5 Cmo 40/2025-27 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 11. 11. 2024, č. j. 38 Cm 343/2024-10. V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. a uvedl, že námitky, které žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu dne 3. 12. 2024, nebyly řádně skutkově odůvodněny. Podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř. byly proto odmítnuty.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém namítl, že k jeho podání, jímž byl směnečný platební rozkaz napaden, měl soud prvního stupně přistupovat s větší mírou opatrnosti, zejména s ohledem na to, že žalovaný nebyl v řízení zastoupen advokátem. Zdůraznil, že námitky lze považovat za jeden z nejnáročnějších procesních úkonů v rámci sporného soudního řízení a že možnosti žalovaného jsou značně omezené. Poukázal na lhůtu k podání námitek, která je podle něj velmi krátká a má podklad v nadměrně tvrdé zákonné úpravě s odkazem na to, že soud projednáním námitek zpravidla mnohonásobně překračuje čas, který je žalovanému poskytnut pro vymezení obrany. Žalovanému byla odepřena důvodná obrana nikoli pro jeho neschopnost či laxní přístup, ale v důsledku složitosti případu a značné tvrdosti právní úpravy. Podle žalovaného mu nebylo umožněno konkretizovat tvrzení, která by směřovala k doplnění již uplatněných námitek, a tím mu byla odepřena možnost, aby se soud vůbec mohl zabývat přípustností podaných námitek. Žalovaný se obsáhle vyjádřil k povaze námitkového řízení, přičemž uvedl jeho zápory z hlediska možnosti proti směnečnému platebnímu rozkazu se bránit. Uzavřel, že mu byla protiprávně odepřena možnost námitky upřesnit, a z toho dovodil zásah do jeho základního práva na spravedlivý proces. Žalovaný námitkami svou obranu založil a mělo mu být následně umožněno ji rozvíjet prostřednictvím skutkových přednesů a důkazních návrhů, které již nepodléhají koncentraci námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, ale koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. Z těchto důvodů žalovaný navrhl zrušení napadeného usnesení.3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.5. Podle § 175 odst. 1, první věta o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do patnácti dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle § 175 odst. 3 o. s. ř., nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.6. Z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. tak vyplývá, že obranou žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky, které musí být včasné, tedy podané ve lhůtě patnácti dnů běžící od doručení směnečného platebního rozkazu, a rovněž odůvodněné. Pouze takové námitky soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. projedná a v případě, že dospěje k závěru o jejich důvodnosti, směnečný platební rozkaz zcela nebo zčásti zruší. Požadavek odůvodněnosti námitek lze mít za splněný pouze tehdy, jestliže žalovaný v nich svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu formuluje způsobem umožňujícím soudu učinit si obraz o tom, jaký skutkový děj je základem pro nesouhlas žalovaného s jemu uloženou povinností plnění ze směnky žalobci poskytnout. Na žalovaném tak je, aby v námitkách uvedl rozhodná tvrzení o skutkové stránce věci, a to způsobem dostatečně konkrétním, vylučujícím případnou záměnu s jiným skutkem, tedy aby dostatečně určitě vymezil rámec námitkového řízení.7. V posuzovaném případě žalovaný v odporu, který soud prvního stupně správně posoudil jako námitky (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), neuplatnil žádnou obranu proti žalobou uplatněnému nároku, když námitky nijak neodůvodnil. Nejvyšší soud opakovaně ve své rozhodovací činnosti vysvětlil, že závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, jednoznačně vyplývá již z ustanovení § 175 o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006, a ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011, jakož i rozsudku ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V rozsudku ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že za odůvodněné lze považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný přitom nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách (srov. dále např. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 19/2013).8. Vzhledem k tomu, že námitky žalovaného neobsahují konkrétní věcný důvod pro jejich podání, neboť v nich není uvedeno, co je namítáno proti směnce či důvodu směnky, a není z nich patrno, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán, lze shodně se soudem prvního stupně konstatovat, že se nejedná o námitky odůvodněné ve smyslu výše citovaného ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Obrana proti směnečnému platebnímu rozkazu, jak žalovaným byla uplatněna, nemůže proto obstát z hlediska požadavků zákonem kladených na námitky, jež lze učinit předmětem přezkumu v námitkovém řízení, v důsledku čehož soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, pokud námitky žalovaného jako neodůvodněné (v odůvodnění napadeného usnesení nesprávně uvedeno „pro opožděnost“) odmítl.9. Argumentace žalovaného tím, že odmítnutím námitek jako řádného opravného prostředku, může dojít k průchodu zjevné nespravedlnosti z důvodů žalovaným v odvolání obsáhle popsaným, neobstojí. Ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. nepřipouští podání námitek jako námitek „blanketních“ s výjimkou případu, kdy by jejich odůvodnění bylo žalovaným podáno nejpozději v poslední den patnáctidenní lhůty k jejich podání. O lhůtě k podání námitek byl přitom žalovaný ve směnečném platebním rozkazu řádně poučen, stejně jako byl řádně poučen o tom, že námitky, které neobsahují odůvodnění, budou soudem odmítnuty. Žalovaný však žádné výhrady proti nároku, jak žalobkyní byl proti němu v soudním řízení uplatněn, v zákonem stanovené lhůtě nevznesl, třebaže časový prostor k uplatnění věcné (a tedy odůvodněné) obrany proti povinnosti jemu směnečným platebním rozkazem uložené měl dostatečný. Z týchž důvodů nelze uvažovat o žalovaným dále namítaném výkonu práva v rozporu s principy právního státu a o zásahu do jeho základního práva na spravedlivý proces.10. Odvolací soud proto napadené usnesení potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.11. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Žalobkyni však podle obsahu spisu v tomto odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.