5 Co 61/2024-1040 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu pro zmatečnost popsanou v záhlaví tohoto usnesení, když dovodil, že v dané věci je žaloba nepřípustná. Soud prvního stupně postupoval dle § 235f o. s. ř. Výroky II. a III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, kdy byl k této povinnosti zavázán povinný vůči oprávněným a vydražiteli. Výrokem IV. bylo rozhodnuto, že povinný a jeho manželka nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že předmětná žaloba pro zmatečnost byla podána proti usnesení, kterým byl udělen příklep vydražiteli. Není tudíž přípustná, neboť nesměřuje proti rozhodnutí uvedenému v § 229 odst. 4 o. s. ř., a proto byla bez dalšího zamítnuta. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 235a odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě povinný odvolání, v němž navrhoval napadené usnesení zrušit, neboť došlo k přepjatému formalismu, přičemž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích coby odvolací soud se řádně nevypořádal s důkazními prostředky jím navrženými. Dražební jednání nemělo za situace, kdy byla podána vylučovací žaloba a vznesena námitka podjatosti soudního exekutora vůbec proběhnout. Rozhodnutí je tak rovněž v rozporu s ústavním pořádkem, proto povinný navrhl předložení otázky souladu § 254 odst. 2 o. s. ř. s ústavním pořádkem k posouzení Ústavnímu soudu. Manželka povinného se s odvoláním ztotožnila.4. Oprávnění ve vyjádření k odvolání navrhli potvrzení napadeného usnesení soudu prvního stupně jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Podání vylučovací žaloby nedopadá ani na jeden důvod uvedený v § 229 o. s. ř. Soudní exekutor neměl povinnost odročovat dražební jednání, přestože manželka povinného podala vylučovací žalobu k nemovité věci, která byla zjevně nedůvodná. Dražená nemovitost je součástí společného jmění manželů, a tedy podléhá exekuci. Povinný zneužívá námitku podjatosti soudního exekutora toliko jako obstrukční postup, který nepožívá právní ochrany; nadto byla podána zjevně opožděně dne , Anonymizováno, 2022, tedy v den konání dražby.5. Vydražitel k podanému odvolání uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, jež vedly k vydání napadeného usnesení. Předmětnou žalobu pro zmatečnost považuje za nedůvodnou, proto navrhl potvrzení napadeného usnesení.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 2, 3 a 5 § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlédl k odvolání, vyjádření oprávněných a vydražitele a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Návrh povinného na předložení věci Ústavnímu soudu s odkazem na čl. 95 odst. 2 Ústavy k posouzení souladu ustanovení § 254 odst. 2 o. s. ř. s ústavním pořádkem nebyl odvolacím soudem shledán důvodným, toto ustanovení se týká exekučního řízení, kdy možnost podat žalobu pro zmatečnost je dána toliko s odkazem na dikci § 229 odst. 4 o. s. ř., což není v rozporu s ústavním pořádkem, a proto věc nebyla Ústavnímu soudu předložena.8. Odvolací soud podotýká, že v řízení o žalobě pro zmatečnost coby mimořádném opravném prostředku zůstává zachováno postavení účastníků, jaké bylo v řízení, v němž bylo žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí vydáno, aniž by byl soud vázán tím, jak byli označeni v žalobě pro zmatečnost. Za této procesní situace odvolací soud označil účastníky tak, jak byli označeni v žalobou napadeném usnesení Krajského soudu v soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2023, č. j. 27 Co 9/2023-1058.9. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.10. Žaloba pro zmatečnost je mimořádným opravným prostředkem a již z tohoto důvodu je třeba na ni pohlížet jako na výjimečný prostředek ochrany práv účastníka řízení. Zákon proto taxativně vymezuje důvody, z nichž lze takovou žalobu uplatnit, resp. stanoví, za jakých podmínek je přípustná.11. Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno. V řízení o žalobě pro zmatečnost soud proto posuzuje správnost závěrů odvolacího soudu o odmítnutí odvolání nebo o zastavení odvolacího řízení; žaloba není důvodná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 489/2005).12. Z obsahu spisu plyne, že nemovité věci dlužníka byly vydraženy soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, -město. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , tento soudní exekutor udělil příklep vydražiteli , Jméno advokáta C, . Proti tomuto usnesení podal povinný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 21. 6. 2023, č. j. 27 Co 303/2022-1058, potvrzeno; toto usnesení bylo doručeno povinnému dne 3. 7. 2023. Proti tomuto usnesení byla povinným podána žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.13. Odvolací soud považuje skutková zjištění a skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně za dostačující k vydání rozhodnutí ve věci samé a zcela se ztotožňuje s právním posouzením věci. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení proto odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně. Lze dospět shodně se soudem prvního stupně k závěru, že v daném případě je žaloba pro zmatečnost nepřípustná, neboť nesměřovala proti žádnému z usnesení taxativně uvedených v § 229 odst. 4 o. s. ř., a proto byla soudem prvního stupně zcela po právu zamítnuta.14. Po zhodnocení všech uvedených skutečností odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.15. Výroky II. a IV. napadeného usnesení však správné nejsou, neboť tato žaloba pro zmatečnost směřuje proti rozhodnutí, jímž se ve vztahu mezi oprávněnými a povinným exekuční řízení nekončí. O nákladech řízení o žalobě pro zmatečnost za dané situace ve vztahu mezi těmito účastníky řízení rozhoduje exekutor podle § 87 a násl. zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1336/2013). Odvolací soud proto tyto výroky podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změnil tak, že se o nákladech řízení mezi oprávněnými a povinným před soudem prvního stupně nerozhoduje. Ze shodného důvodu se ve vztahu mezi oprávněnými a povinným nerozhoduje ani o náhradě nákladů odvolacího řízení.16. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi povinným a vydražitelem pak bylo s přihlédnutím k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3165/2017, nutno rozhodnout, neboť příklepem účast vydražitele v exekučním řízení končí. Odvolací soud v této souvislosti uvádí, že řízení o žalobě pro zmatečnost není řízením, jehož předmětem by bylo peněžité plnění, ani věc nebo právo penězi ocenitelné, neboť výsledkem tohoto řízení může být (v případě vyhovění žalobě pro zmatečnost) pouze zrušení žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí při shledaném porušení procesního postupu soudu, jenž k vydání žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí vedl. V řízení o žalobě pro zmatečnost je tak naprosto vyloučeno, aby se soud v rámci tohoto řízení zabýval věcí samou, resp. o ní rozhodoval. Lze proto uzavřít, že pro stanovení výše odměny advokáta v řízení o žalobě pro zmatečnost je nutno aplikovat § 9 odst. 1 AT (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 2902/10), jež je možné považovat do jisté míry za „podpůrné“ ustanovení, které se použije pro výpočet odměny advokáta tehdy, pokud předmět právní služby nelze podřadit pod jiné ustanovení vyhl. č. 177/1991 Sb., advokátní tarif. Aplikace § 8 odst. 1 věty první vyhl. č. 177/1991 Sb., advokátní tarif nepřichází v úvahu, neboť toto ustanovení lze použít pouze tehdy, je-li předmětem řízení peněžité plnění případně věc nebo právo penězi ocenitelné. Na doplnění lze uvést, že za odvolání proti rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost se vybírá soudní poplatek podle položky 4, bod 1. písm. c/ sazebníku soudních poplatků (položka 22 bod 11. Sazebníku soudních poplatků), podle níž se vybírá soudní poplatek za návrh na zahájení (…) řízení, jehož předmětem není peněžité plnění; zákonodárce tedy řízení o odvolání proti usnesení o žalobě pro zmatečnost výslovně považuje za řízení nikoliv o peněžitém plnění. Podle názoru odvolacího soudu je namístě, aby způsob stanovení výše odměny advokáta v řízení o žalobě pro zmatečnost odpovídal způsobu vyměření soudního poplat