5 Co 99/2025-107 — Vrchní soud v Praze

Soud prvního stupně usnesením v záhlaví označeným odmítl podle § 208 odst. 1 o. s. ř. odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 7. 2025, č. j. 11 Co 174/2023-92, s tím, že odvolání bylo podáno opožděně.Proti tomuto usnesení žalobce podal v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání namítal, že na obálce, která obsahovala předmětnou písemnost soudu, v rozporu s ustanovením § 50 odst. 1 o. s. ř. nebylo vyznačeno datum vhození do schránky. Za této situace nelze považovat doručení písemnosti za účinné, a proto se ode dne vhození písemnosti do schránky nemůže odvíjet běh odvolací lhůty. Za den doručení je tak třeba považovat den, kdy se rozhodnutí usnesení dostalo do rukou adresáta. Protože si vyzvedl zásilku 5. 8. 2025, počala odvolací lhůta běžet od 6. 8. 2025, takže odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě. Žalobce k odvolání přiložil kopii obálky s podacím číslem , Anonymizováno, . Navrhl zrušení napadeného usnesení.Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení mu předcházející podle § 212, § 212a o. s. ř., přihlédl k odvolání žalobce a poté, aniž nařídil odvolací jednání podle § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.Odvolací soud vyzval žalobce, aby soudu předložil originál obálky, která obsahovala usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 7. 2025, č. j. 11 Co 174/2023-92 (podací číslo , Anonymizováno, ), k prokázání tvrzení o neúčinnosti doručení písemnosti soudu. Žalobce na výzvu soudu reagoval předložením originálu obálky s (jiným) podacím číslem , Anonymizováno, , v níž mu bylo doručeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, Anonymizováno, č. j. 11 Co 174/2023-98.Podle § 204 odst. 1 o. s. ř. odvolání se podává do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den a lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 o. s. ř.).Podle § 50 odst. 1 o. s. ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky; písemnost se považuje za doručenou vhozením do schránky, datum vhození vyznačí doručující orgán na doručence a na písemnosti.Podle § 208 odst. 1 o. s. ř. opožděně podané odvolání předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.Soud prvního stupně napadeným usnesením odmítl odvolání žalobce proti usnesení téhož soudu ze dne 16. 7. 2025, č. j. 11 Co 174/2023-92, pro opožděnost (§ 208 odst. 1 o. s. ř.). Usnesení ze dne ze dne 16. 7. 2025, č. j. 11 Co 174/2023-92, bylo žalobci doručeno prostřednictvím provozovatele poštovní služby obálkou typu III. Protože žalobce nebyl na adrese , adresa, v době doručení zastižen, byla zásilka vložena do jím užívané poštovní schránky dne 29. 7. 2025 a tímto dnem byla podle § 50 odst. 1 o. s. ř. písemnost soudu žalobci doručena. Doručenka založená ve spise (č. l. 92) o doručení předmětné písemnosti obsahuje všechny náležitosti stanovené v § 50g odst. 1, 5 o. s. ř., tedy i údaj o tom, že adresát nebyl v místě doručení zastižen, a proto byla zásilka vložena do domovní schránky dne 29. 7. 2025.Doručenka je veřejnou listinou a není-li prokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé (§ 50f odst. 3 o. s. ř.). Protože žalobce neprokázal své tvrzení, že účinky doručení předmětné písemnosti nenastaly, odvolací soud vyšel při počítání běhu odvolací lhůty z doručenky založené ve spise. Zákonná patnáctidenní odvolací lhůta počala běžet ode dne 30. 7. 2025 a poslední den uvedené lhůty připadl na středu 13. 8. 2025. Protože žalobce podal odvolání dne 14. 8. 2025, stalo se tak po uplynutí odvolací lhůty, jak správně uzavřel soud prvního stupně.Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku I. jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změnil výrok II. o náhradě nákladů účastníků tak, že se o nich nerozhoduje, protože se nejedná o rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).