7 Cmo 101/2025-22 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. odmítl žalobu a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění usnesení soud prvního stupně konstatoval, že povinní 1) a 2) podali žalobu pro zmatečnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2022, č. j. 6 Cmo 310/2021-527, jímž bylo potvrzeno usnesení tamního soudu ze dne 10. srpna 2021, sp. zn. 25 Co 92/2016-505. V žalobě vznesli námitku podjatosti soudců, kteří žalobou pro zmatečnost napadenou věc projednali a rozhodli. Vlastní žalobu odůvodnili jen odkazem na § 229 odst. 1 písm. b), e), f), g) a odst. 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud prvního stupně dále konstatoval, že žaloba pro zmatečnost nemá všechny zákonem předepsané náležitosti, přestože si povinní musejí být dobře vědomi toho, jaké náležitosti takové žaloby (obecně) podle zákona mají mít, neboť o nich byli již mnohokrát soudem instruktivně poučeni v různých řízeních, jichž jsou účastníky. Rovněž námitka podjatosti není řádně odůvodněna. Soudu prvního stupně je z jeho rozhodovací praxe známo, že povinní sami nebo spolu s jinými účastníky řízení opakovaně podávají řádné a mimořádné opravné prostředky prakticky proti každému rozhodnutí, které se jich týká, a namítají podjatost soudců, kteří rozhodnutí vydali. Podání nemají náležitosti stanovené zákonem. Rovněž konstatoval, že není nezbytně nutné v každém jednom případě účastníka poučovat o zákonem vyžadovaných náležitostech podání, jestliže se účastníkovi takového poučení dostalo v předcházejících případech. K tomu odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. září 2021, sp. zn. IV ÚS 2161/21, či ze dne14. listopadu 2023, sp. zn I. ÚS 2906/23. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. června 2023, č. j. 8 As 97/2023-17, Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. listopadu 2012; , jméno FO, a , jméno FO, proti , Anonymizováno, , č. 980/12 a 28385/12, a rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 15. října 1987, , Anonymizováno, č. 13284/87, soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě jde ze strany povinných o nepřípustné zneužívání práva. Proto soud prvního stupně žalobu odmítl.3. Výrok II. týkající se náhrady nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 146 odst. 3 o. s. ř.4. Proti usnesení soudu prvního stupně podali povinní 1) a 2) odvolání. Navrhují, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil, případně prohlásil jeho nicotnost.5. Odvolatelé namítají podjatost soudkyně soudu prvního stupně , tituly před jménem, , jméno FO, , všech soudců soudu prvního stupně, Okresního soudu i Vrchního soudu v Praze. Žádají předložení věci jinému soudu podle § 12 o. s. ř. (delegace nutná). Rovněž mají za to, že odůvodnění usnesení soudu prvního stupně nemá podklad ve zjištěném skutkovém stavu.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda ve věci nerozhodoval v řízení před soudem prvního stupně vyloučený soudce s ohledem na uplatněnou námitku podjatosti a shodně tak se zabýval tím, zda sám není z projednání a rozhodnutí této věci vyloučen.8. Z obsahu spisu a úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že povinní uplatňují obecné námitky podjatosti soudců opakovaně a zneužívají tento procesní institut k procesním obstrukcím. Proto k němu jako procesně nepřípustnému procesnímu úkonu, který je zneužívající povahy dle § 2, § 6 věta druhá o. s. ř., nebylo přihlédnuto (§ 41a odst. 3 o. s. ř.). Totéž se týká uplatněné námitky podjatosti všech soudců Okresních soudů, Krajského soudu v Hradci Králové i Vrchního soudu v Praze. Odvolací soud odkazuje, pokud jde o procesní postup při zneužívání námitek podjatosti účastníkem, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sp. zn. 29 NSCR 104/2017, přičemž ústavní konformita tohoto postupu byla shledána usnesením Ústavního soudu ze dne 23. října 2018, sp. zn. II. ÚS 3209/18.9. Odvolací soud tedy uzavírá, že soudkyně soudu prvního stupně , tituly před jménem, , jméno FO, nebyla vyloučena z projednání a rozhodnutí této věci a vyloučeni z projednání a rozhodnutí této věci nejsou ani soudci odvolacího senátu.10. Pokud se povinní domáhají delegace nutné, tak dle komentářové literatury (k tomu obdobně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 - 200za. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, 71 s.) okolnost, že soudci jsou vyloučeni, musí být zjištěna postupem dle § 14 až § 16b o. s. ř. a nejde o předběžnou otázku vlastního řízení o delegaci nutné. O přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 o. s. ř. se rozhoduje teprve tehdy, je-li nadřízeným soudem pravomocně rozhodnuto, že soudci příslušného soudu jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni, a příslušný soud proto nemůže jednat (k tomu obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 1980, sp. zn. Ncdf 132/79).11. Předpoklady pro rozhodování o delegaci nutné tak nebyly vůbec naplněny.12. Odvolací soud je pak zajedno se soudem prvního stupně v tom, že tato žaloba pro zmatečnost podaná povinnými zákonné náležitosti nesplňuje (mimo to, že se jedná o žalobu vadnou, jedná se také o žalobu objektivně nepřípustnou (§ 254 odst. 2 o. s. ř.), neboť žalobu pro zmatečnost lze podat jen z důvodu uvedeného v § 229 odst. 4 o. s. ř., který zde není s ohledem na napadené rozhodnutí dán.13. K nutnosti poskytnout v případě této konkrétní žaloby pro zmatečnost poučení podle § 43 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud dále uvádí, že z obsahu spisu a ze skutečností jemu známých z rozhodovací činnosti je zřejmé, že soud prvního stupně usnesením ze dne 18. ledna 2021, č. j. 25 Co 92/2016-470, odmítl podání povinných ze dne 20. srpna 2020 označené jako žaloba pro zmatečnost, neboť povinní k výzvě soudu neodstranili vytčené vady podané žaloby pro zmatečnost. K odvolání povinných Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. června 2021, č. j. 3 Co 38/2021-480, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesením ze dne 10. srpna 2021, č. j. 25 Co 92/2016-505, soud prvního stupně mj. zamítl návrh povinných na odklad vykonatelnosti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2021, č. j. 3 Co 38/2021-480. Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil usnesením ze dne 24. ledna 2022, č. j. 6 Cmo 310/2021-527. Toto usnesení je napadeno další nyní řešenou žalobou pro zmatečnost a žalobou na obnovu řízení. Povinní tedy reagují na jakékoli rozhodnutí soudu žalobou pro zmatečnost, případně na obnovu řízení, tyto mimořádné opravné prostředky jsou podávány prakticky „automaticky“ proti každému rozhodnutí soudu. Všechna tato podání jsou zcela nedostatečná, ze zákonných náležitostí je u nich splněno jen označení rozhodnutí, proti kterému směřují. Povinní byli opakovaně poučováni, jak mají nedostatky žalob odstranit a že neučiní-li tak, bude jejich podání odmítnuto. Odvolacímu soudu je rovněž z úřední činnosti známo, že podobný (obstrukční) procesní postup (podávání všech existujících řádných i mimořádných opravných prostředků proti všem rozhodnutím) povinní volí i ve všech dalších řízeních, jichž se účastní, přičemž i v nich byli mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti musí žaloba na obnovu řízení, případně žaloba pro zmatečnost, splňovat, aby byla projednatelná. Z uvedeného je podle odvolacího soudu možno uzavřít, že povinným je a musí být dobře známo, jaké náležitosti mají jejich podání obsahovat.14. Z uvedených důvodů je i odvolací soud ve světle závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 3. prosince 2021, č. j. IV. ÚS 3112/21, přesvědčen, že poučení povinných o nutnosti odstranit vady žaloby pro zmatečnost, podané proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2022, č. j. 6 Cmo 310/2021-527, nebylo nutné a soud prvního stupně postupoval správně, pokud i bez jeho poskytnutí tuto žalobu odmítl.15. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné ve výroku I. potvrdil.16. Výrok II. o nákladech řízení je třeba odklidit, neboť výrok o nákladech odvolacího řízení vzhledem k ustanovení § 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, odpadá, neboť o nákladech řízení přísluší rozhodnout soudnímu exekutorovi, odvolací soud jej proto zrušil.17. Ze stejných důvodů odvolací soud nerozhodoval o nákladech odvolacího řízení.