5 Cmo 61/2025-133 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2024, č. j. 7 Cm 106/2023-89 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“) a konstatoval, že žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 7. 2024, č. j. 7 Cm 106/2023-89, čímž jí vznikla poplatková povinnost ve výši 171 957 Kč. Žádost žalované o osvobození od soudního poplatku za odvolání byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2024, č. j. 7 Cm 106/2023-110, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 3. 2. 2025, č. j. 5 Cmo 138/2024-120. Dodatečná lhůta ke splnění poplatkové povinnosti byla žalované stanovena v délce patnácti dnů od doručení přípisu ze dne 7. 2. 2025, soudní poplatek však nebyl zaplacen ani v této lhůtě. Odvolací řízení bylo proto zastaveno podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP. Soud prvního stupně dále uvedl, že přestože žalované byla ustanovena opatrovnice, nebyly naplněny podmínky pro aplikaci § 9 odst. 4 písm. b/ ZSOP, neboť důvodem pro ustanovení opatrovnice byl tehdejší zdravotní stav žalované. Výrok o nákladech odvolacího řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná zavinila zastavení odvolacího řízení a byla by tak povinna hradit žalobkyni její náklady. Jelikož však v rámci odvolacího řízení žalobkyni žádné další náklady nevznikly, nepřiznal soud prvního stupně náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků řízení.2. Žalovaná se proti usnesení včas odvolala prostřednictvím své opatrovnice a navrhla zrušení usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, event. jeho změnu tak, že se nevydává s tím, že bude přistoupeno k věcnému projednání odvolání žalované a uložení povinnosti k úhradě soudního poplatku až v konečném rozhodnutí odvolacího soudu. Podle žalované nemělo být odvolací řízení zastaveno, neboť v jejích možnostech není soudní poplatek za odvolací řízení zaplatit. Zastavením odvolacího řízení nastane stav, kdy odvolání žalované proti rozsudku ve věci vydanému nebude věcně projednáno a věc bude pravomocně a pro žalovanou nepříznivě skončena, čímž jí vznikne újma spočívající v tom, že bude ohrožena její finanční situace. Rozhodnutí tak může být pro žalovanou likvidační a za následek může mít zhoršení jejího psychického stavu, kdy právě z tohoto důvodu je zjevně nekontaktní a nebyla schopna doložit své majetkové poměry. Vzhledem k tomu, že újma, která takto žalované hrozí, je natolik zásadní, je třeba přistoupit k alternativnímu postupu a o poplatku za odvolání rozhodnout až ve věcném rozhodnutí o žalovanou podaném odvolání.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.4. Podle § 2 odst. 5 ZSOP je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1 písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Podle § 9 odst. 1 ZSOP, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.5. V daném případě vznikla žalované podáním odvolání proti rozsudku ve věci vydanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1 písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek za odvolání nebyl žalovanou zaplacen při podání odvolání, vyzval ji soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 9. 2024, č. j. 7 Cm 106/2023-101, k jeho zaplacení ve výši 171 957 Kč podle položky 22 bod 1, písm. a/ sazebníku soudních poplatků ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení s poučením, že odvolací řízení bude v případě nezaplacení poplatku zastaveno a že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Výzva byla opatrovnici žalované doručena dne 23. 9. 2024. Ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku požádala žalovaná prostřednictvím své opatrovnice podáním ze dne 23. 9. 2024 o osvobození od jeho placení. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2024, č. j. 7 Cm 106/2023-110, tak, že osvobození nebylo žalované přiznáno. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2025, č. j. 5 Cmo 138/2024-120. Soud prvního stupně poté vyzval žalovanou přípisem ze dne 7. 2. 2025, který byl opatrovnici žalované doručen dne 10. 2. 2025, k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení přípisu. Součástí přípisu bylo opět poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Žalovaná ani v takto stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila, důsledkem čehož je, že v řízení o jí podaném odvolání nelze pokračovat.6. K návrhu žalované, aby úhrada soudního poplatku byla uložena až v konečném rozhodnutí odvolacího soudu, tedy, aby bylo postupováno podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ ZSOP, odvolací soud uvádí, že aplikace tohoto ustanovení v úvahu nepřichází, neboť v daném případě nejde o situaci v něm předpokládanou. Žalovaná totiž argumentuje nedostatkem prostředků k úhradě soudního poplatku, nikoli tím, že je připravena ho uhradit, nicméně přechodně jí v tom brání vnější okolnosti. Odvolací soud připomíná, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015, judikoval, že smyslem ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ ZSOP je zohlednit situaci, ve které je poplatník ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoli situaci, v níž poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů, a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. tak, že se mu osvobození nepřiznává. To, že poplatník případně nesouhlasí s důvody, pro které mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, přitom bez dalšího důvodem pro postup podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c/ ZSOP není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3115/2015).7. Výrok I. usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP je proto věcně správný. Pokud jde o výrok II. téhož usnesení o nákladech odvolacího řízení, i tento je věcně správný, neboť žalobkyní nebyly v odvolacím řízení vynaloženy žádné náklady, které by jí byla žalovaná povinna zaplatit podle ustanovení § 146 odst. 2, první věta o. s. ř. s ohledem na její procesní zavinění na zastavení odvolacího řízení.8. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v obou jeho výrocích potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.9. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Ani v tomto odvolacím řízení však žádné takové náklady žalobkyni nevznikly, v důsledku čehož rozhodl odvolací soud tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků řízení.