5 Cmo 134/2024-143 — Vrchní soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně v bodě I. výroku ponechal v platnosti jím vydaný směnečný platební rozkaz č. j. 55 Cm 195/2023-12 ze dne 23. 11. 2023 a v bodě II. výroku uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení žalobci ve výši 52 466 Kč.2. Podle odůvodnění rozsudku soud směnečným platebním rozkazem vyhověl žalobě, jíž se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení směnečné pohledávky ve výši 556 170 Kč s 6% úrokem z této částky od 17. 10. 2023 do zaplacení ze směnky vlastní, vystavené žalovaným dne 11. 1. 2022 na řad žalobce, na směnečný peníz 556 170 Kč, splatné dne 16. 10. 2023 v , adresa, .3. Ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný uvedl, že předmětná směnka byla vystavena jako zajišťovací směnka ke smlouvě o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , Anonymizováno, uzavřené se žalobcem dne 11. 1. 2022, dle které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Ten se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 19 348 Kč, zahrnujících vždy splátku jistiny i úroků, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje 17. 2. 2022, s koncem splácení 17. 1. 2025. Směnka byla vystavena jako blankosměnka a podmínky jejího vyplnění byly upraveny v bodu 4 oddílu II. smlouvy. Řádně zaplatil prvních 6 splátek. Roční výše sjednaných úroků činí 85 % a přesahuje úrokovou míru. Běžná výše úroků z úvěrů poskytovaných bankami v době sjednání smlouvy činila 10 % a sjednaný úrok je tedy 8,5krát větší. Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 236/2005. Na jistině uhradil 11 818,53 Kč. Za akceptovatelnou výši úroků považoval trojnásobek obvyklé výše úroků poskytovaných bankami, tedy částku 32 421,43 Kč. Částka 71 848,04 Kč akceptovatelnou výši úroků přesahuje, proto tuto částku a již zaplacenou část jistiny odečetl od půjčené částky 250 000 Kč a rozdíl ve výši 166 333,43 Kč spolu s 30% úrokem za období od poslední splátky 17. 7. 2022 do zaplacení 18. 8. 2022 ve výši 4 019,72 Kč, tedy celkem 170 353,15 Kč žalobci uhradil a o předčasném splacení úvěru ve smyslu čl. 5. 7 smlouvy zaslal žalobci písemné oznámení. Zaplacením částky 170 353,15 Kč jeho závazek ze smlouvy zanikl, směnka tedy byla žalobcem vyplněna nedůvodně. Žalobce však neuznal předčasné splacení úvěru žalovaným a 20. 10. 2023 oznámil žalovanému vyplnění blankosměnky. Smluvní ujednání o úrocích je absolutně neplatné podle § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy. Smlouvu žalovaný uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním, připravil a předložil mu ji žalobce, žalovaný neměl možnost, jakkoliv ovlivnit její obsah. Na žalovaného je nutno pohlížet jako na slabší stranu dle § 433 odst. 2 o. z.4. Na základě provedeného dokazování (prvopisem směnky, předžalobní výzvou, smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 11. 1. 2022, oznámením o provedení příkazu k úhradě částky 170 354 Kč z účtu žalovaného na účet žalobce, oznámením žalovaného ze dne 29. 6. 2022 o předčasném splacení úvěru a odpovědí žalobce ze dne 8. 7. 2022) a shodných tvrzení účastníků měl soud za prokázáno, že spornou směnku žalovaný vystavil dne 11. 1. 2022 a zavázal se na řad společnosti , právnická osoba, . dne 16. 10. 2023 uhradit směnečný peníz 556 170 Kč. Směnka je opatřena doložkou bez protestu a je splatná v , adresa, . Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla dne 11. 1. 2022 uzavřena smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému zápůjčku ve výši 250 000 Kč. Dle ujednání v bodu 4 oddílu II této smlouvy byla směnka vystavena jako blankosměnka sloužící k zajištění závazků žalovaného ze smlouvy. Součástí předmětného smluvního ujednání byla vyplňovací dohoda k blankosměnce. Možnost a podmínky předčasného splacení úvěru upravovala smlouva v čl. 5.7. Podle tohoto smluvního ujednání byl vydlužitel povinen oznámit zapůjčiteli záměr předčasně splatit zápůjčku s dostatečným předstihem, a to po uplynutí splatnosti v pořadí 6. splátky s tím, že při předčasném splacení celé zápůjčky má zapůjčitel právo na snížení úroku za poskytnutí zápůjčky, kdy výše tohoto snížení bude odpovídat výši úroku za poskytnutí zápůjčky, které tvoří součást předčasně uhrazených splátek. Dále bylo ujednáno, že zapůjčitel na základě oznámení sdělí dlužníku výši částky, kterou je nutno uhradit, aby danou platbu bylo možné považovat za předčasné splacení zápůjčky. V případě, že vydlužitel zapůjčiteli neuhradí částku potřebnou pro předčasné splacení zápůjčky dle vyčíslení, nebude jakákoliv platba uhrazená zapůjčiteli na určitou splátku před sjednanou lhůtou splatnosti považována za předčasné splacení zápůjčky a bude s ní naloženo dle článku 5. 3 smlouvy. Žalovaný jako vydlužitel je ve smlouvě označen jménem, příjmením, údajem IČO a místem podnikání. Sjednaná výše zápůjčky činila dle smlouvy 250 000 Kč, sjednaná výše celkových úroků 446 528 Kč. Celkovou částku 696 528 Kč se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných celkem 36měsíčních splátkách ve výši 19 348 Kč. Dopisem z 20. 10. 2023 informoval žalobce žalovaného o vyplnění blankosměnky na částku 556 170 Kč a současně jej vyzval k její úhradě. Další dokazování, a to výslechem daňového poradce , tituly před jménem, , Anonymizováno, a předložením účetnictvím žalovaného soud neprováděl jako nadbytečné. Důkaz čestným prohlášením , tituly před jménem, , Anonymizováno, ze dne 19. 7. 2024 neprovedl z důvodu označení tohoto důkazu po lhůtě stanovené soudem do 10. 5. 2024.5. Námitky žalovaného vyhodnotil soud jako nedůvodné.6. Při hodnocení námitky neplatnosti smlouvy v části smluvního ujednání o úrocích vyšel soud ze závěrů přijatých ustálenou soudní judikaturou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 23 ICdo 56/2019), podle níž je sjednání výše úrokové sazby projevem smluvní volnosti stran a ujednání o úrocích je na rozdíl od sankčního úroku z prodlení ujednáním o úplatě za hlavní plnění. K sjednání výše úrokové sazby přistupuje dlužník s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran by musel být odůvodněn mimořádnými okolnostmi daného případu. Žalovaný však v podaných námitkách ani netvrdil jakékoliv mimořádné okolnosti, pro které by soud měl takto do autonomie vůle stran ohledně sjednaného úroku a dovodit rozpor ujednání o úrocích s dobrými mravy. Tvrzení žalovaného srovnávající sjednanou výši úroku ve smlouvě a obvyklých úroků požadovaných bankami v době sjednání smlouvy v tomto případě neobstojí.7. Stejně tak neobstojí tvrzení žalovaného, že jeho závazky ze smlouvy zanikly zaplacením částky 170 353,15 Kč, protože žalovaný v rozporu s čl. 5.7. smlouvy ve stanovené lhůtě neuhradil částku vyčíslenou žalobcem k doplacení zápůjčky. Zaplacením uvedené částky k předčasnému splacení zápůjčky ve smyslu smlouvy s účinky zániku závazku žalovaného z této smlouvy nedošlo. Nedůvodná je proto také námitka neoprávněného vyplnění blankosměnky.8. Námitkové tvrzení o spotřebitelském charakteru smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce žalovaný neprokázal, ač byl soudem poučen dle § 118a odst. 3. o. s. ř. V uzavřené smlouvě byl žalovaný označen jako osoba podnikající, bytem, místem podnikání a identifikačním číslem. Skutečnost, že finanční prostředky z podnikatelské zápůjčky byly poukázány na jeho bankovní účet vedený u , právnická osoba, . č., č. účtu, , který nebyl určen pro platby a vklady související s podnikatelskou činností, je pro posouzení charakteru smlouvy o zápůjčce zcela irelevantní, stejně jako skutečnost, že poukázaná částka byla z účtu žalovaného odeslána na jiné bankovní účty. Z obsahu úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 16. 2. 2022 Policie ČR, Krajské ředitelství Policie Jihomoravského kraje, Územní odbor Hodonín, Obvodní oddělení Strážnice, nadto vyplývá, že žalovaný vypověděl, že na účet vedený u České spořitelny, a. s. opakovaně byly poukazovány platby z jeho podnikání jako OSVČ. Námitku spotřebitelského charakteru smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce soud vyhodnotil proto jako nedůvodnou.9. Ohledně námitky postavení žalovaného jako slabší strany, založené na tvrzení o nepoměrně rozdílném hospodářském postavení účastníků s ohledem na diametrálně odlišný předmět podnikání, výši základního kapitálu a postavení na trhu, soud v intencích závěrů k otázce aplikace § 433 o. z., vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 ICdo 56/2019, konstatoval, že nepostačuje pouze prokázat silnější hospodářské postavení žalobce nebo jeho kvalitu odborníka, ale je třeba prokázat, že žalobce své silnější hospodářské postavení nebo kvalitu odborníka zneužil. Žalovaný v podaných námitkách ani netvrdil, natož aby prokazoval konkrétní skutečnosti, z nichž by takové zneužití postavení silnější strany žalobcem bylo možno dovodit. Tuto námitku vyhodnotil jako nedůvodnou.10. Pokud se žalovaný dovolával zneužití postavení žalobce jako odborníka v souvislosti s doplněním tvrzení ve svém podání ze dne 9. 5. 2024, v němž uvedl, že smlouva byla uzavřena adhezním