5 Cmo 68/2025-106 — Vrchní soud v Praze

V záhlaví uvedeným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku nařídil předběžné opatření, jímž žalovanému zakázal zatížit či jinak nakládat s nemovitostí, bytem , Anonymizováno, s podílem na společných částech nemovitosti ve výši , Anonymizováno, , jenž je součástí stavby , adresa, , , právnická osoba, , rodinný dům, , Anonymizováno, , jenž je na parcele , Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o velikosti 736 m2, s podílem na společných částech nemovitosti ve výši , Anonymizováno, , to vše zapsáno na , Anonymizováno, pro , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, vedené Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a v bodě II. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření. Usnesení soud vydal podle § 169 odst. 2 o. s. ř. bez odůvodnění.Žalovaný podal proti výroku I. usnesení, jímž soud nařídil předběžné opatření, včasné odvolání. Navrhl jej změnit tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá. Soud napadené usnesení vydal podle § 169 odst. 2 o. s. ř. bez odůvodnění, tudíž vycházel pouze z tvrzení žalobce o převodu předmětné nemovitosti žalovaným na paní , Anonymizováno, a o probíhajícím vkladovém řízení, vedeném u , právnická osoba, pro Karlovarský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , pod sp. zn. V-1548/2025-409. Právním důvodem vkladového řízení však nebyl převod nemovitosti žalovaným na , Anonymizováno, , ale souhlasné prohlášení žalovaného, , Anonymizováno, a , Jméno žalovaného, ze dne 5. 2. 2025 o odvolání daru dle darovací smlouvy, uzavřené dne 16. 11. 2023 mezi jmenovanými a žalovaným, kterou , Anonymizováno, a , Jméno žalovaného, jako původní vlastníci nemovitost darovali žalovanému. Důvodem odvolání daru bylo porušení smluvně převzatého závazku žalovaného zdržet se jakéhokoliv právního jednání, které by mohlo vést ke zřízení práva třetí osoby k nemovitosti bez souhlasu dárců. Odvoláním daru se bez dalšího obnovilo vlastnické právo dárců k předmětné nemovitosti. Dále odkázal na vyjádření k žalobě a v něm uvedené důvody, pro které neuznává žalobou uplatněnou směnečnou pohledávku.Žalobkyně navrhla usnesení jako věcně správné potvrdit, protože zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření dle § 102 o. s. ř. byly splněny. Argumentace žalovaného o obnovení vlastnického práva původních vlastníků neobstojí. Pro posouzení vlastnického práva k nemovitostem je rozhodující stav zápisu v katastru nemovitostí, nikoliv hmotně právní titul. K datu vydání napadeného usnesení byl jako vlastník nemovitosti v katastru zapsán žalovaný, vkladové řízení nebylo ukončeno. Právních změn, např. vrácení vlastnického práva dárcům po odvolání daru se vůči třetím osobám nelze dovolávat před zápisem změny vlastnictví do katastru. Do té doby váže jen účastníky dotčených právních vztahů. Žalobkyně osvědčila existenci své pohledávky a osvědčila probíhající vkladové řízení, návrh na nařízení předběžného opatření byl proto na místě. Soud by měl posoudit, zda odvolání daru nebylo pouze účelové. Podle žalobkyně existence dluhů žalovaného vůči žalobkyni musela být dárcům známa a je přesvědčena, že konkrétní pohledávku, která „blokovala“ nemovitost, uhradil žalovaný dobrovolně a bez výhrad za součinnosti dárců tak, aby mohl následně realizovat převod nemovitosti. Podle žalobkyně zákonem stanovené podmínky pro vrácení daru nebyly splněny a právní úkon odvolání daru není platným právním úkonem.Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).Podle obsahu spisu návrh na nařízení předběžného opatření byl žalobkyní podán v již zahájeném řízení o zaplacení směnky, vystavené žalovaným na řad žalobkyně na směnečný peníz ve výši 130 000 Kč, splatné dne 1. 2. 2025. Originál směnky byl žalobkyní soudu ke dni vydání napadeného usnesení předložen a byl uložen v úschově soudu pod č. 32/2025. Podaný návrh na nařízení předběžného opatření zakládá žalobkyně na tvrzení, že žalovaný neuhradil závazek ze směnky, ač byl k jeho úhradě vyzván, přičemž má vůči žalobkyni další neuhrazený závazek ve výši 180 000 Kč. Aby mohl disponovat s předmětnou nemovitostí, žalovaný účelově uhradil pouze závazek, pro který bylo zahájeno řízení o zřízení exekutorského zástavního práva. Ohledně práv k nemovitosti bylo zahájeno u příslušného katastrálního úřadu vkladové řízení. Je tak zřejmé, že důvodem pro nařízení předběžného opatření je obava žalobkyně z možného ohrožení výkonu rozhodnutí s ohledem na dispozici žalovaného s nemovitostí v jeho vlastnictví, která současně představuje jediný hodnotný majetek, který by mohl sloužit k uspokojení pohledávky žalobkyně. V případě dokončení převodu by reálná možnost upokojení pohledávky žalobkyně z tohoto nemovitého majetku byla zcela zmařena, protože jiný hodnotný majetek žalovaný nevlastní.Zákonné předpoklady, za nichž může soud nařídit po zahájení řízení předběžné opatření, upravuje § 102 o. s. ř. (ve spojení s § 74 o. s. ř.). Předběžné opatření soud nařídí, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Předběžné opatření představuje ve svém důsledku vždy zásah do práv účastníků v době, kdy tato práva ještě nejsou postavena najisto, neboť o nich bude teprve v řízení ve věci rozhodováno. Má-li k takovému zásahu dojít, musí žalobkyně dostatečně osvědčit zákonem stanovené předpoklady pro takový postup. V případě, že návrh je podáván pro obavu z možného ohrožení budoucího soudního výkonu rozhodnutí, jako je tomu v projednávané věci, musí žalobkyně osvědčit existenci své pohledávky, prokázat důvodnost tvrzené obavy, zejména jednání účastníka, spočívajícího v dispozici s jeho majetkem, která by s možným důsledkem ohrožení výkonu rozhodnutí mohla být spojena a také přiměřenost navrhovaného předběžného opatření, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření není prejudikován konečný výsledek sporu a tudíž ochrana práv musí být poskytnuta jak tomu, kdo o vydání předběžného opatření žádá, tak v rámci ústavních pravidel i tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje. Při rozhodování o předběžném opatření směřujícím k uložení zákazu nakládat s určitými věcmi nebo právy nebo zákazu něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet, musí soud zvažovat přiměřenost újmy, která by nařízením předběžného opatření vznikla žalovanému, kdy újma žalovaného nesmí být zřejmě nepřiměřená výhodě, které se nařízením předběžného opatření dostane žalobci (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2485/11, sp. zn. I. ÚS 1857/08, sp. zn. IV. ÚS 488/99, sp. zn. IV. ÚS 115/2000). Z povahy řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření dále vyplývá, že soud vzhledem ke krátké lhůtě, v níž musí o takovém návrhu rozhodnout, nemůže provádět dokazování a vyjde pouze ze skutečností tvrzených v návrhu, jež jsou v době jeho podání osvědčeny, přičemž podle § 75c odst. 4 o. s. ř. je pro soud rozhodující stav v době vyhlášení soudu prvního stupně. Ke dni vydání napadeného usnesení byl (pro účely nařízení předběžného opatření) předloženým originálem sporné směnky a výpisem z katastru ohledně nemovitosti, bytové jednotky, žalobkyní osvědčen jak žalobou uplatněný nárok, tak její tvrzení o dispozici žalovaného s jeho nemovitým majetkem, kdy ohledně bytové jednotky ve vlastnictví žalovaného je již vedeno vkladové řízení o vkladu vlastnického práva k jednotce ve prospěch osoby blízké žalovanému, v jejímž důsledku může být případný soudní výkon rozhodnutí o pohledávce žalobkyně ohrožen. Tyto zákonné předpoklady tedy byly splněny. Návrhu však nebylo možno vyhovět s ohledem na to, že zásah do práv žalovaného, kterému by předběžným opatřením byla zakázána dispozice s nemovitým majetkem, jehož hodnota i bez bližšího znaleckého ocenění (při obecně známých dostupných údajích o tržních cenách bytů) je nepochybně řádově vyšší, než výše žalobou uplatněné směnečné pohledávky, by nebylo možno shledat přiměřený pro zjevný nepoměr mezi výší pohledávky žalobkyně a hodnotou majetku, dispozice, s nímž by byla žalovanému předběžným opatřením zakázána. V intencích shora citované judikatury Ústavního soudu podle odvolacího soudu tak nebyl splněn předpoklad přiměřenosti předběžného opatření, spočívající v tom, že újma žalovaného nesmí být zřejmě nepřiměřená výhodě, které se nařízením předběžného opatření dostane žalobci. S ohledem na tento závěr neshledal odvolací soud nezbytné zabývat se dalšími tvrzeními účastníků, souvisejícími s probíhajícím vkladovým řízením a podkladovými listinami.Odvolací soud z důvodů shora vyložených zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření dle § 102 o. s. ř. na rozdíl od soudu prvního stupně splněny neshledal. Proto usnesení v napadeném rozsahu podle § 220 o. s. ř. změnil a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 145