7 Cmo 136/2025-193 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2024, ve znění změny návrhu ze dne 21. 1. 2025 a 31. 1. 2025, domáhají určení, že žalobkyně spolu s žalovanou jsou podílovými vlastníky obchodního podílu ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též jen „Společnost“).2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně řízení přerušil do skončení řízení o podaném dovolání ve věci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 35 D 515/2020. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se domáhají určení spoluvlastnictví podílu ve Společnosti a dále, že žalovaná podáním ze dne 9. 5. 2025 navrhla přerušení řízení, jelikož v řízení o dědictví je vedeno dovolací řízení. Soud prvního stupně citoval § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a konstatoval, že výsledek dovolacího řízení může mít vliv na probíhající řízení. Soud proto řízení přerušil do doby rozhodnutí dovolacího soudu.3. Do tohoto usnesení podala včasné odvolání žalobkyně b), ve kterém namítá, že odvoláním napadené usnesení je nepřezkoumatelné, neboť postrádá konkrétní a srozumitelné odůvodnění, neobsahuje žádné úvahy o povaze vztahu mezi dovolacím řízením a danou určovací žalobou. Dále namítá neexistenci důvodu k přerušení řízení, kdy z obsahu dovolání je zřejmé, že jeho předmětem není vlastnické právo k podílu, nýbrž čistě procesní otázka. Výsledek dovolacího řízení tak nemůže mít vliv na rozhodnutí v tomto určovacím řízení. Přerušení řízení v této fázi je v rozporu se zásadami právní jistoty, spravedlivého procesu a hospodárnosti řízení, jelikož žalovaná dlouhodobě zneužívá procesní prostředky s cílem oddálit věcné rozhodnutí věci. Navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení změnil tak, že řízení se nepřerušuje.4. K odvolání žalobkyně b) se vyjádřila žalovaná. Namítá, že výsledek dovolacího řízení má podstatný vliv na rozhodnutí v dané věci. Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k normám s relativně neurčitou hypotézou a přenechává tak na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z širokého okruhu okolností, k čemuž odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014 či ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 29 Cdo 2609/2020. Uvádí, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít podstatný význam pro rozhodnutí soudu a v důsledku přerušení ji nebude nutné posuzovat dvakrát. Navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení potvrdil.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.7. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.8. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.9. Při úvaze, zda řízení soud přeruší z důvodů uvedených v § 109 odst. 2 o. s. ř., nebo zda učiní jiná vhodná opatření, soud postupuje podle okolností konkrétního případu. K přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) přistoupí soud tehdy, jestliže probíhá jiné řízení nebo jestliže dal podnět k zahájení jiného řízení, v němž je řešena (má být řešena) otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí a kterou by se jinak mohl předběžně vyřešit sám (§ 135 odst. 2). Jiné řízení může probíhat u soudu nebo jiného orgánu. Důvod k přerušení řízení tu spočívá zejména v hospodárnosti řízení.10. Odvolací soud dal za pravdu odvolatelce, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Není v něm totiž vůbec uvedeno, která otázka bude řešena ve výroku ve věci samé v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 35 D 515/2020, zda se jedná o otázku, kterou by soud jinak mohl předběžně vyřešit sám (§ 135 odst. 2 o. s. ř.) a proč tato otázka může mít význam pro jeho rozhodnutí. V případě přerušení řízení podle § 109 odst. 2 o. s. ř. postupuje soud podle okolností konkrétního případu, neboť se nejedná o obligatorní přerušení řízení podle § 109 odst. 1 o. s. ř., nýbrž o přerušení řízení fakultativní a přerušení řízení je pouze jiným vhodným opatřením pro řešení procesních situací popsaných pod písm. a) až c) ustanovení § 109 odst. 2 o. s. ř. Usnesení o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. musí být proto vždy řádně odůvodněno, a to přiměřeně podle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. Takovéto odůvodnění však usnesení soudu prvního stupně postrádá a je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.11. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř., napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud o návrhu žalované na přerušení řízení opětovně rozhodne a zváží přitom i odvolací námitky žalobkyně b).12. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozhodnutí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).