5 Cmo 15/2025-297 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2024, č. j. 7 Cm 74/2023-178 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 191,70 Kč (výrok II.). V odůvodnění usnesení uvedl, že žalovaný v reakci na výzvu k zaplacení soudního poplatku za odvolání proti rozsudku ve věci vydanému požádal o osvobození od soudních poplatků. Této žádosti nebylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 6. 2024, č. j. 7 Cm 74/2023-261, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, č. j. 5 Cmo 82/2024-273, vyhověno. S doručením rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalovanému sděleno, že poplatková povinnost jemu stanovená usnesením ze dne 13. 5. 2024 nadále trvá s tím, že její splnění očekává soud prvního stupně v dodatečné lhůtě patnácti dnů. Uvedené sdělení bylo doručeno zástupci žalovaného do jeho datové schránky dne 25. 11. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný soudní poplatek za odvolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, postupoval soud prvního stupně podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“) a po marném uplynutí lhůty určené k zaplacení poplatku odvolací řízení zastavil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný zavinil, že odvolací řízení bylo zastaveno, a je tak povinen hradit žalobci náklady jím účelně vynaložené. Jedná se o soudní poplatek za první předběžné opatření ve výši 1 000 Kč, o odměnu za zastupování žalobce advokátem v rozsahu 1 úkonu právní služby (vyjádření žalobce) dle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále o 1 paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 421,70 Kč.2. Žalovaný se proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolal a navrhl zrušení usnesení. Setrval na tom, že mu mělo být přiznáno osvobození od soudních poplatků, a tudíž nebyl dán důvod pro další výzvu žalovanému k zaplacení poplatku. I pokud by byly podmínky pro výzvu k zaplacení soudního poplatku splněny, postup soudu prvního stupně nebyl správný, neboť žalovanému byl po rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zaslán přípis, ve kterém mu asistentem soudce bylo sděleno, že poplatková povinnost nadále trvá. Takový postup byl možný v úpravě účinné před rokem 2017, nikoli však po novele ZSOP. Podle žalovaného mělo být opětovně vydáno usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku se všemi náležitostmi. K tomu žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 825/2019, ze kterého citoval podstatné závěry. Zdůraznil přitom, že je nepochybné, že pojmem „znovu vyzvat“ mají soudy na mysli standardní postup výzvy k zaplacení soudního poplatku. Vydání nového usnesení je přitom o to naléhavější v případě, kdy přípis vyzývající k zaplacení soudního poplatku nemá požadované náležitosti (např. poučení o možnosti žádat v případě změny poměrů žalovaného o osvobození od soudního poplatku). Napadené usnesení tak není zákonným rozhodnutím, neboť mu nepředcházel řádný postup, kterým by žalovaný byl vyzván k zaplacení soudního poplatků způsobem předpokládaným zákonem. Pokud jde o výrok II. usnesení o nákladech odvolacího řízení, jeho nesprávnost je podle žalovaného spojena s nesprávností výroku I. o zastavení odvolacího řízení. Pro případ, že by výrok I. usnesení byl odvolacím soudem shledán správným, pak žalovaný namítl, že žalobci neměla být přiznána odměna za jeho vyjádření k odvolání proti rozsudku, neboť soudu prvního stupně bylo zasláno dříve, než bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od placení soudního poplatku, popřípadě před tím, než žalovaný soudní poplatek zaplatil. Žalobce si přitom musel být vědom toho, že pokud odvolací řízení bude zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nebude mít jeho písemné vyjádření pro další spor žádný význam a žádnou hodnotu.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že odvolání žalovaného považuje za obstrukční jednání, jehož účelem je trvající snaha žalovaného o oddálení pravomocného rozsudku. Soudní poplatek za odvolání skutečně nebyl ze strany žalovaného zaplacen, a proto soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když odvolací řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP zastavil.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.5. Podle § 2 odst. 5 ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1 písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 ZSOP poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.6. V daném případě se žalovaný včas odvolal proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 13. 2. 2024, č. j. 7 Cm 74/2023-178, jímž byl vůči němu ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 17. 5. 2023, č. j. 7 Cm 74/2023-28, a jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení a České republice náhradu nákladů v souvislosti se znaleckým posudkem v řízení vypracovaným. Podáním odvolání vznikla žalovanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. V reakci na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku požádal žalovaný podáním ze dne 27. 5. 2024 o osvobození od placení poplatku. Žádost byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 6. 2024, č. j. 7 Cm 74/2023-261, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, č. j. 5 Cmo 82/2024-273. O nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalovanému tak bylo pravomocně rozhodnuto, v důsledku čehož již poměry žalovaného přezkoumávat nelze. Neobstojí tak jeho výhrada v podaném odvolání, že mu osvobození od soudních poplatků mělo být přiznáno.7. Poté, kdy žádost žalovaného o jeho osvobození byla zamítnuta, byl žalovaný přípisem soudu prvního stupně ze dne 19. 11. 2024 vyrozuměn o tom, že jeho poplatková povinnost, jak byla stanovena usnesením ze dne 13. 5. 2024, č. j. 7 Cm 74/2023-217, trvá, a žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k zaplacení poplatku za odvolání v délce patnácti dnů ode dne doručení přípisu. Součástí přípisu bylo stejně jako ve výzvě k zaplacení soudního poplatku poučení o tom, že v případě jeho nezaplacení ve stanovené lhůtě bude odvolací řízení zastaveno. Tento přípis byl doručen do datové schránky zástupce žalovaného dne 25. 11. 2024. Žalovaný byl tedy řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání a tento nezaplatil ani po opakované výzvě k jeho úhradě. Soudu prvního stupně tak nelze vytknout pochybení, pokud řízení o odvolání žalovaného zastavil postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP.8. K argumentaci žalovaného, že k zaplacení soudního poplatku měl být znovu vyzván vydáním nového usnesení, jímž by mu byla povinnost poplatek zaplatit uložena, odvolací soud uvádí, že soudní poplatek za odvolání byl žalovanému vyměřen usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 5. 2024, č. j. 7 Cm 74/2023-217, jímž byla stanovena výše poplatku s odkazem na příslušnou položku sazebníku soudních poplatků, lhůta k zaplacení poplatku a číslo bankovního účtu, na který má tento být zaplacen. Součástí výzvy je poučení o následcích nezaplacení poplatku a o následcích zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty, a dále poučení o možnosti žádat o osvobození od soudních poplatků. Uvedeným usnesením byl tedy žalovaný řádně vyzván k zaplacení soudního poplatku ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP. Pokud jde o přípis ze dne 19. 11. 2024, tímto byla žalovanému pouze stanovena dodatečná lhůta ke splnění jeho poplatkové povinnosti, přičemž odkázáno bylo vyjma lhůty ke splnění této povinnosti na usnesení ze dne 13. 5. 2024, č. j. 7 Cm 74/2023-217. Součástí přípisu je opět poučení žalovaného o tom, že odvolací řízení bude v případě nezaplacení soudního poplatku za odvolání zastaveno. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek byl žalovanému vyměřen již usnesením shora uvedeným, nebylo namístě vydávat nové usnesení, jímž by soudní poplatek byl žalovanému znovu vyměřován.9. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výroku I. o zastavení odvolacího řízení potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné.10. Usnesení byl