5 Cmo 135/2024-232 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o osvobození žalovaných 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) od soudních poplatků za odvolací řízení (výrok I.) a řízení o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2023, č. j. 47 Cm 37/2022-122 (výrok II.). Rozhodl dále o nákladech odvolacího řízení tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení (výrok III.). V odůvodnění usnesení popsal průběh řízení poté, kdy žalovaní napadli včasnými odvoláními rozsudek výše uvedený. Konstatoval, že žalovaní, kteří byli vyzváni k zaplacení soudních poplatků za odvolací řízení, opakovaně žádali o osvobození od soudních poplatků i v případě, kdy nedošlo ke změně jejich majetkové situace, a těmito opakovanými žádostmi protahovali soudní řízení. Řízení o osvobození žalovaných od soudních poplatků bylo proto zastaveno postupem podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř., neboť již několikrát bylo o jejich žádostech o osvobození pro odvolací řízení rozhodnuto a nelze tak o nich rozhodovat znovu, když změnu majetkových poměrů žalovaní neprokázali. Vzhledem k tomu, že ve lhůtě pro zaplacení soudních poplatků nebyly poplatky žalovanými zaplaceny, postupoval soud prvního stupně podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“) a odvolací řízení zastavil. Výrok o nákladech odvolacího řízení odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalovaní procesně zavinili zastavení odvolacího řízení, avšak žalobci v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.2. Žalovaní podali proti usnesení včasná odvolání, ve kterých obsáhle zrekapitulovali průběh řízení poté, kdy podali odvolání proti rozsudku ve věci vydanému. Soudu prvního stupně vytkli (stejně jako v předchozích odvoláních proti již vydaným rozhodnutím o jejich žádostech o osvobození), že jim v plné míře neumožnil změnu osobních i majetkových poměrů řádně tvrdit a prokázat. Překážka věci pravomocně rozsouzené tak dána není a o jejich žádostech o osvobození od soudního poplatku je třeba znovu rozhodnout. Pokud soud prvního stupně výrokem II. zastavil odvolací řízení, pak není vůbec patrné, jaké odvolací řízení se vlastně zastavuje. Soud prvního stupně se nadto v rámci odůvodnění výroku II. napadeného usnesení nevypořádal s otázkou probíhajícího a pravomocně neskončeného řízení o žádostech žalovaných ze dne 20. 9. 2024 o přiznání osvobození od poplatků za jimi podaná odvolání proti rozsudku ve věci vydanému. Z těchto důvodů žalovaní navrhli zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalobce ve vyjádření k odvoláním žalovaných navrhl jejich zamítnutí. Odvolání označil za čistě obstrukční krok, jehož cílem je zdržet a zkomplikovat průběh řízení, které probíhá od podání směnečné žaloby v roce 2021. Žalovaní nepředložili žádné důkazy k prokázání svých tvrzení nejen v rámci samotného řízení ve věci, ale zejména také, pokud jde o jejich údajné osvobození od povinnosti uhradit soudní poplatek. Žalovaní nesplnili ani povinnost požádat o osvobození požadovaným formulářem. Podle žalobce jsou odvolání žalovaných neurčitá a nesrozumitelná.4. Podle § 2 odst. 5 ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1 písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle § 9 odst. 1 ZSOP, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaných odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Vyšel přitom z toho, co bylo osvědčeno již před soudem prvního stupně, to znamená z dokladů jemu předložených s první žádostí žalovaných ze dne 30. 10. 2023 o jejich osvobození od placení soudních poplatků za podaná odvolání. Jak z obsahu spisu vyplývá, tyto žádosti byly pravomocně zamítnuty usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 1. 2024, č. j. 47 Cm 37/2022160 (pokud jde o žalovanou 1.), které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 8. 3. 2024, č. j. 5 Cmo 21/2024-174, a dále usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 1. 2024, č. j. 47 Cm 37/2022-162 (pokud jde o žalovaného 2.), které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 8. 3. 2024, č. j. 5 Cmo 22/2024-177. Nic jiného nebylo žalovanými tvrzeno, natož pak doloženo ani v opakovaných žádostech o jejich osvobození od soudních poplatků ze dne 12. 6. 2024, ve kterých se žalovaní omezili (obdobně jako v předchozích dvou žádostech z 30. 10. 2023 a 10. 4. 2024) na konstatování, že jejich ekonomická situace jim neumožňuje soudní poplatky za podaná odvolání zaplatit.6. Pokud jde o poslední žádosti žalovaných o jejich osvobození od poplatkové povinnosti ze dne 20. 9. 2024, situace zůstala nezměněna, neboť ani v těchto žalovaní ničeho konkrétního ke svým aktuálním poměrům netvrdili, když pouze uvedli, že na jejich straně došlo k podstatné změně osobních i majetkových poměrů, a soudu prvního stupně vytkli, že jim neumožnil odstranit nedostatek, který byl důvodem předchozích nepřiznání osvobození. Jak již odvolací soud konstatoval v usneseních ze dne 7. 8. 2024, č. j. 5 Cmo 78/2024-203, a č. j. 5 Cmo 78/2024-205, také pravomocná rozhodnutí o návrzích na osvobození od soudních poplatků podléhají zákazu zakotvenému v ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř., tedy zákazu znovu projednávat návrhy a rozhodovat o nich, jestliže již jednou bylo o nich pravomocně rozhodnuto. I v nyní posuzované věci se přitom jedná o neodstranitelnou překážku řízení, neboť z ničeho nelze dovodit, že by se poměry žalovaných změnily tak, aby o nich mohlo být nově rozhodováno. Ani v rámci odvolacího řízení přitom žalovaní nic nového ke svým majetkovým poměrům netvrdili a nedoložili, v důsledku čehož nelze dospět k závěru, že tyto doznaly změn a že by z toho důvodu odpadla překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Pokud soud prvního stupně řízení o žádostech žalovaných ze dne 20. 9. 2024 zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř., nelze mu vytknout žádné pochybení, neboť o těchto žádostech nelze z důvodů, jak výše byly vyloženy, nově rozhodovat.7. V poměrech projednávané věci se jeví vhodným dodat, že Ústavní soud uznal za ústavně konformní postup obecných soudů, kdy ty pouze prejudiciálně posoudily, zda opětovný návrh obsahuje projednatelné novoty anebo nikoli, a pokud v případě, kdy se jednalo o návrh totožný, se s ním vyrovnaly pouze v odůvodnění usnesení, jímž řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo zastaveno. Takový postup je namístě v řízeních, v nichž účastník neustálým opakováním totožných návrhů, u kterých je zřejmé, že o nich nemůže být věcně rozhodnuto a v úvahu přichází pouze zastavení řízení o nich, významně zdržuje průběh řízení. V dané věci by tak bylo možno přistoupit k zastavení odvolacích řízení pro nezaplacení soudních poplatků žalovanými bez toho, že by řízení o jejich posledních žádostech o osvobození ze dne 20. 9. 2024 byla zastavena pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, když s ohledem na dosavadní průběh řízení postačovalo se s touto otázkou vypořádat v odůvodnění usnesení. Z tohoto pohledu pak nemůže obstát výtka žalovaných, že soud prvního stupně zastavil odvolací řízení, aniž by se vypořádal s tím, že dosud není pravomocně skončeno řízení o žádostech žalovaných ze dne 20. 9. 2024.8. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupě v jeho výroku I. potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.9. Usnesení bylo jako věcně správné potvrzeno rovněž ve výroku II. o zastavení řízení o odvoláních žalovaných proti rozsudku ve věci vydanému. Jak ze spisu vyplývá, žalovaní byli poté, kdy usneseními odvolacího soudu ze dne 7. 8. 2024 č. j. 5 Cmo 78/2024-203 a č. j. 5 Cmo 78/2024205, byla potvrzena usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o jejich žádostech o osvobození od soudních poplatků ze dne 12. 6. 2024, opětovně vyzváni k zaplacení soudních poplatků za jimi podaná odvolání, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 9. 2024, které bylo doručeno zástupci žalovaných dne 5. 9. 2024. Lhůta k zaplacení poplatků byla žalovaným stanovena v délce patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Součástí usnesení bylo poučení o tom, že v případě nezaplacení soudních poplatků budou odvolací řízení zastavena. Žalovaná 1. ani žalovaný 2. však v takto stanovené lhůtě soudní poplatky nezaplatili, v důsledku čehož nelze v řízení o jimi podaných odvoláních proti rozsudku ve věci vydanému pokračov