4 Cmo 222/2025-36 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž se navrhovatel domáhal uložení povinnosti odpůrkyni nenakládat blíže popsaným způsobem s nemovitostmi v rozhodnutí specifikovanými (I. výrok), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok), rozhodl o povinnosti navrhovatelky zaplatit soudní poplatek za podaný návrh na nařízení předběžného opatření (III. výrok) a o vrácení složené jistoty 50 000 Kč (IV. výrok).2. Své rozhodnutí odůvodnil, stručně řečeno, tím, že aktuální návrh je již třetím návrhem na vydání předběžného opatření, který navrhovatelka podala. Jeho věcnému posouzení brání překážka věci rozhodnuté, totiž pravomocné rozhodnutí o prvním z nich, který byl zamítnut usnesením ze dne 29. 8. 2025, č. j. 2 Nc 1298/2025-16. (Druhý návrh byl odmítnut jen proto, že navrhovatelka nesložila jistotu.)3. Soud prvního stupně podrobně citoval z judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu, v níž soudy vyslovily názor, že překážka věci zahájené platí i pro řízení o vydání předběžného opatření. Citoval též z judikatury, na jejímž základě lze dovodit, zda rozhodnutí v konkrétní věci tvoří pro jinou věc překážku věci rozhodnuté. Na základě jím uvedené judikatury dovodil, že se navrhovatelka domáhá vůči téže odpůrkyni téhož rozhodnutí na základě stejného skutkového stavu. Tvrdí totiž, že má za zúčastněnou osobou pohledávku, kterou dosud marně exekučně vymáhá. Odpůrkyně při výkonu funkce jednatelky zúčastněné osoby nejednala s péčí řádného hospodáře, tudíž navrhovatelce ručí za předmětnou pohledávku. Navrhovatelka žádá postihnout totožný nemovitý majetek odpůrkyně (v návrhu blíže specifikovanou bytovou jednotku), který je předmětem probíhajícího vkladového řízení. Svá tvrzení sice navrhovatelka nyní (oproti svému prvnímu návrhu) doplnila, uvedla tedy, v čem konkrétně vidí porušení péče řádného hospodáře ze strany odpůrkyně a jaká měla tímto jednáním vzniknout společnosti škoda, i tak však jde o stejný nárok odvozený ze stejného skutkového stavu.4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario, s tím, že ostatním účastníkům, kteří byli v řízení úspěšní, žádné náklady řízení nevznikly. Povinnost zaplatit soudní poplatek v souvislosti s rozhodnutím o návrhu odůvodnil ustanovením § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. O vrácení složené jistoty rozhodl s odkazem na § 75b odst. 4 o. s. ř.5. Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala. Navrhuje usnesení soudu prvního stupně zrušit a vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Připomíná, že má pravomocně přiznanou pohledávku 739 376 EUR proti zúčastněné osobě, kterou se přes řádně prováděnou exekuci nepodařilo vymoci; exekutor nezjistil žádný jiný relevantní majetek. Odpůrkyně je bývalou jednatelkou a bývalou jedinou společnicí zúčastněné osoby, při výkonu funkce jednala v příkrém rozporu s péčí řádného hospodáře. Bezprostředně poté, co ji navrhovatelka vyzvala, aby zúčastněné osobě nahradila způsobenou škodu, nebo aby jí z titulu ručení uhradila její pohledávku, byl v katastru nemovitostí zahájen převod bytové jednotky na třetí subjekt. Jiný postižitelný majetek odpůrkyně nemá.6. První návrh na nařízení předběžného opatření, který z tohoto důvodu podala, byl usnesením ze dne 29. 8. 2025, č. j. 2 Nc 1298/2025-16, zamítnut s odůvodněním, že navrhovatelka dostatečně netvrdila rozhodné skutečnosti související s jednáním odpůrkyně v rozporu s péčí řádného hospodáře (nevysvětlila, o jaké jednání šlo), ani ke konkrétní škodě, kterou tím měla zúčastněné osobě způsobit, a že neosvědčila dostatečně, že společnost převedla na „bílého koně“ v úmyslu zbavit se své zodpovědnosti. Druhý návrh byl usnesením ze dne 3. 9. 2025, č. j. 2 Nc 1300/2025-16, odmítnut proto, že navrhovatelka nesložila jistotu. Soud prvního stupně takto rozhodl přesto, že navrhovatelka žádala, aby jí jistotu složenou spolu s prvním návrhem nevracel a použil ji právě pro druhý návrh. Do žádného z uvedených rozhodnutí navrhovatelka nepodala odvolání, jeho podání se vzdala. Předpokládala totiž, že bude rychlejší a účelnější podat nový návrh a lépe ho odůvodnit v souladu s požadavky soudu prvního stupně obsaženými v jeho prvním shora zmíněném rozhodnutí, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že tvrdit nové skutečnosti v řízení o odvolání proti rozhodnutí o vydání předběžného opatření nelze.7. S přihlédnutím k předchozímu shora popsanému postupu soudu prvního stupně považuje navrhovatelka nyní napadené rozhodnutí za formalistické, rigidní a příkré. Odkazuje na ustanovení § 75b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 296/2017 Sb., které přímo počítá s tím, že lze podávat návrhy na vydání předběžného opatření opakovaně „z obdobných důvodů“ ve věci týchž účastníků, a dává soudu možnost rozhodnout o zvýšení jistoty v případě, že by takový návrh považoval za excesivní nebo šikanózní. Má zato, že soud prvního stupně postupoval contra legem, jestliže řízení o navrhovatelčině posledním návrhu zastavil. Zdůrazňuje však především, že ve svém aktuálním návrhu, v souladu s výhradami soudu prvního stupně obsaženými v jeho prvním rozhodnutí, dotvrdila nové skutečnosti, jimiž se snažila osvědčit svůj nárok, a předložil k nim důkazy. Nemohla-li navrhovatelka s úspěchem těmito novými skutečnostmi argumentovat v odvolání, nezbylo jí nic jiného než podat nový návrh, v němž je doplnila. Výklad soudu prvního stupně, že by za popsané situace podání takového návrhu bránila překážka věci zahájené, považuje za „dekadentní výklad práva“ učiněný v rozporu s právem na soudní ochranu zajištěnou článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.8. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že navrhovatelčino odvolání je důvodné.9. Podle obsahu spisu byl návrh na vydání předběžného opatření odůvodněn mimo jiné tak, že odpůrkyně porušila péči řádného hospodáře tím, že využívala zúčastněnou osobu pro vlastní prospěch, přebírala za ni jako její tehdejší jediná jednatelka (a 100% společník) závazky (včetně závazku ze smlouvy, z níž vnikla pohledávka ve výši 739 376 EUR, za niž odpůrkyně podle navrhovatelky ručí) a uznávala je přesto, že jí muselo být zřejmé, že je zúčastněná osoba nebude schopna plnit. V příčinné souvislosti s tím vznikla zúčastněné osobě škoda odpovídající výši dluhů, jimiž ji žalovaná zatížila, sestávajících se z jistiny dluhu ve výši 739 376,63 EUR, penále ve výši 106 472,34 EUR, 3% ročního úroku ve výši 10 213,17 EUR a nákladů rozhodčího řízení ve výši 14 619,42 EUR. Namísto racionálního řešení dluhů (včetně podání dlužnického insolvenčního návrhu) odpůrkyně poté, co byl její manžel a předchozí druhý společník a jednatel vzat do vazby (v souvislosti s trestním stíháním pro trestný čin podvodu – přijetím půjčky ve výši 2 mil. EUR pro zúčastněnou osobu, kterou nebyl schopen ani ochoten splnit), v rozporu se svou povinností loajality předala zadluženou společnost (svou funkci a posléze i svůj 100% obchodní podíl) profesionálnímu „bílému koni“ , Anonymizováno, , Anonymizováno, v úmyslu zbavit se svých povinností a své odpovědnosti a založila jiné společnosti, jejichž prostřednictvím podniká v téže oblasti.10. Obsahem spisu není návrh na vydání předběžného opatření v pořadí první, který byl zamítnut usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2025, č. j. 2 Nc 1298/2025-16. Spis však obsahuje právě uvedené usnesení, z něhož se podává, že první návrh na vydání předběžného opatření byl zamítnut proto, že navrhovatelka vůbec netvrdila, jakou škodu a jakým konkrétním jednáním odpůrkyně způsobila zúčastněné osobě a neosvědčila tak jeden z předpokladů pro vznik zákonného ručení za dluhy právnické osoby.11. Odvolací soud tedy vzhledem k obsahu uvedeného usnesení vychází z toho, že navrhovatelka ve svém prvním návrhu na vydání předběžného opatření neuvedla vůbec žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit existenci a výši škody vzniklé zúčastněné osobě, a nepopsala ani žádné konkrétní jednání, které by bylo příčinou vzniku této škody. Netvrdila tedy vůbec žádné skutečnosti o škodě, důvodech jejího vzniku a odpovědnosti odpůrkyně za ni jako jednoho z předpokladů vzniku zákonného ručení podle § 159 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.12. Se soudem prvního stupně se lze v obecné rovině ztotožnit potud, že ustanovení občanského soudního řádu o překážce věci rozhodnuté se použijí i v řízení o vydání předběžného opatření. Nelze však přijmout jeho závěr, že překážku věci rozhodnuté tvoří v daném případě jeho rozhodnutí ze dne 29. 8. 2025, č. j. 2 Nc 1