žalobce na separaci nákladů, tento návrh soud hodnotil jako předčasný, a proto jej zamítl.7. Proti tomuto usnesení se žalobce odvolal. V odvolání opakoval okolnosti, které jej vedly k podání návrhu na separaci nákladů na zálohu na zpracování znaleckého posudku shodně jako v návrhu. Odkazuje na § 147 o. s. ř. a rekapituluje důvody, které vyústily k zamítnutí jeho návrhu. Odůvodnění soudu hodnotí jako nelogické a nedůvodné. Důkaz znaleckým posudkem je ve světle judikatury prakticky jediným relevantním důkazem ohledně pravosti podpisu, a proto presumování jakéhokoli jiného návrhu žalovaného, který by mohl zvrátit závěr znaleckého posudku není na místě, stejně jako odkaz na možný revizní znalecký posudek podle § 127 odst. 2 o. s. ř. Pokud jde o možný vývoj sporu žalobce uvádí, že vše, co žalovaný proti pohledávce žalobce má, je třeba uvést již v námitkách. V projednávané věci neuvedl žalovaný, žádný další argument, který by mohl zpochybnit závěry posudku. Žalobci tedy nebylo jasné, které další argumenty soud předpokládal. Pokud jde o povědomost žalobce s možnými náklady v souvislosti s důkazem znaleckým posudkem, žalobce uvedl, že si tohoto je vědom, ale to nic nemění na shora již řečeném a s ohledem na to, není zde jediný důvod, pro který by měl žalobce náklady na zálohu na znalecký posudek nést až do konce odvolacího řízení. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení v případě úspěchu v konečném rozhodnutí, je zde podle žalobce rozdíl, když lze předpokládal, že budou vymáhány exekučně, přičemž zálohu na znalecky posudek je třeba zaplatit na základě výzvy soudu. Důvody pro separaci nákladů v dané věci jsou dány a z uvedeného důvodu žalobce navrhl změnu napadeného usnesení.8. K odvolání žalobce se písemným podáním vyjádřil žalovaný. S obsahem odvolání se zásadně neztotožňuje. Předně není pravdou, že v podaných námitkách žalovaný prakticky ničeho netvrdil, když námitky obsahovaly rozsáhlou obranu proti směnečné pohledávce žalobce. Navíc žalovaný tvrdil, že mu předmětní směnka byla vrácena, a proto se domníval, že podpis na ní, není jeho pravým podpisem. Z uvedeného důvodu má zato, že by návrhu žalobce nemělo být vyhověno.9. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.10. Z obsahu spisu se podává, že žalobce podáním ze dne 21. 6. 2023 podal soudu návrh na separaci nákladů řízení ve věci znaleckého posudku. Žalobce byl podle výzvy soudu povinen uhradit , částka, jako zálohu na vypracování znaleckého posudku ve vztahu k námitce žalovaného ohledně podpisu na směnce, která je předmětem tohoto řízení. Znalecký posudek jednoznačně prokázal, že se jedná o pravý podpis žalovaného. Žalobce má zato, že z uvedeného důvodu jsou naplněny předpoklady pro rozhodnutí podle § 147 o. s. ř., když vzniklé náklady byly vynaloženy zbytečně. Jednalo se o snahu účelově prodloužit řízení.11. Podle § 147 odst. 1 o. s. ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobil svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.12. Při posouzení situace, která vede k rozhodnutí o separaci nákladů podle citovaného ustanovení, je třeba vycházet z toho, že takové náklady vznikly výlučně zaviněním nebo náhodou. Takové náklady nemohou být, s ohledem na důvod jejich vzniku, účelně vynaloženy, a tak o nich nelze rozhodnout ani podle § 142, popř. § 146 a § 148 o. s. ř. Při rozhodování o náhradě takových nákladů řízení je třeba je oddělit od nákladů ostatních a rozhodnout o nich právě v režimu § 147 o. s. ř. Totéž platí o nákladech řízení vzniklých náhodou. V obou případech je rozhodnutí o separaci nákladů namístě v případě, že jak zavinění, tak náhoda vedly ke vzniku nákladů, které byly vynaloženy zbytečně.13. Odvolací soud je zcela ve shodě se soudem prvního stupně, že o takové náklady řízení se v případě nezbytnosti zaplatit zálohu na znalecký posudek, nejedná. Je legitimním právem žalovaného se námitkou nepravosti podpisu bránit v podaných námitkách a je podle ustálené judikatury na žalobci, který ze směnečné listiny uplatňuje své právo na zaplacení, aby pravost podpisu na směnce prokázal. Náklady, které s tímto rozsahem prokazování vzniknou, nejsou v žádném případě náklady zbytečné a ani nevznikly náhodou. Soud prvního stupně správně uzavřel, že v případě úspěchu žalobce budou zohledněny v rozhodnutí o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V případě neúspěchu žalobce z jiných důvodů, by pak mohla připadat separace takových nákladů v konečném rozhodnutí.14. Z vyložených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.15. O náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci podle § 224 odst. 1 a § 151 o. s. ř.