5 Cmo 146/2024-205 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 15. 11. 2023 se žalobce domáhal proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 792 000 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 31. 12. 2022 do zaplacení a směnečnou odměnou ve výši 2 640 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je majitelem směnky vlastní vystavené dne 14. 11. 2018 na jeho řad , adresa, , , Anonymizováno, . Směnka zní na směnečný peníz 792 000 Kč, splatná byla dne , Anonymizováno, na adrese , adresa, a žalovanými byla avalována. Výstavce směnky na směnečný závazek ničeho žalobci nezaplatil a v roce 2022 zemřel. Ani žalovaní jako směneční rukojmí přes výzvu žalobce žádné, byť jen částečné plnění, na směnečný závazek žalobci neposkytli.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 7. 12. 2023, č. j. 32 Cm 289/2023-11, který byl napaden včasnými námitkami žalovaných.3. Žalovaní namítli, že směnka neobsahuje jejich pravé podpisy, vědomě ji nepodepsali a o její existenci ničeho nevědí. Podstrčena jim byla s dokumenty, které žalobce požadoval pro vyřízení úvěru pro žalované, přičemž předloženo jim bylo velké množství dokumentů k podpisu, které si nemohli podrobně prostudovat, nýbrž bylo jim jen umožněno opatřit je podpisem na příslušných místech. Uvedené listiny jim žalobce nepředal. Žalovaní dále namítli, že výstavci směnky za nic neručili, směnka nemá žádnou kauzu a pohledávka žalobce je smyšlená, neboť výstavce směnky neobdržel od žalobce částku 792 000 Kč. Výstavce neměl vůči žalobci žádný dluh a o žádné dluhy neměl zájem, neboť u něj proběhlo insolvenční řízení. Pohledávka nebyla žalobcem přihlášena do pozůstalostního řízení po zemřelém výstavci a cílem žalobce je donutit je vystěhovat se z domu postaveného na pozemcích, které žalobce získal koupí z majetkové podstaty výstavce směnky v insolvenčním řízení.4. Žalovaná 2. namítla, že směnka je neplatná, neboť ji nepodepsala manželka výstavce, byť se jednalo o dluh patřící do jejich společného jmění a převzetí dluhu je excesem z běžné správy společného jmění. Žalobci zaslala v letech 2016 až 2022 postupně 553 000 Kč jako zálohu na budoucí kupní cenu za koupi pozemků od žalobce. Se žalovanými nebyla uzavřena dohoda o vyplnění blankosměnky, a tedy směnka nebyla vyplněna po právu a jedná se o směnku neúplnou. Žalobce vystupoval jako podnikatel, kdežto žalovaní jako spotřebitelé a měli by tak být chráněni.5. Při jednání soudu prvního stupně konaném dne 13. 8. 2024 žalovaní namítli, že nad jejich pravé podpisy byla neoprávněně vytvořena směnečná listina, tedy že podepsali prázdné listy papíru. Uvedli dále, že před kolaudací domu v červenci 2019 nemohlo žalobci vzniknout právo na náhradu za bezdůvodné užívání pozemků žalovanými a že nárok na náhradu za užívání těchto pozemků je s ohledem na to, že žalovaní jsou vlastníky budovy, nepřiměřený.6. Napadeným rozsudkem byl směnečný platební rozkaz ponechán vůči žalovaným v platnosti (výrok I.) a žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 55 393 Kč (výrok II.) a dále České republice – Krajskému soudu v Českých Budějovicích náhradu nákladů řízení státu ve výši 5 348 Kč (výrok III.).7. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobcem předložená směnka obsahuje všechny náležitosti směnky, včetně podpisu žalovaných jako avalistů podle čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“) a že se jedná o jejich pravé podpisy, přičemž nebylo prokázáno, že by jim byla směnka podstrčena spolu s dalšími listinami. Soud prvního stupně s odkazem na úpravu obsaženou v ustanovení § 175 odst. 4, první část věty za středníkem o. s. ř. nepřihlížel k námitkám, které žalovaní vznesli po uplynutí patnáctidenní lhůty, která běží od doručení směnečného platebního rozkazu. Ke včasným námitkám konstatoval, že směnka obsahuje pravé podpisy žalovaných podle kategorického závěru znaleckého posudku. Nebylo prokázáno, že by žalovaní podepsali směnku nevědomě a že by jim byla podstrčena s dalšími listinami. Žalovanými nebylo vysvětleno, proč směnku podepsali, jestliže podle nich neměla žádnou kauzu, když pohledávka žalobce byla podle jejich tvrzení smyšlená a když výstavce neměl vůči žalobci dluh, jak namítali. Ohledně namítaného podstrčení směnky k podpisu byli žalovaní ve svých výpovědích velmi nekonkrétní. Omezili se pouze na sdělení, že se tak muselo stát, jinak že nejsou schopni vysvětlit, jak se jejich podpisy na směnce ocitly. Nevysvětlili, proč by si při podpisu formulářů pro vyřízení úvěru nemohli povšimnout odlišného formuláře směnky, a nebyli ani schopni popsat, jaké konkrétní listiny žalobci podepsali. Z jejich výpovědi nevyplynulo, že směnku podepsali v nevědomosti ani že jim byla lstivě předložena tak, aby si toho nevšimli. Pokud jde o námitku týkající se neexistence kauzy směnky, tato nebyla dostatečně odůvodněna, když žalovaní se omezili na tvrzení, že výstavce směnky žalobci nic nedlužil a neměl proto důvod směnku podepisovat, neboť nechtěl mít další problémy po skončeném insolvenčním řízení. Žalovaní nevysvětlili, proč směnku vlastně bezdůvodně podepsali, jak se jejich podpisy na směnce objevily. I když žalobce není povinen kauzu směnky prokazovat, přišel s uvěřitelným tvrzením kauzy, která měla podklad v bezdůvodném užívání pozemků žalobce výstavcem směnky a žalovanými. Již od listopadu roku 2015, tedy právě tři roky před vystavením směnky, byl žalobce vlastníkem pozemků, na kterých se nacházela rozestavěná stavba později obývaná žalovanými a manželi , Anonymizováno, . Směnečná suma přitom odpovídá částce 11 000 Kč za každou část dvojdomku měsíčně po dobu tří let (36 x 22 000 Kč). Na rozdíl od neodůvodněné námitky neexistence kauzy směnky se naopak žalobcem tvrzená kauza jeví více odpovídající tehdejší skutkové a právní situaci, ve které se účastníci nacházeli. Nicméně pro účely rozhodnutí o námitkách je podstatné, že žalovaní svou kauzální námitku řádně neodůvodnili. K námitce žalovaných, že pohledávka žalobce neexistovala, neboť ji žalobce nepřihlásil ani do pozůstalostního řízení po zemřelém výstavci směnky, soud prvního stupně uvedl, že věřitel nemá povinnost pod sankcí zániku jeho pohledávky tuto do pozůstalostního řízení přihlašovat. Žalobci bylo nadto zřejmé, že zemřelý výstavce nemá hodnotný majetek, aby mělo význam pohledávku přihlašovat.8. K námitkám žalované 2. soud prvního stupně uvedl, že sdělení žalované 2. o zasílání peněžních prostředků žalobci ve výši 553 000 Kč nemá povahu námitky, neboť žalovaná 2. nečinila žádnou souvislost se směnkou, když se mělo jednat o dohodnutou zálohu na budoucí kupní cenu za koupi pozemků žalobce do vlastnictví žalovaných. Důvodnou nebyla shledána námitka žalované 2., že směnka měla být ve skutečnosti blankosměnkou, přičemž vyplněna byla v rozporu s právem žalobce na její vyplnění, neboť mezi účastníky nebyla uzavřena taková dohoda. K úplnosti, a tedy i k důvodnosti námitky porušení vyplňovacího práva nestačí, pokud žalovaný neuvede, jak měla být správně podle dohody o vyplňovacím právu doplněna. To však námitka žalované 2. neobsahuje, a proto nemůže být úspěšná. Nadto ze směnky bez dalšího nevyplývá, že by se v okamžiku její emise jednalo o blankosměnku. Sama skutečnost, že do předtištěné směnky jsou ručně vepsány některé údaje, k závěru o tom, že se jednalo o blankosměnku, nepostačuje. Námitka neplatnosti směnky pro neexistenci souhlasu manželky výstavce není důvodná, neboť žalován není výstavce směnky ani jeho bývalá manželka, ale avalisté. Navíc podle § 714 odst. 2 o. z., jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání, z čehož vyplývá, že námitku (relativní) neplatnosti právního jednání manžela nemůže úspěšně uplatnit třetí osoba. Nedůvodná je též námitka vyšší ochrany žalovaných jako spotřebitelů, neboť ze směnky ani z jiných provedených důkazů nevyplývá, že žalobce vystupoval jako podnikatel.9. Vzhledem k tomu, že námitky žalovaných nebyly shledány důvodnými, ponechal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz v platnosti a s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na uplatnění jeho práva. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. byla neúspěšným žalovaným uložena povinnost nahradit státu náhradu nákladů řízení na znalečné, které nebylo kryto zálohou ve výši 5 348 Kč, neboť u žalovaných nebyly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.10. Žalovaní napadli rozsudek včasnými odvoláními, ve kterých vyjádřili přesvědčení, že žalobce požaduje uhradit něco, na co nemá právní ani jiný nárok. Směnku, se kterou žalobce disponuje, žalovaní nikdy s plným vědomím a „úmyslem za něco“ žalobci nepodepsali. Žalovaní namítli, že žalobce nemůže požadovat nájem za něco, co nepostavil, nikdy nevlastnil a nevlastní. Směnku vymáhá s cílem zničit žalované zejména finančně, aby nevedli soudní spor