2 Cmo 39/2025-1899 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem (původně vzájemným návrhem ze dne 20. 2. 2008 v řízení sp. zn. 36 Cm 252/2005) doručeným soudu dne 25. 2. 2008 se právní předchůdce žalobce (, Jméno žalobce B, .) domáhal na žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, s příslušenstvím z titulu tzv. lepšího práva. Předmětný návrh odůvodnil zejména tím, že movité věci (barvy, chemikálie, textilní suroviny, hotové a rozpracované výrobky), jež byly ve vlastnictví společnosti , Jméno žalobce B, ., zahrnul správce konkursní podstaty úpadce , právnická osoba, . do konkursní podstaty úpadce neoprávněně a následně byly zčásti spotřebovány a zpeněženy v rámci jejich prodeje třetím osobám. Vzhledem k tomu, že z výtěžku prodeje hradil správce konkursní podstaty finanční závazky svým věřitelům, a to i žalované za odebranou elektrickou energii a výtěžek zpeněžení se již v konkursní podstatě nenachází, uplatnil žalobce výše uvedený nárok na žalované představující dodanou (a správcem proplacenou) elektrickou energii v období po 12. 9. 2005.2. Žalovaná ve svých vyjádřeních navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobce neprokázal, jaký konkrétní majetek byl předmětem zpeněžení a jaký byl výtěžek z tohoto zpeněžení, přičemž nepředložil žádný důkaz o tom, že se jednalo o majetek ve vlastnictví společnosti , Jméno žalobce B, . Současně není zřejmé, zda plnění za odebranou elektřinu poskytnuté , právnická osoba, . žalované pocházelo z výtěžku zpeněžení. Dále uvedla, že vedle žalované musela být uspokojena ještě celá řada dalších věřitelů s tím, že dodávala elektrickou energii úpadci , právnická osoba, . v dobré víře. Žaloba z „lepšího práva“ se snaží narovnat nespravedlnost, avšak v daném případě způsobuje nespravedlnost jinou. V případě vyhovění návrhu by se jednalo o nepřiměřený zásah do práv třetí osoby, která dodávala elektrickou energii. V neposlední řadě uplatnila žalovaná námitku promlčení.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. žalobnímu návrhu zčásti vyhověl, a to v rozsahu , částka, s úrokem z prodlení dle příslušné specifikace, ve výroku II. ve zbývajícím rozsahu včetně úroků z prodlení žalobu zamítl. Ve výroku III. uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalované ve výši , částka, , ve výroku IV. uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení České republice ve prospěch účtu soudu prvního stupně ve výši , částka, a ve výroku V. uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení České republice ve prospěch účtu soudu prvního stupně ve výši , částka, . Soud prvního stupně měl za prokázané a mezi účastníky nebylo sporným, že v období od 12. 9. 2005 do 23. 4. 2007 dodávala žalovaná úpadci , právnická osoba, . elektrickou energii, za kterou obdržela platby (minimálně) v úhrnné výši , částka, . Pokud žalobce uplatnil vůči žalované svou pohledávku tzv. z „lepšího práva“, pak v takovém případě by musel prokázat, že mu svědčilo vlastnické právo k majetku, který konkursní správce úpadce , právnická osoba, . bez právního důvodu zahrnul do konkursní podstaty, tento majetek zpeněžil a z jeho výtěžku proplatil žalované náklady za dodávku elektrické energie. Námitku promlčení shledal za nedůvodnou, když nárok žalobce se nepromlčuje ve dvouleté promlčecí lhůtě, nýbrž ve čtyřleté dle § 397 obch. zák. Nárok žalobce uplatněný z tzv. „lepšího práva“ opřel o rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 394/2022 a sp. zn. 29 Cdo 239/2016. V rámci dokazování bylo z rozvahy úpadce , právnická osoba, . zjištěno, že na konci srpna 2005 byly vykázány zásoby ve výši , částka, a na konci září 2005 zásoby ve výši , částka, , aniž by úpadce v tomto období tyto zásoby nakoupil nebo vyrobil. Jediným subjektem, který provozoval v období od 1. 6. 2005 do 12. 9. 2005 podnikatelskou činnost v areálu úpadce , právnická osoba, . byla společnost , Jméno žalobce B, ., což vyplynulo ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Z tohoto posudku bylo dále zjištěno, že nákupem, mzdovou prací i vlastním zpracováním tato společnost nabyla chemikálie, barviva, příze, látky, rozpracovanou výrobu v objemu , částka, bez DPH. Ostatní zásoby pojaté do soupisu konkursní podstaty, mimo těch, které byly ve vlastnictví úpadce , právnická osoba, . k 31. 5. 2005, byly v účetnictví oceněny částkou , částka, . Z Dohody o narovnání ze dne 19. 12. 2007 bylo zjištěno, že správce konkursní podstaty úpadce , právnická osoba, . k datu 12. 9. 2005 zahrnul do soupisu barvy, chemikálie, které nakoupila společnost , Jméno žalobce B, . s tím, že tyto zásoby se nemohly nikdy stát součástí podniku , právnická osoba, . Soud prvního stupně měl za prokázané, že správce konkursní podstaty úpadce , právnická osoba, . v období po 12. 9. 2005 sepsal do podstaty majetek (zásoby) v účetní hodnotě přesahující , částka, . Soud prvního stupně vycházel dále ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který také určil celkovou realizovanou cenu zásob prodaných konkursním správcem ve výši , částka, . Vzhledem k tomu, že konkursní správce zpeněžil majetek v úhrnné výši , částka, , tj. i jiný majetek zahrnutý do konkursní podstaty, pak za použití § 136 o. s. ř. stanovil poměr zpeněžení majetku žalobce k celkovému majetku zahrnutého do konkursní podstaty a stanovil, že část zpeněžení tohoto majetku, kterým hradil dodanou elektrickou energii, představuje částku , částka, a v tomto rozsahu včetně příslušenství nároku žalobce vyhověl.4. Žalovaná podala proti výroku I. a V. tohoto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnila písemným podáním ze dne 10. 2. 2025, ve kterém zejména uvedla, že v řízení nebylo prokázáno, že společnost , Jméno žalobce B, . mohla být vlastníkem veškerých zásob, které se nacházely v podniku úpadce , právnická osoba, . Z úkonů a vyjádření ostatních členů uskupení (např. společnosti , právnická osoba, .) nevyplynulo, jaké konkrétní zásoby zboží, případně výrobků náleží tomu kterému subjektu. Současně nebylo prokázáno, z jakého konkrétního majetku ve vlastnictví společnosti , Jméno žalobce B, . byla žalovaná uspokojena, z tohoto důvodu nelze použít poměrový ukazatel ke stanovení výše plnění žalované. Dále uvedla, že v řízení sp. zn. 42 Cm 99/2005 u Krajského soudu v , adresa, se soud nezabýval oprávněností celé uplatněné pohledávky žalobce, nýbrž pouze do výše přiznaného nároku ve výši , částka, . Rovněž poukázala na úlohu společnosti , právnická osoba, . v areálu , právnická osoba, .5. Žalobce podal proti výroku II., III. a IV. tohoto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil písemným podáním ze dne 3. 2. 2025, ve kterém zejména uvedl, že nesouhlasí s vyhodnocením hodnoty zásob společnosti , Jméno žalobce B, . dle poměrového ukazatele, když soud prvního stupně vycházel pouze z výtěžku prodeje výrobků ve výši , částka, dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a nezohlednil tržby úpadce , právnická osoba, ., které obdržel za prodej výrobků, k jejichž pořízení použil materiál včetně barviv a chemikálií společnosti , Jméno žalobce B, . Za tyto výrobky (z barviv a chemikálií s kódy 26,27) a služby obdržel úhrady v celkové výši , částka, + , částka, (přefakturace voda, elektřina, teplo) + , částka, (mzdová práce), tj. celkem , částka, . Z tohoto důvodu požádal o přiznání veškerého plnění s odkazem na žalobní návrh. Vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2268/2018 se společnost , Jméno žalobce B, . podílela na těchto výrobcích podílem 74,9224 %, což představuje , částka, . Celkem je třeba vycházet ze základu , částka, (, částka, + , částka, ). S použitím soudem stanoveného poměrového ukazatele by pak nárok žalobce činil , částka, .6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalované nejsou důvodná.7. Podstatou předmětného návrhu je posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení a to z tzv. „lepšího práva“, kdy se lze žalobou dle § 19 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb. domáhat proti správci konkursní podstaty vyloučení náhradního peněžitého plnění získaného správcem konkursní podstaty za zpeněžený majetek z konkursní podstaty. Byl-li výtěžek zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty vyplacen úpadcovým věřitelům, může se ten, kdo tvrdí, že výtěžek zpeněžení byl vyplacen neprávem, neboť podle hmotného práva měl ke zpeněženému majetku „lepší právo“ než úpadce, domáhat vydání bezdůvodného obohacení žalobou směřující proti osobám, mezi které byl rozdělen, účinnému uplatnění takového nároku není na překážku ani případný negativní výsledek sporu o vyloučení majetku, jehož následným zpeněžením byl výtěžek získán, z konkursní podstaty (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 29 Odo 394/2002).8. Mezi účastníky není sporným, že rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 23. 10. 2019, č. j. 42 Cm 99/2005-2968 byl , tituly před jménem, , jméno FO, z titulu správce konkursní podstaty úpadce , právnická osoba, . povinen žalobci zaplatit , částka, s tím, že z podstatné části byla žaloba na vyloučení zásob, barviv a chemikáli